Sousedské vztahy byly, jsou a budou vždy v hledáčku krvežíznivých masmédií. Ať už se jedná „reality“ show nebo o něco více reálné zveřejněné záznamy z policejních zásahů, kdy hlasitá hudba v jednom z apartmánů přerostla do konfliktu poněkud - v rámci domu - kosmopolitních rozměrů, proti kterému vypadá domácí násilí jako strkanice na pískovišti. Soužití s „drahými“ lidmi od vedle může občas přinést až bizardní situace, jako tehdy, kdy jsme zařizovali LAN v panelovém domě a jedna z nájemnic na nás vyběhla s kuchyňským nožem a že prý pokud nepřestaneme vrtat, tak z nás nadělá guláš se šesti, nebo o něco humornější (pro nás) situace, kdy jsme byli trochu hlasití o půl druhé ranní a soused od vedle nám hrdinsky vypnul pojistky na chodbě, nevěda o našem vychytaném UPS a noteboocích. Řvali jsme smíchy až do rána, kdy nám došly nejprve baterie a pak i alkohol. Sousedi vás prostě donutí zapřemýšlet nad tím, jestli měl Ježíš nějaké, protože „Miluj bližního svého.“ je v případě sousedů občas… no, náročné. Každopádně sousedské sváry a konflikty přišly společnosti Jowood natolik zajímavé a bohaté, že před pěti lety jsme se dočkali hry, ve které nešlo zhola o nic jiného.

Neighbours from Hell jsou reality show. Škodolibá krutá reality show, ve které nejde o nic jiného, než přivodit chudáku sousedovi lupání v kříži v důsledku explozivního vzteku – a sledovanost. Soused je chudák, opravdový chudák. Je ošklivý, tlustý, nemá žádné přátele a nemá rád děti, které neustále kopou míč do oken jeho kuchyně. Jeho jedinými společníky jsou jeho pes a papoušek (a na chvíli jeden roztomilý vepř) a z rodiny mu zbyla jen převelice milovaná matinka (samozřejmě patřičně ošklivá a tlustá).

Hlavními postavami je právě pan Soused (žádné přesnější označení ani jméno neexistuje) a zakrslý vykuk Woody. Je to právě Woody, který má na starosti provádění všech lumpáren proti Sousedovi. Mozkem celé show je hráč, na kterém leží břemeno konspirování proti nabubřelému Sousedovi. Na začátku každé show Woody napochoduje předními dveřmi do jeho domu a show začíná. Prohledat šuplíky v přízemí, lékárničku v koupelně, lednici, odpadkový koš, i tam se může leccos skrývat, hlavně se vyhnout Sousedovi, který neustále po domě mašíruje a svými vlastními zájmy, žijíc svou vlastní rutinou. V okamžiku, kdy máte všechno co se vám může hodit, nastává fáze ničení osobního majetku a kladení pastí do Sousedovi cesty.

Než se posuneme k popisu herních mechanismů, chtěl bych jednoznačně vyzdvihnout zpracování hry, která je vyvedena v nestárnoucím „modelínovém“ stylu známém hlavně z Wallace & Gromit, což je komediální britská televizní série s poťouchlým vynálezcem a jeho psem v hlavní roli, které jako by NfH z oka vypadl (ostatně i soused není zrovna nejbystřejší a má psa). Postavičky jsou opravdovými karikaturami. Plešatící soused oblečený v tílku s vylézajícím pupkem a pantoflích opravdu nevypadá jako někdo, koho byste chtěli byť jen znát. Dům vidíme z pohledu z boku, kdy je možno vidět dovnitř i několika místností najednou (hra je přísně 2D, žádný zoom apod. nečekejte), což se vám bude nesmírně hodit. Nejvíce jsem si oblíbil vepříka, kterého Soused v jednu chvíli chová. Klasičtější (a růžovější) prase byste hledali jen těžko.

NfH jsou v podstatě logickým rychlíkem, kdy záleží na vaší znalosti Sousedovi rutiny, zvládnutém časování (nastražení pastí trvá pár vteřin) a v neposlední řadě i na vaší schopnosti pasti efektivně řetězit a dosahovat tak jakýchsi „komb“, kdy se o Souseda opravdu pokouší Smrtka. Ono nakráčet si do koupelny, uklouznout na mýdle, zjistit, že záchod je totálně ucpaný, po vlezení do vany zjistit, že voda je plná prostředku na podporu růstu vlasů (Žvejkalův wookie efekt) a nakonec se utřít ručníkem umazaným od krému na boty... nuže, nechtěl bych. Za jednotlivé triky dostáváte procenta sledovanosti, pokud se vám podaří Souseda naštvat alespoň dvakrát v krátkém časovém úseku, dostanete „infarktový bonus“, například kombo uvedené výše by vám vyneslo alespoň dva takové bonusy a 6% se leckdy setsakramentsky hodí. Situaci vám ztěžují Sousedova zvířata, která, pokud se kolem nich neplížíte, vyvolají poplach a buďte si jistí, že Soused bude na místě během pár sekund, což v pár případech můžete použít i ve svůj prospěch.

Hra je rozdělena na 3 sezóny (plus 3 tutorialové mise) s různým počtem epizod, každá s určenou minimální sledovaností, které musíte dosáhnout a časovým limitem, občas docela šibeničním. Každá epizoda má odlišné téma – jednou dělá Soused velký úklid, jindy vaří, jindy si hraje na kutila, potom na lovce atd. – takže některé pasti se dají provést jen v jedné z epizod (ostatně, předměty, které najdete, se dají použít jen k pastem, možným ve vaší epizodě). Ty, které se opakují později docela nudí, ale pořád se dají používat k vytváření slušných komb (klasický zelektrizovaná louže, k tomu pračka plná červeného vína a zničené víko sušičky). Efekt, jaký mají některé pasti na Souseda, je doslova k popukání. Celá hra je, jak už vám nejspíš došlo, braná s pořádnou dávkou nadsázky a humoru a jedná se o pořádnou oddychovku, nejlépe po dni, kdy do vás ryl nějaký plešatící tlusťoch .

Relaxace to bude ale jen krátká. Pokud hru už znáte, může vám její projití trvat nějaké dvě, tři hodiny s pár opakováními. To může vypadat opravdu málo, ale snad vás uklidní dodatek, že pokud se budete snažit o zlaté sošky ve všech třech sezónách, prodloužíte si hru o pěkných pár hodin, než zjistíte, jak správně řetězit pasti, abyste dosáhli maximálního počtu bonusů. Hra by vás měla většinu času bavit, i když, kdo ví.

Jak jsem uvedl na začátku, NfH jsou krvežíznivá reality show a i když ve hře neuvidíte ani kapku krve, třeba se v jednu chvíli zastavíte a budete přemýšlet nad osobou Souseda. Vždyť i on má city! Je možná trochu hlučný, zapáchá a je to obecně dost nepříjemný typ, ale… ale co . Hrajte si.