Hned ze začátku si dovolím drobnou sentimentální odbočku – Étrojková zpráva o tom, že Ubisoft chystá na podzim vzkřísit jednu ze svých před dávnými lety stěžejních značek, mě doslova a do písmene vzala dech. První díl mi vydržel ještě dlouhá léta po trojce – byla to na svou dobu geniální 2D hopsačka s úžasnou hudbou (ne nadarmo ověnčenou několika cenami). A teď, po těch všech letech, kdy se Rayman plahočil coby doprovod wiičkové série Rabbids, mu vývojáři dávají šanci znovu se nadechnout.

A to pěkně v retro stylu. Pojetí, grafika, příběh – to všechno podle maximálně úspěšné šablony úvodního dílu série. Tohohle panďuláka s obřím blonďatým hárem a vystřelovací pěstí, se kterou kosí svoje podivně vypadající nepřátele v ještě podivnějším světě, si ve své době oblíbil nejeden hráč – a co na tom, že Rayman nikdy příliš necílil na dospělé publikum. Až doteď. Protože všichni, kdo hráli první díl, od té doby tak nějak vyrostli.

Ale Rayman zůstal stejný. Pořád je ta zvláštní postavička. Minimálně alespoň co se týče jeho vlastního univerza, nikoli toho, jež sdílí společně s Wii zajíci. A právě od Rabittů se tvůrci chtějí odpoutat. Velkolepá E3 prezentace a následně i příval gameplay videií z Gamescomu to jasně dokazují. Rayman je zpátky. Původně to ale vůbec nemělo být tak jednoduché. Uvnitř studia se totiž vedly dlouhé debaty o tom, zda by nebylo nejlepší distribuovat hru pouze digitálně. A co víc – ještě jí naporcovat na jednotlivé levely a ty prodávat samostatně.

Vzhledem k výsledné rozloze celého počinu se ale od tohohle plánu velmi rychle upustilo.

Rayman vyjde klasicky jako krabicová hra a coby další z podzimních pěšáků si řekne o místo ve vaší poličce. Zcela jistě osloví ty hráče, kteří mají zkušenost s prvním dílem. Potom – rodiče zcela jistě zavýskají radostí, že se v tom herním rašeliništi konečně vynořila nějaká hra, kde se nestřílí, mozky netečou po zdech a nenadává už v úvodním intru – konečně ideální hříčka pro ratolest (fakt, že potají sjíždí tátův Battlefield a Left 4 Dead nechme stranou).

Dějová linie v prvním Raymanovi nehrála příliš roli a nijak důležité úlohy se nezhostí ani v Origins. V časové ose se příběh posune až před šestnáct let starou jedničku – zkrátka úplně na začátek. A podává vysvětlení o tom, jak se vlastně z Raymana stal hrdina celého tamního světa Glade of Dreams. Právě ten se totiž díky hlavnímu záporákovi Mr. Darkovi ocitá na pokraji zkázy a kdo jiný má zařídit nápravu než Rayman.

A Rayman na to zdaleka nebude sám. Společně s ním se do bitvy proti zlým silám pustí i čtveřice jeho nejvěrnějších postaviček v čele s modrým parťákem Globoxem. Jako další člen týmu se pak představí podivná bytost s korunkou na hlavě – to je Grand Minimus a čtveřici uzavírá čaroděj Dark Teensy. A protože se celé Origins odehrává tak trochu v retro stylu, setkáme se i s dalšími postavami z minulosti – třeba s komárem Mosquitem, na jehož hřbet Rayman usedne v nejedné vzdušné bitvě. Vrací se i víla Betilla a klece s Electoony.

Jednotlivé levely nabízí přesně to, nač je hráč jedničky zvyklí. Spousta skoků, zajímavě vymyšlené „rampy“ a hlavně úžasná nadnesenost toho všeho. Designér a otec série Michael Ancel, jakýsi ubisoftový Will Wright, si musel level design jednotlivých map skutečně užívat. Celkem by těch map mělo být hned šedesát, přičemž celkově to vydá zhruba na dvanáctku levelů. Stejně jako v jedničce je půjde procházet znovu – a co víc, v takovém případě nabídne každá úroveň ještě jednu extra mapu, důležitou v tu chvíli, pakliže chcete hru dohrát se vším všudy.

Kooperace všech čtyř postaviček bude v příběhu důležitá. Samozřejmě půjde hrát i sólo, k přístroji ale mohou usednout klidně ještě další tři spoluhráči. Ti se jednak budou snažit vzájemně si pomáhat, ale bez obtíží se mohou i sami navzájem ničit a znepříjemňovat si cestu. Protože kdo nasbírá víc XP bodů, ten má na konci levelu vyšší skóre a může si kupříkladu dovolit odemknout lepší obsah, jako třeba nové skiny. Ty pro Globoxe obsahují i jeho prapůvodní červenou barvu, která ale jaksi pozbyla na své rudosti poté, co snědl otrávené bobule.

Určitě jste si ze screenshotů a trailerů všimli nádherné kreslené grafiky. Ta Raymanovi sedne jako ulitá – to myslím lze říct už teď. Engine, který tuhle 2D plošinovku pohání, se jmenuje UbiArt Framework a byla by veliká škoda, kdyby ho tvůrci nepoužili i v jiných hrách. Pracovat v něm prý vyžaduje jen pramálo technických znalostí a umožňuje grafikům plně se soustředit na výsledný obraz. Navíc běží na 60FPS při HD rozlišení 1080p. Málokde se setkáte s tolik oku lahodící grafikou – a to tu nemluvíme o žádných megalomanských Frostbitech nebo jiných milionových projektech, ale o enginu, na kterém se v době vzniku podílelo jen pět lidí.

Nikdo nepochybuje o tom, že až se Rayman znovu ocitne v regálech, své hráče si najde. Zda zaujme natolik, aby se z něj stal univerzální prodejností hit, a usadí se třeba někde na špici vedle Call of Duty a jemu podobných, na to si budeme muset počkat. Už teď je ale jasné, že za svým cílem – totiž pobavit a odreagovat, ideálně celou rodinu najednou – si jde velmi odvážně a dost možná zažije úspěch.

Velký návrat do herního světa zažije Rayman Origins 18. listopadu. A to pro X360 a PS3, Nintendo Wii a 3DS. Na PlayStationu Vita se objeví v březnu příštího roku.