Kdo nikdy nehrál SimCity, nemůže pochopit, jak skvělé je být starostou. Tedy, aspoň do doby, než vám dojdou peníze. Já se tímto článkem na chvíli vracím do svých dětských let, kdy v roce 2003 vyšlo SimCity 4 a už to jelo: Postavit město, zkrachovat, poslat meteority, přesunout se na další mapu a zase od znova. Systém potřeb města na mě byl moc složitý a zavděčit se všem je nemožné i v počítačové hře. Pak ale uběhlo devět let a nastal Gamescom 2012, kde jsem se dostal na předváděcí prezentaci nového dílu série. Vzpomínky se vrátily, já se ponořil do světa Simů a stal se opět dítětem.

Na začátku nám samozřejmě tvůrci představili pár nových prvků. Hlavním z nich rozhodně byl SimCity World, což je vlastně předělaná verze Autologu ze série Need For Speed. Soupeříte se svými přáteli na různých žebříčcích, jako třeba město s nejvyšší populací nebo nejvyšším příjmem, anebo místo předhánění se v čistotě města můžete spolupracovat – jedno město bude rezidentní čtvrtí, kde budou Simové nerušeně bydlet, a každé ráno pojedou do druhého města do práce, mezitím co do třetího města pošlou své ratolesti studovat. Díky provázanosti měst teď nemusí všechna být samostatně fungující organismus, ale mohou být specializována na jednu věc a vše ostatní může dostávat od sousedů!

SimCity World ale nebude fungovat jen jako prostředník mezi vámi a vašimi přáteli. Také na něm budete moci sledovat, co pro vás připravuje Maxis. Půjde především o systém výzev, které bude studio vyhlašovat, a vaším úkolem bude je splnit dříve a lépe, než zbytek hráčů. Máte na to?

Novinkou je také Global Market, což je vlastně taková chytrá věcička, která vám řekne, čeho je zrovna ve světě SimCity potřeba, jestli uhlí, benzín, elektronika nebo jiné komodity. Podle toho můžete ekonomiku vašeho budoucího města zaměřit tak, aby co nejvíce prosperovalo.

Pak nás konečně pustili ke hře samotné a já chtě nechtě četl každou řádku tutoriálu. A udělal jsem dobře. Změn je totiž opravdu hodně. Hned na začátku se dozvíte, že předchozí starosta přivedl město na pokraj krachu a před radnicí vám stávkuje plno malých postaviček s cedulemi a výhružnými pokřiky. Vaše virtuální vládní poradkyně na vás pomocí textové bubliny promlouvá: Máte na to být novým starostou?

Ano mám, říkám si sám pro sebe rozhodně a dál poslouchám rady své asistentky. Bývalý starosta vypnul elektrárnu, aby ušetřil, ale teď je celé město bez proudu. Nalézám tedy na mapě budovu se značkou blesku. Zmáčknu tlačítko pro zapnutí a… nic. Vyskočí další informační bublinka a oznamuje mi, že musím počkat, až do elektrárny přijedou dělníci. To už po příjezdové cestě jede několik aut a chvíli na to už se jedna pouliční lampa po druhé rozsvěcejí a osvětlují noční město. Moje brada padá dolů.

Do toho na nás ještě mluví vývojář, tak sundám jedno sluchátko z ucha a dozvídám se, že vyhlašuje soutěž o město s nejvíce obyvateli. Jako soutěživý typ jsem se ihned začal o to víc snažit a hledám místo pro postavení vodojemu – ne všechny lokace na mapě mají pod sebou stejnou zásobu vody. Do toho mi ještě z různých baráků vyskakují bublinky se zprávou, kde si obyvatelé stěžují, že musí splašky vylévat z okna, protože jsem ještě nezřídil městský odpadní systém. Stavím tedy příslušnou budovu a speciálním filtrem pozoruji, jak hnědé skvrny z celého města putují trubkami pod zemí až k čističce.

Zase se přesvědčuji, že život starosty není žádný med, protože z jednoho z baráků vybíhá občan a křičí na mě, že u sousedů hoří a já pořád nepostavil požární stanici. Když je konečně budova hotova, vybíhají z ní malé postavičky, nasedají do auta se stříkačkou a já pozoruji, jak hrdinně hasí ohněm zasažený dům.

Systém upozornění, požadavků a myšlenek občanů mě dál udivuje, protože nad továrnou vyskakuje bublina, že by potřebovali víc kvalifikovaných pracovníků a nad residentní oblastí další, že by sice rádi pracovali, ale nemají kvalifikaci, ať postavím školy. Do toho se nad jedním z menších baráků objevuje: „Hm, moje topení je na 400 stupních Farnheita, zkusím, jestli to zvládne 800,“ a nedlouho potom začne budova hořet.

Počet stížností na nedostatek škol se stále zvyšuje a tak na panelu hledám možnost Vzdělání. Když se mi ji konečně podaří najít a přetáhnu budovu na volné místo k silnici, škola hned zase mizí. A nepodaří se mi to ani na pátý pokus. To už mé počínání spatří jeden z tvůrců a přistupuje ke mně. „Jo, za to se omlouvám, přece jenom to je ještě pre-alpha verze hry, tak to nefunguje úplně pořádně…“ Nic se neděje, odpovídám a obracím se zpátky k obrazovce.

To už ale na všech monitorech, mém nevyjímaje, padají z oblohy obrovské meteority a devastují město. Hra končí, redaktoři odsedávají od monitorů, z části zklamaně, že už hra končí, z části nadšeně, protože se tak dobře bavili a obrací pohled zpátky na vývojáře. Ten oznamuje výsledky naší malé soutěže a dvěma nejlepším hráčům dává tričko. Se svým desátým místem z jedenácti jsem cenu nezískal, ale to důležité mi zůstalo. Vědomí, že nové SimCity si rozhodně pořídím.