Do rukou se mi dostal titul Insurgency. Když jsem na něj poprvé narazil, nepřišel mi nějak zajímavý. No tak co, taktická střílečka, no. Pár jich na trhu už je. O pár dní později, když jsem přemýšlel, co si zahrát, než vyjde nějaká pořádná pecka, jsem si na Insurgency vzpomněl. Rozhodl jsem se na něj podívat ještě jednou, trochu detailněji. Hle, ono to nevypadá zase tak špatně. Zažádal jsem si tedy o recenzi, a mé dojmy jsou více než pozitivní. Není to jen prachobyčejná taktická střílečka, je to něco víc… hardcore.

Přiznám se, když jsem si zahrál první hru, byl jsem zklamaný. OMG, LOL, WTF? K čemu jsem se to zase upsal? Prohráli jsme totiž na plné čáře. Náš nejužitečnější hráč měl 40 bodů, nepřítelův 280 bodů. Docela mě ale překvapilo, že se neobjevily klasické urážky od vašich spoluhráčů, které často slýcháte v jiných multiplayerových hrách. Od noobů-filozofů se častokrát dozvíte, kolikrát už spali s vaší matkou, a můžeme vám zaručit, že i Paul Finch by se na dané číslo díval s otevřenou pusou. Kam se to internetové hrdinství podělo?

Postupem času mi došlo, že zdejší malá hráčská komunita je pravděpodobně vyspělejší, než u konkurence. Věkový průměr se určitě pohybuje nad sedmi lety. Do šumícího mikrofonu vám neřve budoucí hlas národa, prostě nic. Po hře uvidíte, popřípadě uslyšíte, velice známou zkratku „GG“ (GG = Good Game – pozn. red.) a čekáte na další kolo, nebo na další hru. Je tedy velice dobrý pocit být v týmu, který vám nenadává do nezkušených prasat, i když jste prohráli.

Insurgency je taktická FPS multiplayerová hra. Žádný příběh tedy neočekávejte. Jak už jsem načal v úvodu, úplně obyčejná hra to ale není. Termín hardcore si jednoznačně zaslouží. Není určená všem. Hardcorovost je hlavní bod, na kterém si hra zakládá.

Máte jeden život – když vás zabijí, smůla. Musíte buď počkat do dalšího kola, nebo doufat, že zbývající spoluhráči obsadí stanoviště, abyste se mohli vrátit do hry. V jiných módech je to nastaveno tak, že po určitém čase naběhne jedna z několika vln vašich, ale i nepřítelových, posil. Mezi nimi se tedy, pokud jste momentálně mrtvý/á, respawnujete.

Žádný zaměřovací křížek. Toto je zajímavá novinka (nehrál jsem multiplayerové hry, ve kterých by ten křížek nebyl). Z toho vyplývá fakt, že musíte opravdu zaměřit zaměřovačem. Bez toho se pravděpodobnost, že někoho zabijete, snižuje o hodně vysoké procento.

V některých jiných hrách jsou hráči pěkně vytrénovaní ve střelbě za běhu. Běhají po mapě, nikdy nezamíří, nikdy nezastaví. Jakmile se něco kolem nich mihne, začnou střílet. Jsou pro kempící hráče, kterých je v Insurgency požehnaně, postrachem, nebo potravou. Je tedy pěkné sledovat, když se se spoluhráčem pomalu blížíte ke dveřím, vykláníte se do všech rohů, slyšíte akorát vítr, a každou chvíli čekáte, že se vám prožene kulka hlavou. Připadalo mi to jako ve filmu. Žádný spěch, zato pořádná opatrnost.

Friendly fire, neboli střelba do vlastních řad. Dostáváme se k bodu, kdy je možné, že vám někdo napíše, že jste noob. Když se vám střelba do vlastních řad „podaří“ jen jednou za celou dobu, co jste na serveru, nic by se nemělo stát. Po opakování je ale možné, že vašim spoluhráčům prasknou nervy, a spustí hlasování o kicknutí vaší osoby ze serveru. Je to logické. Nikomu se nelíbí, když obsazuje stanoviště, a těsně před dokonáním ho rozstřílíte na cucky. Zkráceně další bod, který přidává na hardcorovosti a realističnosti Insurgency. Už jenom tím, že vás zabijí maximálně tři dobře mířené rány. Nepřežijete zásobník střelby jako jinde.

Vývojářům z New World Interactive patří obdiv za audiovizuální zpracování zbraní. Grafika okolo vás není světoborná, přeci jen, jedná se o titul běžící na Source enginu. Zato zbraně, ty se fakt povedly. Když si budete moci Insurgency vychutnat na nejlepší možné nastavení, a máte doma kvalitní headset, tak střelba z vaší, nebo vzdálené zbraně, je vskutku skvělá. Nevidíte futuristické granátomety, ale stále kvalitní M9, M4, nebo nejpoužívanější (?) samopal vůbec, AK-47. Zvuky střelby zbraní jsou rozdílné, neslyšíte tedy pořád to samé. Máte tu realistické pojetí zbraní všemi směry.

Před každou hrou si zvolíte, za koho budete hrát. Odstřelovač? Útočník? Je to jen na vás. Každé specializace je omezené množství, takže se nemusíte obávat, že všichni hráči týmu by po mapě chodili s odstřelovačkou M24.

Zbraně si můžete libovolně upravovat, ale máte omezený počet... řekněme žetonů. Nemůžete si aplikovat všechno možné vybavení, od tlumiče po účinnější kulky. Musíte se tedy rozhodnout, jak si to nakombinujete. Tlumič stojí 3 žetony, lepší zaměřovač 2 žetony. Jenže já mám jen 1 žeton. Co s tím? Ok, risknu to a nevezmu si větší počet zásobníků za 1 žeton. Opět, je to jen na vás.

Level design není nejhorší, mohlo to být o kapku lepší. Na plus mínus deseti mapách zasazených někde v Afghánistánu, nebo Iráku, teď už nevím, si budete užívat 5 herních módů, které jste už určitě někde zažili. Obsazování stanovišť, zničení nepřátelských zařízení do určitého času, však to znáte. Mapy jsou v přírodě, na tržišti, v bance (asi), ve dne, v noci,… Nejedná se o klon té předtím a jsou dobře zpracované. Nejsou složitě navrženy, takže už po pár kolech budete vědět, na kterých místech se nejvíce kempí. To můžete využít ve svůj prospěch.

Insurgency je něco, co na trhu chybělo. Opravdová hardcore hra, ve které nejde ani tak o váš osobní střelecký skill, ale o to, jak umíte spolupracovat s týmem. Bez spolupráce budete prohrávat docela často. Za pouhých 14 éček dostanete skvělou hru, která by neměla chybět ve vaší Steam knihovně, pokud máte rádi výzvy.