„Budige, budige!“ Máloco se vám během hraní některé hry vryje do paměti tolik jako Raymanův vítězný taneček po dokončení úrovně nebo to, jak se při nasbírání dostatečného počtu lumsíků teensie kouzelníček lepí na zkumavku, která se jimi naplňuje.

Pokud jste ještě s Raymanem neměli tu čest, asi moc netušíte, co se to sakra děje, a pokud si neťukáte na čelo, myslíte si, že tuto recenzi píši z Bohnic. Vězte ale, že jakmile si hru na počítače pořídíte – a jakože pořídíte – tak vám to hned po dohrání první úrovně dojde.

Rayman Origins je geniální vzkríšení staré klasiky a to už ostatně vyplynulo z naší recenze xboxové verze. Není se tedy třeba opakovat a vysvětlovat základy, ale jen v několika odstavcích znovu pět ódu na tu hopsačkovou dokonalost. A když jsem zmínil to pění, nelze nezačít ničím jiným než vychválením soundtracku do nebes. Úžasné melodie skladatelů Christopha Herala a Billyho Martina dělají i z prachobyčejného hopsání, sbírání lumsíků, mlácení nepřátel či leteckých soubojů na komárech neobyčejný zážitek. Vůbec se prosím nedivte, když se přistihnete, jak si při hraní na plné pecky notujete. A kdybychom vás to náhodou zajímalo, hádejte, co jsem si pustil za muziku k psaní recenze?

Když už jsme tak hezky začali od konce, vychvalme také nádhernou malovanou grafiku, která nepotřebuje vůbec žádné složité 3D efekty, stíny a moderní technologické vychytávky. Je krásná na pohled, všechny postavičky jsou skvěle naanimované a hlavně – celé se to hýbe naprosto svižně a plynule.

V rámci příběhu si projdete rozmanité úrovně od zarostlé džungle, přes led a sníh až do westernového či dokonce „kuchařského“ prostředí. Všude vás čekají neméně rozmanití až absurdní nepřátelé a jediná výtka snad směřuje k podmořskému světu. Při něm totiž jaksi ztrácíte tu radost z bleskového pohybu a přesného ovládání, nemůžete nikam skákat a létat a prostě to jaksi není ono. Tyto pasáže ale zabírají jen malou část hry a vyloženě nudné taky nejsou.

A víte co je nejlepší? Vychutnat si Rayman Origins ve více lidech. Kooperace až pro čtyři je dostupná na všech platformách, nejen na PC, a není zábavná ani tak proto, že by přinášela nové herní zážitky – žádné velké možnosti opravdové„kooperace“ mezi postavičkami totiž nejsou a ani je hra nevyžaduje – ale proto, že jak je Rayman prča o samotě, je to ještě větší prča ve více lidech.

Vyžaduje to ovšem jednu věc – hrát na gamepadech. Na klávesnici se sice hra ovládat dá, ale i pravověrný PCčkář s fixací na kombo klávesnice/myš brzy přijde na to, že to není úplně ono. A už vůbec to není ono, když chcete hrát až ve čtyřech lidech zároveň. Jedinou nevýhodou, která se s hrou táhne už od konzolí, je nemožnost najít si spoluhráče přes internet. Nezbývá než sesednout si kolem jedné obrazovky.

Rayman Origins na PC u nás právě vyšel a to dokonce ve verzi s českými titulky, navíc za sníženou cenu necelých šesti stovek. Tady už vážení opravdu není moc, co řešit. Odložte kulomety, Rayman čeká.