Ách, Counter-Strike. Každý ho zná, každý ho někdy hrál a každý by měl být za jeho existenci vděčen. Přeci jenom, co by byla scéna multiplayerových stříleček bez legendárního „cé-eska“? Jistě, spousta lidí mi teď zcela logicky namítne, že už před ním se objevily legendy typu Doom či Quake a já s tím stoprocentně souhlasím. Ovšem upřímně, teprve Counter-Strike nabídl zasazení do kulis reálného světa, známou klasiku o „hodných policajtech a zlých teroristech“, pokládání bomby či záchranu rukojmích a spoustu dalšího.

Zajímalo by mě, zda si autoři tehdy v tom roce 1999 uvědomili, na čem právě pracují. Zda je při vývoji vůbec napadlo, že jejich mód pro o rok starší Half-Life nabude takové popularity a stane se jeho nejhranější modifikací vůbec. Štafetu po nadšencích brzy převzali samotní Valve a titul rozšířili o několik pokračování, ať už úspěšnějších (třeba Counter-Strike: Source), či neúspěšnějších (hlavně Counter-Strike: Condition Zero). Letos se na trhu objeví další korálek do této multiplayerové série – Counter-Strike: Global Offensive. Na kterou stranu barikády se asi zařadí?

Předem je asi potřeba říci, že autoři při tvorbě Global Offensive nijak zvlášť neexperimentovali. Žádné šílenosti typu singleplayerové kampaně tu tedy nenajdete, zkušenost z Condition Zero zřejmě stačila. Zjednodušeně tak mohu napsat, že Global Offensive je obyčejným „cé-eskem“, které se od svých předchůdců (především od Source) nijak neliší. To by však nebylo ani k CS:GO a koneckonců ani k dřívějším hrám příliš fér. Uzavřená betaverze totiž jasně naznačila, že sice jde o Counter-Strike, ale v daleko modernějším pojetí. Se vším dobrým a zlým, co k tomu patří.

Tím tedy nechci říct, že v CS: Global Offensive budete stejně jako v konkurenčním Call of Duty probíhat jak šílení, střílet všechny odstřelovačkou na potkání a jakýkoliv zásah doslova „rozdýcháte“. CS: Global Offensive je ve svém jádru pořád tím stejným Counter-Strikem jako z doby před třinácti roky. Opětovně se tak můžete těšit na souboje teroristů s protiteroristickou jednotkou, nakupování zbraní, pokládání (respektive odjišťování) bomby, záchranu rukojmí,... Zkrátka taková ta klasika, kterou Valve řádně vylepšilo a vyhladilo. Jaké jsou tedy ty nejzásadnější novinky?

V prvé řadě musím zmínit grafiku, jejíž proměna je znatelná na první pohled. O chod hry se podobně jako před sedmi lety stará engine Source, dovolím si však tvrdit, že grafický rozdíl je stejný jako při přechodu z 1.6 právě na Source. Každá se zatím osmi dostupných klasických map teď vypadá ještě reálněji než dřív a nutno uznat, že tentokráte už skutečně vypadají jako místa, která byste si dokázali představit i v reálném světě.

V několika případech se krom grafického vzhledu lehce poupravil i jejich půdorys. Nejzásadnější proměnou zatím prošel první Dust (kam byly přidány schody mezi spodní a horní tunely) a Aztec (na startu teroristů byla zablokována cesta do „řeky“), jinak vše zůstalo jakž-takž při starém. Tedy pokud nepočítám pár úprav ve smyslu lehkého přemístění startovních pozic, ovšem v tomto případě se jedná o tak kosmetické změny, že se nemá cestu o nich nijak zvlášť explicitně zmiňovat. Daleko raději se v závěru této části zmíním o vrtulníku, který na začátku kola odlétá ze startu policistů, tedy pokud to na dané mapě dává smysl. Vím, je to v podstatě taková nevýznamná blbůstka, ale potěší.

Další zásadní kapitolou jsou zbraně. Úpravou prošly nejenom z hlediska svého vzhledu (ty byly občas řádně brutální, například útočnou pušku M4A4 (nahrazuje dřívější M4A1) jsem při prvním koupení nemohl poznat a přemýšlel jsem, co jsem si o sakra koupil), ale i co do vlastností. Popravdě řečeno, právě tato část hry zatím hráčům působí největší trable a je terčem té největší kritiky. Dost často se totiž stává, že někam střílíte a náboje z nepochopitelného důvodu letí jinam, než čekáte. Ani pocit ze střelby ještě zdaleka není ideální, osobně si myslím, že v předchozích dílech byl zpracován lépe.

Global Offensive také přináší několik nových zbraní. Nechci se zde ani zase tak rozepisovat o těch několika brokovnicích, samopalech a útočných pušek, ale především o dvou nových speciálních granátech. Prvním je speciální „decoy“ granát, který na místě svého dopadu vydává po několik sekund zvuky podobné střelbě z pistole. Molotovův koktejl zřejmě není potřeba představovat, jedinou zajímavostí je snad pouze to, že zatímco teroristé používají skutečný Molotov, policisté mají granát podobný flashi. Rozdíl mezi oběma verzemi však není.

Upřímně řečeno, moc si těchto novinek neužijete. Hráči je totiž téměř nevyužívají a co si tak vybavuji, ve spoustě případů k tomu ani nemají příležitost. Navíc, použití Molotovu se dá ještě určitým způsobem obhájit (pokud chcete nepřítele zdržet), ovšem Decon granát si koupíte skutečně jenom ve chvíli, kdy se spletete. Stejně je na tom i paralyzér, což je v podstatě obdoba nože. Hezká věc, ovšem je dostupná pouze v „casual“ módu a vyberete si jej pouze v případě, kdy se spíš nudíte a chcete zkoušet různé blbůstky.

Tím se mimochodem krásně dostávám k další části mých dojmů, zaměřené na herní módy. Ty jsou ve své podstatě dva – buď „klasické cé-esko“ nebo GunGame, známá to fandovská modifikace, v níž musíte postupně získávat zbraně z předem daného seznamu. GunGame lze hrát buď v obyčejném Team Deathmatchi nebo jej zkombinovat s pokládáním bomby, kdy se zápasy odehrávají na zmenšených (či jinak ořezaných) verzích normálních map.

Klasický Counter-Strike si můžete zahrát v módu zvaném „Classic“ a to buď v normálním, nebo soutěžním režimu. Lehce paradoxně však mezi nimi není příliš mnoho zásadních rozdílů, jsou spíše kosmetického rázu (podobně jako u map): možnost zranit spoluhráče, procházení ostatními hráči, zákaz několika předmětů a také nutnost ručně kupovat vestu, helmu a odjišťovací kleštičky. Ano, to je skutečně všechno. Závěrem se sluší dodat, že tohle všechno si zahrajete až v deseti lidech najednou, kdy chybějící hráče nahrazuje umělá inteligence (je zde i hraní čistě proti počítači). Pochopitelně nechybí ani obvyklé statistiky a tuna achievmentů.

Counter-Strike: Global Offensive je moderním pojetí „starého“ Counter-Striku, to už je mi po několikahodinovém hraní uzavřené betaverze více než jasné. Stejně tak je jasné, že se bezesporu najde spousta hráčů, kteří si jej oblíbí a budou jej hrát. Zvlášť, když se série vůbec poprvé podívá i na obě hlavní konzole – Xbox 360 a PlayStation 3. Nejsem si však zase tak jistý, jak se k němu postaví profesionální hráči. Jejich názory zatím nejsou příliš pozitivní a to i přes to, že se část jejich komunity na vývoji podílela. Ale kdo ví, něco podobného se dělo i před sedmi lety a jak to nakonec dopadlo.