Jenže ten obsahuje ještě jeden malinký bonus ve formě krátké, o to ale originálnější hry. Vítejte ve světě portálů a do běla rozžhavených mozků. Pravda, s těmi mozky bych to asi moc nepřeháněl, ale alespoň se mi podařilo ve zkratce naznačit, v čem portal spočívá. Valve měli vždycky určitou slabost pro přemýšlecí chvilky, což byla mimo jiné jedna z věcí za kterou vděčí série Half – Life své úspěšnosti, a tak se rozhodli jen tak pro srandu vytvořit nenásilnou hru plnou jednoduchých úkolů založených na logice a prostorové představivosti. Krom toho měli k dispozici source engine, bez jakýchkoli pochybností jeden z nejlepších enginů dneška, kterého by byl hřích nevyužít do mrtě. Pojďte tedy s námi na výlet do podzemního komplexu aperture. Dozvíte se co to znamená zábava a možná trochu poodhalíme závoj tajemna kolem … ale to nestojí za řeč. Nebo ano?
Nejdříve si povězme něco o historii portalu. Ačkoli samotný námět (předpokládám, že již o tom trochu něco víte) vypadá velice originálně, není to tak úplně pravda. Myšlenku procházení bludišti plných nástrah za pomoci dvojice portálů mají úplně původně na svědomí študáci z DigiPen Institute of Technology, kteří tyto principy aplikovali ve hře Narbacular Drop. Tehdy fungovali jako nezávislé studio Nuclear Monkey, dnes již fungují jako součást Valve. A my jim to přejeme – koneckonců, nebylo by to poprvé co se víceméně amatérští vývojáři dostanou díky dobře odvedené práci do takto renomovaného studia a ruku na srdce, tihle kluci odvedli opravdový kus práce. Zavát čerstvý vítr do plachet děravé a zapáchající lodě jménem FPS se nedaří každý den.
Nojo, ale jak se jim to povedlo? Dle mého soudu si prostě vzali k srdci heslo „v jednoduchosti je síla“ a pustili se do práce. Také proto bude vaše vybavení ještě méně než skromné, stejně jako počet interaktivních předmětů a překážek ve hře celkově. Máte jen svou panďulačku s vystuženýma nohama a přístroj na tvorbu portálů, sem tam použijete bednu nebo sud a když bude jó potřeba, budete si muset vyřídit pár účtů s věžičkou (která má sice roztomilý hlásek, ale jinak je úplně neschopná) nebo energetickými koulemi potřebnými k napájení různých zařízení. Trošku suché mohlo by se zdáti, naštěstí, opak je pravdou. Už jen s tímto se dá vytvořit mnoho a mnoho více či méně zábavných kombinací a pokud vezmeme ohled i na velice propracovaný fyzikální model source enginu (který ovlivní především portály), máte téměř nekonečnou škálu možností, jak dohnat šedé závity k explozi.
Problém bych viděl pouze v jediném faktu. Dle mého názoru vznikl portál spíše jako takový bonus navíc, kterému se nepřikládá žádná veliká důležitost. Jistě, je originální a zábavný, ale že by byl dlouhý a dal vám zabrat? To ani náhoodu. Singleplayerová kampaň je srandou na dvě až tři přednášky, nebo chcete-li na jedno odpoledne, a sama o sobě vás vůbec nepotrápí. I nezkušený pařan jí dokáže proletět jako dobře vychlazený Iron hrdlem pouličního gurmána a zasekne se tak maximálně jednou. Celý singl na mě působil spíše dojmem takového prodlouženého tutoriálu, ve kterém je komunitě naznačen způsob tvorby levelů a hádanek a snažte se. Jen doufejme že se tohoto nápadu někdo chytí a internet se začně hemžit opravdu vyzývavými mapkami.
Co na tom že nebudou mít příběh, stejně půjde jen o jakousi vedlejší zábavu, odreagovačku pro deštivé dny. I tak ale příběh této gamesky stojí za zmíňku. Svou pouť za dobrodružstvím začnete v malé cele, kterou s vámi sdílí akorát hypermoderní postel, stoleček a rádio. Vše se drží minimalistického stylu ala Apple a působí uhlazeným futuristickým dojmem, ovšem pouze do určité fáze. Do jisté doby máte pocit, že jste nějakým testerem supermoderních technologií a atmosféra se drží spíše humornějšího stylu, to ale potrvá jen do doby, než se vás pokusí zabít. A v té chvíli, tedy pokud se vám podaří uniknout ze spárů smrti, zjistíte, že nejste ničím větším, než pouhou testovací krysou. A protože celý život prožijete v podzemním komplexu daleko od jakékoli společnosti a psychicky jste vlastně jenom dítě (nemluvím o hráčích, mluvím o vašem avatarovi), snaží se vás vedení tohoto projektu velice rafinovaně nalákat „zpět“ za pomoci dortu. Na Petra Novotného by to asi zabralo, nicméně my máme trochu jinak seřazené priority a raději než jíme žijeme. Bodem k dobru je ještě to, že pokud si budete dávat opravdu velký pozor a zkoumat podrobně vše na co narazíte, přijdete na jisté souvislosti s HL2. O tom vám ale ještě referovat nebudu. Jednak je jen na vás abyste si na to přišli a jednak už jsem prozradil dost. Jisté je jen to, že zase máme nad čím přemýšlet a krom populární otázky „kdo je to sakra ten G-man“ si teď můžeme pokládat několik dalších. Skoro to vypadá, jako by se nám HL série chtěla rozrůst z epizodických do gargatuanovských rozměrů. Tedy, vzhledem ke kvalitě nezbývá než doufat.
Je možná až s podivem, jakou podporu má tato „minihra“ mezi hráčskou obcí. S hrami postavenými na principu teleportů jako by se roztrhl pytel, přičemž některé vůbec nic neskrývají a rovnou se prohlašují za alternativu k portalu. Například jako tato flashová hříčka http://www.armorgames.com/games/portaltheflashversion_game.html , která se sice s plnohodnotným portalem nemůže měřit ani v těch nejmokřejších snech, ale daný styl zábavy interpretuje na jedničku. Za jisté pozitivum požaduji i stránku www.aperturescience.com , která funguje jako jakási webová minihra. Jaký je login a heslo by vám mělo docvaknout po dohrátí portalu, já vám ale už teď rád prozradím, že pokud hledáte informace, jste tu špatně. Web je sice kompletně pod režií valve, nicméně funguje spíše jako takový vtípek a pokud nemáte smysl pro humor, raději odejděte. Jedná se defacto jen o způsob jak z vás poměrně zábavnou formou udělat pitomce. Dokud nezkusíte, nepochopíte. Zlí jazykové by se mohli ohánět argumenty typu „valve kopíruje od ID“, kteří skutečně jako easter egg pro Dooma 3 vytvořili stránku martianbuddy. Tam se však nejednalo o půlhodinku humoru, nýbrž o malinkatou výpomoc do hry (byl zde k nalezení kód do jinak neotevřitelné skříňky). Tah to je tak jako tak dobrý. O podobných věcech si sice hráči nebudou povídat už ani za čtrnáct dní, ale bráno z hlediska fanatika do všeho, co má co do činění s valve (což já rozhodně nejsem, protože jsem nedohrál Blue Shift ), je to poměrně férové.
U slušné recenze se sluší a patří povědět také něco o náročnosti na hardware. V tomto řípadě je to asi tak trochu házením hrachu na zeď, protože se stále jedná o jeden a ten samý engine a tak, pokud vám běžel HL2 (potažmo o trošičku náročnější episode 2), nebudete mít s portalem problém. Minimální konfiguraci bych nechal být, protože údaje o ní bývají asi tak stejně pravdivé jako reklamní letáky O2, a povězme si radši jak to běží mě na mé stařešině. Mám velice shitózního 64-bit Semprona 2800+, 1024 MB DDR400 a GeForce 7600 a běží mi to jako po másle. Rozlišení 1280x1024, detaily téměř na maximum a jedu plynule bez cuku. Jen pokud se najde nějaká scénka s ohněm v hlavních rolích, stane se z plynulé show něco jako prohlížeč diapozitivů. Ale nebojte, ohně si ve hře moc neužijete. Rozhodně méně než zábavy. Kdo to koupí, neprohloupí.
