Taky občas máte chuť dát si RPGčko, ale dopředu vás odradí, že u něj nejspíš budete trávit desítky hodin, protože stejně jako já, chcete splnit každý subquest, projít každou lokaci a pokecat s každým náhodným kolemjdoucím o tom, kde rostou nejlepší lysohlávky? Jo, tak to vás chápu. Ne že bych neměl rád epické záležitosti s miliony řádků dialogů a komplexním magickým systémem, které můžete hrát pořád dokola a nikdy to nebude stejné, ale sakra, já taky musím chodit do práce a hrát jiné věci, takže takových maratonů zvládnu za rok stěží víc než…jeden?

Naštěstí i na nás někteří vývojáři myslí, například Alkemi s jejich novinkou Foretales. Sami jí sice neoznačují jako RPG, ale jako narativní karetní hru, ale já si tím hlavu lámat nebudu, je to roleplaying zážitek, jak se patří a karty v něm hrají prim. Nevytváříte si postavu ani se netouláte po mapě mystického světa, všechno dění se odehrává na dřevěné desce stolu, což se může zdát jako bláhový nápad, ale funguje to lépe, než by jeden čekal.

A to i přesto, že Foretales je narativní. Hlavní hrdina, ptačí zlodějíček Volepain a jeho tygří kámoš Léo, dostanou za úkol ukrást lyru. Easy job, eh? A jak to tak bývá, tahle jednoduchá prácička se zvrhne v dobrodružství, které přesahuje všechno, o čem kdy snili a možná dojde i na tu záchranu světa, pokud budete hodní a budete se snažit. Volepain totiž začne mít vize ohledně osudu jejich zvířecího světa a je na vás, jak to celé dopadne.

Každá mise, na kterou se vydáte, se může vyvíjet různě a na autoři se dušují, že další děj se vyvíjí na základě vašich akcí, ačkoliv to na první pohled nemusí být úplně zřejmé. Gameplay jako takový je přímočarý a během desíti minutek víte co a jak. Kéž by to tak bylo u všeho, třeba u hovorů s opačným pohlavím, žejo.

Ve hře je několik balíčků karet, o které se stará počítač. Máme tu svět, což jsou lokace, které se vykládají na stůl, balík nepřátel, jež se mohou na kartách z předchozího balíku objevit a nakonec starý dobrý krchov, kam se odeberou pobití soupeři. Další karty pak držíte v ruce a jedná se o schopnosti vašich parťáků a inventář, v němž máte komodity jako peníze či jídlo a předměty.

V praxi to chodí tak, že na stole máte většinou tři až pět karet prostředí a pomocí schopností či inventáře s nimi interagujete. Jednotlivé akce mohou mít různorodé výsledky, které jsou dopředu jasné, což je prima a nemusíte zbytečně dělat něco, co nepřináší žádný užitek. Když se před vámi otevře louka plná maliní, můžete použít Léúv skill přežití v přírodě a dostat čtveřici tokenů jídla. Nebo na ně poslat Volepaina, který z nich ale dokáže vytěžit tokeny dva. Existují však i rozporuplnější akce.

Narazíte-li ve městě na partu pobudů, můžete je s Volepainem okrást, což přinese chechtáky a další předměty do vašeho měšce, ale přidá to i další karty do hledacího balíku, takže se s oloupenými občany později budete muset vypořádat. Případně můžete použít úplně jiný skill s menším ziskem, ale zase bez rizika dalších konfliktů. Karty se poměrně často opakují, takže brzy zjistíte, co se kdy hodí použít a jaký z toho bude výsledek a jestli jste jako já, budete se tetelit radostí, jak jste efektivní, když všechno vychází podle plánu.

V rámci každé mise však musíte splnit nějaký úkol, jako najít vůdce dělníků nebo vrátit tu pitomou lyru, a často narazíte i na vedlejší questíky, jež hodí nějaký cool item nebo vylepšení do boucna. Karty v inventáři mezi misemi nepřenášíte (až na výjimky), takže nemá valný smysl si je syslit do nekonečna. To obecně bývá můj problém, a ani v tomhle případě se mi ho nepodařilo zbavit, neboť někdy netušíte, kdy přesně daná mise skončí a stejně se mi stává, že mám v kapse 5 nožů a 2 pouliční vrahouny. Případně nosíte itemy, jež vlastně ani použít nechcete.

To se týká hlavně zbraní. Přestože můžete bez milosti zmasakrovat všechny bandity a strážníky, na které narazíte (nenechte se zmást roztomilou grafikou, takhle hra není pro děcka), dělat to nechcete, jelikož hory mrtvol ve vašich stopách budou mít jistojistě následky. Anebo to dělat chcete, to je jen na vás. Bojový systém však umožňuje odejít z kolbiště vítězně i bez kapky prolité krve.

Nepřátelům můžete nabídnout peníze, jídlo nebo je třeba zastrašit. Každá postava, která odejde z bojiště snižuje morálku zbývajících, což může vyústit v úprk zbytku bandy. Velmi svěží řešení! Jsou tu ale situace, kdy si bez odhalené oceli neporadíte a v tom případě vás čeká vcelku jednoduchý soubojový systém, kdy mají všichni účastníci hitpointy, útočné číslo a někdy i speciální schopnosti. Vaše partička je tom podobně, jen má v zásobě hromadu karet navíc.

V kombinaci s tím, že se soubojům můžete vyhnout to působí skvěle a bitek se hned nepřejíte. Jediný problém, který s titulem mám, je vlastně jednou z jeho výhod, a to je jednoduchost a časté opakování kartiček. Díky tomu mohou být Foretales být lehce stereotypní a to i přesto, že tomu autoři snaží předejít. Tu dostanete nejaky skill navíc a zásadnější události mohou mít trvalý vliv na vaší postavu. V mém případě se Volepain zatvrdil a ze zloděje se stal chladnokrevnýn zabijákem. Přišel tak o některé skilly, jako pomáhání lidem v nouzi, ale nahradil je zase jinými, drsnějšími.

Je vážně super, že bajkoidní zpracování v případě Foretales neznamená dětinskou zábavu, ale je tu místo pro temnou atmosféru a dospělácká témata. Nehledě na tu spoustu barviček. Všechny postavy mají vizáž založenou na svých hlavních vlastností, což v překladu znamená, že strážník, kterého můžete uplatit kusem žvance, vypadá jako pašík s zlodějíček z temné uličky je lasička. Připomíná to mého oblíbeného Blacksada, ačkoliv ten je z uměleckého hlediska v úplně jiné lize. Ale hry nejsou od toho, aby se na ně čučelo, ale abychom je pařili, takže no big deal.

Protože Foretales se hraje skvěle. Za cca pětistovku dostanete slušnou porci zábavy s nelineárním příběhem, kterou si můžete časem pustit znovu a pokusit se o jiný výsledek. A protože s hrou nemusíte strávit stovky hodin, tak k tomu možná i dojde. Díky za takové hry!

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Dear Villagers