Jsou čtyři a možná jich bylo pět. Nicméně se ztrátami na životech se počítá, pokud se vydáte při výběru povolání na stezku profesionálního vojáka. Navíc pokud se dostanete mezi vyvolené do speciálních jednotek, musí vám být jasné, že jednou se do akce dostat musíte a že půjde o život to snad připomínat nemusím. A ne

jinak tomu má být za sedm let, tedy alespoň dle vize vývojářů nového Ghost Recona, kteří do roku 2013 situovali nový „příběh“. Jelikož pořádných válek se statisíci mrtvých je v dnešní době nedostatek (naštěstí) a zřejmě ani vývojářům se nechce vymýšlet nějaké ty fiktivní a rozsáhlejší konflikty, většina válečných her z moderního prostředí si jako zápletku bere trochu toho terorismu či různé lokální revoluce a povstání. Nečekaně je tomu tak i v GRAW (zase jednou celkem normální zkratka), přičemž se zde dostáváme až do pohodové zemičky Mexiko, jež jen tak mimochodem, sousedí se spojenými státy (to je zeměpisná vsuvka). Nejenom, že tu lidi mluví španělsky, holky mají sympaticky zbarvenou kůži a Antonio Banderas hraje po hospodách na kytaru či střílí padouchy, ale k rebeliím tu mají obyvatelé sklony už pěkných pár set let (dějepisná vsuvka). V našem story si k jednomu takovému výbuchu násilí místní militarističtí nespokojení obyvatelé vybrali okamžik, kdy je na návštěvě Mexika americký prezident, který řeší jakousi ekonomickou krizi.

Jednotka Ghost je na pomyslném žebříčku speciálních jednotek nejvýše a tudíž není ani v nejmenším překvapení, že právě oni dostávají ty nejtěžší a nejdůležitější úkoly ze všech, no prostě práci kterou by si na triko nechtěl vzít ani Klark Kent. Jenže naši hoši nemají na výběr, když je za to vláda platí takže to chce zbraně do ruky, rozum do hrsti a hurá do akce, ať máme na nájem a postřílíme pár ozbrojenců. Většinou vám jde o to jak dostat určité VIP osoby z nějaké zvlášť zapeklité situace, zničit protivzdušné kańony, aby se další díl Black Hawk Down nemohl točit podle skutečných situací (byť tak trochu herních), či prostě napadat doupata militantů. Avšak naši duchaři nejsou tou nej jednotkou v oboru kvůli jejich těžkému výcviku, ale především kvůli jejich technickému vybavení, na nějž by pan Q koukal s úžasem…

Technická kontrola

Co dělá vojáka vojákem je (jak jinak) uniforma, to ví každý capart. Samotná uniforma Ghostu, se od úboru obyčejných vojáků liší tak maximálně pěkným artworkem od neznámého autora, jež nárameník hrdě ukazuje okolnímu světu. To však neplatí o helmách, které jsou dodávány ještě s brýlemi (to je prostě HUD hry btw), které padnou každému. Možná, že jejich barva a tvar zrovna

nejsou v kurzu (nebo nebudou v roce 2013), ale co se týče funkčnosti, v Glasses Magazine by jistě dostali ocenění. Krom toho, že umí už celkem fádní noční vidění, nebo vám ukazují váš stav nábojů v zásobníku, poskytují i nezbytné informace o vašich spolubojovnících. Vlevo nahoře je u každého z vašich vojáků znázorněno jakou zbraň zrovna mají v ruce, jaký plní úkol a jejich aktuální zdravotní stav. Nejlepší však je, že pomocí jednoduché (a modré) grafiky vidíte skici toho co vámi vybraný parťák okukuje, plus znázornění nepřátel i kolegů. Pokud vám to však nestačí a potřebuje na akci vidět z jiného úhlu, můžete se přímo přepnout na kameru, již má každý voják na přilbě a vidět všechno v jasných (a černobílých) barvách. Samozřejmě pak nevidíte co se děje před vámi, takže koukat se, jak to asi vypadá, když běžíte přespolní běh v křížové palbě dvou kulometných hnízd, vřele nedoporučuji, protože hra ukládá pozice sama v checkpointech a smrt kolikrát hodně zamrzí a to ne morálních důvodů, ale kvůli času, jež vám to spolkne.

Rebelanti sice doktorát nemají a střeleckým kurzem zjevně prošli s prostřílenýma ušima, jenže mají početní a poziční výhodu v každé úrovni hry a to není nic co by měl správný voják brát na lehkou váhu. Navíc je třeba si uvědomit, že tahle hra se snaží býti reálná a tak toho námi ovládaný voják nevydrží zrovna moc (zhruba tak 15 deka olova), přičemž na nějaké lékárničky rovnou zapomeňte. Jediná možnost jak si trochu vylepšit zdravotní stav je dostat se na checkpoint a zemřít, přičemž při novém loadu máte o trošku „hitpointů“ víc. Nicméně ono je to celkem fuk, páč proběhnout se nepříteli před hlavní znamená Game Over (hra to opravdu píše ) a americká armáda musí zaplatit další místo na hřbitově. Naštěstí peníze jsou na prvním místě a tak se tomu snaží vaši nadřízení předejít tím, že máte k dispozici počítač napojený na satelit (možná že je to dražší než ty hroby, ale ruku do ohně bych za to nedal) a vidíte co se právě děje ve vašem nejbližším okolí. Pokud tedy máte dostatečně bystré oči, dokážete si najít, kde jsou v těch pixelech vzbouřenci zasyslení a můžete si poté (když to designéři dovolili) vybrat jinou trasu k vysněnému cíly, který většinou představuje vrtulník s náboji.

Power of team

Lokalizovat nepřátele však můžou i vaši spolubojovníci, kteří všechno okoření tím, že je váš sok nyní orámován červeným kosočtvercem, kterého se zbaví jedině Mrakoplašovským úprkem nebo zjištěním, že linka života je na konečné a nové předplatné světu motorů si kupoval zbytečně. Trošku mě sice zaráží fakt, že vámi spatření nepřátelští mexičani si tuto ozdobu nevyslouží, ale co se dá dělat, život jde dál a nábojů je málo.

Toto však není jediný úděl spojeneckých vojáků, nýbrž dokážou i střílet a to celkem účinně a především na velké vzdálenosti mají mušku lepší jak Old Shatterhand. Nicméně pokud se jim nepřítel dostane do zad, případně do boků, nebo prostě nablízko, je po srandě. Vydrží sice o trošku víc než vy, ale zase zmatkují a najednou místo toho, aby se nepřítele snažili zabít, skáčou šipky do písku a podobné vylomeniny, díky kterým si vyslouží maximálně další střelu do hlavy. No a pokud nechcete hrát dále bez jednoho člena party, čeká vás loading. Až na tuhle drobnost (no možná ještě to, že se jim nechce zrovna dvakrát chodit přes kopce a musíte jim trasovat obchvaty) jsou vaši spolubojovníci celkem v pohodě, i když se chovají zabržděně a sprintu využívají velmi střídmě a pokud mají rozkaz follow tak skoro vůbec. Ovšem je nutno říci, že dle mých osobních zkušeností, je rychlejší běh cestou do pekel, tak jim to zazlívat nebudu.

Mezi muži ve vaší jednotce vybíráte jednoduše tlačítky 1-4, přičemž čtverkou si vezmete do merku celou jednotku. V tu chvíli se vám uprostřed přilby objeví tabulka s

dostupnými rozkazy (move, follow, cover, attack, stop) a jenom si scrollováním vyberete který mají udělat. Navíc pro nejpoužívanější příkaz move, stačí jenom dvakrát stisknout jedničku a váš voják se rozběhne vstříc nebezpečí a přesně na místo kam jste mířili. Nicméně pokud chcete organizovat složitější akce, kdy se vojáci vzájemně kryjí a běhají z krytu za kryt, bylo by všechno tohle míření a scrollvoná dost hektické, takže se stačí přepnout do mapy a kout plány na zničení odporu pěkně s nadhledem. Kromě vašich standardních tří lidských (virtuálních) spolubojovníků občas dostanete pod kontrolu letku vrtulníků, která bude na vaše rozkazy ničit nepřátelské obrněnce, nebo třeba artilerii, která rozcuckuje protileteckou obranu, aby jste si mohli zavolat vrtulník s troškou kofoly na osvěžení. Ovšem nejlepší pomůcka, která vám bude čas od času k dispozici, je průzkumný robot s kamerou, který létá vysoko nad zemí a sám označuje nepřátelské cíle, aby jste nevstoupili do neznámých vod a nechytli smrtící kulku.

Mimochodem, všechny vaše vojáky si vyzbrojujete podle svého, ale i tak se vždycky hodí, když zůstanete u původního schématu – voják s kulometem, voják s sniperkou a jeden s útočnou puškou. Plus to všem dát na zbraň nějaké ty upgrady jako granátomet, tlumič nebo optiku. Ta je mimochodem udělaná tak zajímavě, že je téměř k nepoužití. Když jí totiž ve hře chcete využít, je chytřejší to rači nedělat, páč váš pohled nyní směřuje na jiné místo, než kam zbraň po stisknutí spouště vypustí kulku. Hlavně u sniperky je to dost zlá věc a trefit cokoliv chce hodně tréningu.

Mozek je mozek

Stejně jako agenti z matrixu nemají proti Neovi šanci, protože (jak řekl Morfeus) jejich síla má hranice tam kde matrix, vaši počítačem ovládaní spolubojovníci,

ač celkem inteligentní nemají na spořádaného hráče. A hrát hru na hard s boty je jako útočit hlavou na zeď. Nejen, že tím vysněného cíle asi nedosáhnete, ale zato vás nemine investice do kávy a aspirinu. Naštěstí autoři přidali do hry možnost zajet si některé mise v coop módu s přáteli po LANu, a to se to hraje o něco lépe, jenomže nejde průběhu mise hru ukládat a když vezmete v potaz, že některé úkoly trvají více než hodinu, je splnění kterékoliv mise věc jenom pro tvrdší nátury. Nicméně s dobrým týmem a TeamSpeakem se to zvládnout dá. Důležité však je chránit si kapitána, protože po jeho posledních výdechu hra končí a ostatní si můžou sbalit saky paky a jít domu.

Druhým multiplayerovým módem je domination, kde se dva soupeřící týmy snaží dobít co největší území, přičemž pokud se vám bude dařit a vaši soupeři budou pod tíhou vašeho olova padat k zemi jako švestky, můžete se těšit na nakupování nových zbraní (alespoň něco ). Samozřejmě i v rámci jednoho týmu si můžete skládat vlastní jednotky, kterým budou velet kapitáni (to stojí taky peníze), prostě je to moc zajímavý mód, i když moc lidí na netu hru nehraje, takže její potenciál vyšel vniveč. Navíc, aby hra byla dostatečně zábavná, je potřeba sehnat alespoň tak 10 hráčů, tudíž jediná možnost je hrát po internetu poněvadž pochybuji, že dokážete sehnat tolik lidí s dostatečně výkonným počítačem, aby jim hra hratelně chodila.

No už vím proč mi to nejde

Hardwarové nároky, které hra má jsou totiž naprosto neskutečné a neúměrné grafice, fyzice a prostě všemu co ve hře náročného je. To, že hra by byla ráda kdyby jste vlastnili Ageia PsysX, což je (pro neznalce) věcička za šest talířů, co ovládá fyziku ve hře, to by se pochopit ještě dalo, jelikož na tuhle věc si budeme muset začít zvykat, páč kartu bude chtít víc a víc her ( i když doufám, že je to jenom trend). Nicméně, to že hra nebere v potaz antialiasing ani, když si ho zapnu „ručně“ ve windowsech, to mě docela zaráží. Hlavně to, že i když obrazové zlepšení vidět není, hra se hýbe o dost línější, než předtím. A co se fyziky týče ta je takzvaně na jednou použití. Člověka zabijete a on se sice ochotně svalí k zemi, ale zůstane ležet v jedné z několika různých poloh, přičemž poté s ním nepohne ani granát. Stejně tak různé sudy, bedny či květináče, ty se taky ochotně rozletí, ale dál už si s nimi moc srandy neužijete. Jestli je to jenom tím, že zbytek práce nechali vývojáři na PsysX kartě je nám neznámo, protože ji v redakci nikdo nevlastní a nemůžeme vám tedy říct co a jak. Jinak však grafika (až an antialiasing) vypadá hodně dobře, efekty jsou efektní, textury detailní a animace kvalitní a především při bojích ve městech si budete kolikrát připadat jako ve filmu, zvášť, když budete stát schovaní za zdí a všude okolo vás se smrtonosným vytím létají kulky. Holt ten pocit je dobrej to se nedá zapřít.

Ale to tak nějak není všechno co by člověk od hry chtěl. Herní doba je sice hodně solidní, ale není tomu tak z důvodu obrovského počtu misí, ale spíš kvůli obtížnosti jednotlivých misí. Spoustu lidí to možná spíš odradí, ale já jsem si díky tomu jako za starých časů, třeba jako když jsem pařil Delta Force 1 (ta hra byla sice trošku víc akrádovitá, ale obtížná srovnatelně), prostě pohoda. Samozřejmě je tu možnost multiplayeru, která vás taky na pěkných pár dní jistě zabaví. Bohužel, koho neodradí obtížnost hry, ten musí řešit ještě otázku, zda-li vlastní dostatečně výkonný počítač, jež by hru rozchodil a to nevzdory tomu, že hra nevypadá zrovna dvakrát zázračně.

Stáhnout gameplay video (26MB)