Už teď si můžeme s klidem v srdci říct, že NHL 12 bude nejlepším virtuálním hokejem na trhu. Proč? Protože bude zároveň i jediné. I letos mu celá herní branže umožní klidný průchod středním pásmem a nerušenou kombinaci ve vylidněné třetině soupeře. Ale proč ne. Koneckonců, EA Sports neusínají na vavřínech a stále se snaží svoje dílo posouvat vstříc maximální realitě. Faktem sice je, že kdyby se jim znovu postavila do cesty alternativa od 2K, asi by v každoročních vylepšeních značně přitvrdili. Minimálně letos ale o tvrdosti není třeba vůbec diskutovat. Právě do téhle, častokrát rozhodující, složce ledního hokeje se tvůrci teď rozhodli investovat nejvíc času a úsilí.

Že nové NHLko opět mine PC platformu, to bylo předem jasné. Stále však napříč internetem – a pojďme si říct, že hlavně tuzemským – kolují komentáře rozhořčených PCčkářů, kteří to evidentně stále nepochopili. NHL na PC byl v posledních letech průšvih. Nestíhal krok s moderním – tehdy ještě nex-gen – enginem, který plně využíval gamepad a jemuž se klávesnice nikdy nemohla vyrovnat. A nemůže ani teď. Navíc NHL se na konzolích daří a důvodů vracet se zpět na počítač má pramálo.

Když porovnáte novinky z loňska s těmi, které se chystají v NHL 12, asi si řeknete, že toho mohlo být víc. Určitě mohlo, ale pravdou je, že už tak nějak není kde novinky přidávat. Už lze jen vylepšovat stávající. Minulý ročník se drasticky – a nutno říct, že ku prospěchu – měnilo vhazování. Dekádu starý systém nahradilo nové, reálnější přetlačování ve středovém kruhu – letos k tomu tvůrci přidají nové animace. Novinkou bylo lámání hokejek. Co se týče hry samotné, těžko byste v reálu našli prvek, jaký už v EA Sports nepřetavili do virtuální podoby.

Ale protože všechny chyby se rozhodně vychytat nepovedlo, mají teď tvůrci příležitost dovést všechny svoje nápady k dokonalosti. Osobně třeba doufám, byť o tom zatím nikde nepadla ani zmínka, v lepšího videorozhodčího.

Jak už padlo výš, NHL 12 se zaměří hlavně na tvrďáckou hru. Hokej není hra pro slečinky a vývojáři letos chtěli, aby něco podobného pocítil i hráč. Engine, který kvůli tomu vyprodukovali, se jmenuje Full Contact Physics a měl by zajistit, aby to na virtuálním kluzišti konečně začalo trochu jiskřit. Hráči totiž nejsou žádná ořezávátka a zvlášť v zámořském hokeji se nevypouští žádný souboj – nálepku slabocha přece žádný bijec mít nechce.

Velkou roli sehraje výšková a váhová převaha. Když se do toho opře třeba takový trenčínský pořízek Zdeno Chára a svůj hit si správně načasuje, vyvrátil by klidně borovici z kořenů. Umíte si asi představit, jaký osud potká najíždějícího útočníka. Když se hit nepodaří, může se klidně stát, že si sám hráč ustele na ledě a jeho kořist vyvázne bez jediného škrábance. Anebo ho jenom dostane do kolen. Novinkou bude, že do něj pak může klidně ještě vrazit další hráč a definitivně jej sešrotovat.

Statní a urostlí hokejisti pak perfektně uplatní svoje parametry před brankovištěm, kde mohou clonit gólmanovi a vůbec dělat tu nepoctivou černou práci, kterou fandové nedocení tolik jako Malkinovy finesy. Právě z dorážek a tečí ale padá velké množství gólů a je dobře, že se tvůrci na stínění brankářovi zaměřili.

Maskovaní muži však borce v cizím dresu blízko brankoviště trpět nebudou a sami se je budou lehkými píchanci snažit vykolejit z rovnováhy. A díky tomu si pak najdou skulinku, kterou uzří letící kotouč. Kromě nových zákroků, jejichž paletu tvůrci obměňují rok co rok, což ale recenzenty stejně neobměkčí, protože si stále stěžují na jejich nízký počet, si autoři přichystali ještě jedno vylepšení spojené s gólmany.

Opět to souvisí s novým enginem. Ten odteď udělá z brankářů osoby rovněž dotčené fyzikálními zákony – jinými slovy půjde do nich najet. Když to přeženete až moc, natlačíte muže v masce až do branky, kterou následně vysunete ze zarážek. Nebo při kolizi před brankovištěm může gólman ztratit helmu, načež sudí přerušuje hru a většinou posílá hříšníka za to odpovědného pykat na trestnou. Po odpískání se vůbec dějí věci. Celé tohle pošťuchování totiž může vyústit až v pěstní výměnu názorů, do níž se klidně mohou zapojit i brankáři.

Každoročně se tvůrci snaží CPU hráčům připočíst několik IQ bodů navíc. Ačkoliv pomyslná křivka rok co rok roste, rozhodně už není tak zkosená jako kdysi. Přesto ale i letos můžeme napsat obligátní větu: AI bude lepší. A v čem konkrétně? Soupeř bude daleko častěji pálit. Jestli si vzpomínáte na minulý ročník, častokrát se stávalo, že si protivník byl – při hrací době pět minut – schopen prakticky celou třetinu vyměňovat kotouč v rohu kluziště. Tomu by mělo odzvonit.

Rovněž by si AI měla hledat nové cesty napříč středním pásmem. Konečně bychom se snad mohli dočkat situací – v zámořské lize dost častých, kdy útočník najíždí do pásma soupeře a nevidí-li jinou možnost, tak prostě nahodí kotouč před sebe a pospíchá za ním k mantinelu. Další výrazná změna AI logiky – v bezvýchodné situaci to hráči zkusí na teč. Pošlou ke gólmanovi přízemní ránu a budou doufat, že jí betonem odrazí k někomu z cizího týmu, jenž by se už postaral o snadnou dorážku.

Z kosmetických novinek vypíchněme třeba létající helmy. Ty mohou hráčům odletět při tvrdém hitu nebo třeba ostré kolizi s mantinelem. Jestli bude dostatečně přesná, můžete vysklít sklo. Ne že by tohle byla nějaká převratná novinka. Pamětníci rádi vzpomenou na ročníky ještě z minulého století, kdy prohazování plexisklem patřilo ke každodenní rutině. Jojo, to byly tenkrát časy…

Kromě toho bychom se měli konečně dočkat střídaček, na nichž to skutečně žije. To znamená konec pro statické sedící postavy a nad nimi stojícího trenéra. Hráči, kteří zrovna nehrají, budou bubnováním hokejek do mantinelu glosovat vaše bodyčeky nebo když jim náhodou jeden ze soupeřů přiletí až k nohám, postarají se o jeho deportaci zpátky na led. V koutě pak bude rozjímat náhradní brankář.

Mód Be a Pro také potká několik změn. Předně – bude vás za váš výkon hodnotit více minutami strávenými na ledě.

Že se grafika zase posune o něco vpřed, to asi není potřeba nijak zdlouhavě rozmazávat – to se totiž od nového ročníku tak nějak čeká, je to samozřejmost. Hvězdy od bezejmenných bitkařů či třetilajnových dříčů už nějaký rok rozeznáváme. V NHL 12 bychom už ty největší star nemuseli rozeznávat jen podle jejich obličeje – i když i na něm prý tvůrci dost zamakali, ale i podle bruslení, kliček a vůbec chování na ledě. Jinými slovy se ve sportovní divizi EA kradli nápady – něco podobného už pěkně dlouho obstojně funguje ve fotbalové fifě. Madridského Ronalda od kohokoliv jiného rozezná každý i z té nejvzdálenější kamery úplně v pohodě, gel ne-gel.

Neznalému věci by se mohlo zdát, že NHL 12 se trochu veze na vlně úspěchu ročníků minulých a že to s novinkami mohlo být klidně bohatší. Jenomže zdání klame. Nový EA Sports hokej dělá velký krok směrem ke stoprocentní simulaci a troufám si tvrdit, že se v celkovém měřítku jedná – alespoň z toho, co víme – o titul stokrát evolučnější než jeho předchůdce. A to ještě neznáme podrobnosti o Dynastii či o nových ligách, plánují-li tvůrci nějaké.

Víme jen, že autoři vyslyšeli žadonící hráče a zakomponovali do hry i za velkou louží hodně populární Winter Classic Games – zápasy pod otevřeným nebem. V exhibičním módu nebude chybět možnost volby počasí a denní doby. Úroveň hry by tomu měla odpovídat – puk bude hůř klouzat po neupraveném ledu, hokejisté se těžko poženou do rychlého brejku.

NHL 12 naskočí na evropská kluziště krátce po vypuknutí školního roku, už 9. září. PCčkáři zatlačte slzu – bude to jen pro Xbox 360 a PS3.