Recenze na nové pokračování série Assassin's Creed s podtitulem Unity byly dávno zveřejněny, hráči finišují příběhovou kampaň a už pomalu přemýšlejí, kam je vývojáři z Ubisoftu zavedou příště. Já bych se však rád k AC: Unity ještě jednou vrátil, neboť bych se chtěl podrobněji rozepsat o události, na níž je celá hra založena, na Velké francouzské revoluci. Nebo abych byl úplně přesný: jakým způsobem je ve hře zpracovaná.
Řadím se totiž k sortě lidí, kteří sice sérii Assassin's Creed nijak zvlášť neholdují, ovšem zasazení nového dílu do tak významné události upoutalo jejich pozornost (podobně tomu bylo i u třetího dílu). No a vzhledem k tomu, že o samotné revoluci něco vím a Paříž jsem několikrát navštívil, námět na podobný článek jsem již delší dobu nosil v hlavě. Své postřehy jsem rozdělil do tří samostatných kategorií, odstupňovaných podle důležitosti.
Hned na úvod však musím upozornit, že se nehodlám nijak zvlášť pitvat v rozškatulkování důležitých osobností na templáře a assassíny. Je mi totiž jasné, že autoři zkrátka museli svůj příběh na historické události nějakým způsobem naroubovat. A tak se nesmíte divit, když narazíte na šéfa assassinů Mirabeaua, templáře Robespierra a podobně. Nebo že je celá revoluce dosti upozaděna spletitému osudu hlavního hrdiny. Nesmím zapomenout upozornit ani na spoilery, které se v textu mohou objevit, tudíž pokud jste AC: Unity ještě nehráli, dávejte si pozor.
Za tu zřejmě největší hrubku považuji fakt, že příběhová kampaň končí krátce po popravě Ludvíka XVI., začátkem roku 1793. Protože upřímně řečeno, nevyužít pro svůj příběh tak šílenou dobu, jakou bezesporu byl jakobínský teror, to je hřích jako blázen. Skoro jako kdybyste dělali hru zasazenou do druhé světové války a po bitvě o Británii nahodíte závěrečné titulky. Navíc se díky tomu setkáte se spoustou důležitých historických postav (namátkou Danton, Roberspierre, Marat,...) pouze skrze vedlejší mise, Markýz de La Fayette pak pro jistotu chybí úplně. Neměli snad autoři čas? Nebo se naopak za nějakou dobu dočkáme spousty příběhových DLC, v nichž se („zcela nečekaně“) ponoříme právě do tohoto období? Pevně doufám v první možnost, byť i tak smutnou.
Toto neslavné období, kdy gilotina sekala hlavy jako na běžícím pásu, tak částečně zažijete pouze prostřednictvím nepovinných či kooperativních misí, které na sebe žádným způsobem nenavazují a nedokáží tak navodit dostatečně hutnou atmosféru. Opravu velká škoda, zvlášť, když se některé z nich zakládají na reálných událostech (například vyšetřování Maratovy vraždy).
Další uváděný problém možná pro někoho vůbec nic neznamená, ovšem já jej považuji za vcelku zásadní – anglický dabing. Je to totiž vyložená tragédie. Většina postav mluví se silným britským přízvukem, což výraznou měrou zabíjí jakoukoliv atmosféru. A vězte, že čas od času použitá francouzská slovíčka to vskutku nezachrání. Pokud si tedy chcete hru skutečně užít, volte francouzský dabing, pochopitelně v kombinaci s českými (respektive anglickými) titulky. Zní o několik tříd lépe, přirozeněji.
Na druhou stranu chápu, že toto rozhodnutí bylo čistě na samotných autorech. Pak však nechápu, proč se rozhodli hráčům zamlčet několik důležitých událostí, které časově spadají do hlavní příběhové linky. Konkrétně narážím na "skok" mezi dobytím Bastilly a lednem 1791. Během té doby se totiž udály dvě dosti důležité věci, z nichž minimálně jedna výraznou měrou ovlivnila vývoj revoluce. Historie znalí čtenáři už asi tuší, na co narážím – pochod žen na zámek ve Versailles a slavnost federace. I když vlastně pokud se nemýlím, tak o tom ve hře najdete zmínku, konkrétně v novinách. Ovšem jedná se o tak drobnou zprávičku, že to snad ani nestojí za řeč.
Což je podle mého názoru škoda, neboť právě pochod žen na Versailles zapříčinil návrat královské rodiny z Versailles zpět do Paříže a opět potvrdil velkou mocenskou sílu, která se skrývala ve francouzském davu (jak se ukázalo při dobytí Bastilly a ještě později několikrát ukáže). Oproti tomu slavnost federace znamenala jeden z pozitivních "vrcholů" revoluce, kdy se všichni občané postavili za společnou věc (stačí připomenout úpravu Martových polí, kde se prý s motyčkou ukázala i Marie Antoinetta). Byť se ji král účastnil spíše z donucení, většina šlechticů se nesměla dostavil a přísahající La Fayette už tehdy budil spoustu podezření a závisti.
Stejně tak by se dalo polemizovat o druhém skoku, mezi dubnem 1791 a srpnem 1792, kdy na vás hra vrhne přímo do dobytí Tuilerijského paláce, ale už tak nějak podrobněji nevysvětlí, co vše k tomu vlastně vedlo. Pád umírněné vlády, vyhlášení války "králi českému a uherskému", manifest vévody Brunšvického,... to vše se sice tak nějak dozvíte, nicméně jsou to spíše náhodné střípky, které se musíte poskládat sami.
Možná by také stálo za to trochu rozebrat herní prostředí, tedy Paříž a Versailles. Povedlo na jedničku. Atmosféra revoluce na vás dýchá doslova na každém kroku a skutečnou třešničkou na dortu jsou památky. Jsou totiž vymodelovány vskutku dokonale. Například v zámku ve Versailles mi takřka spadla čelist, neboť Zrcadlový sál a místnost těsně před ním vypadají přesně jako ve skutečnosti. Jako když jsem je před nedávnem (opět) navštívil. Super zážitek, bezesporu.
Nicméně stejně tak si nelze nevšimnout, že město po celou dobu vypadá úplně stejně. Skoro jako kdyby se zaseklo v nějakém zvláštním časoprostoru, v němž sice probíhají události první poloviny francouzské revoluce, ale na vzhledu města se to nijak neodráží a pořád vypadá jako ve vrcholné fázi teroru, tedy někdy v období červen až červenec 1794.
Za všechny příklady bych jmenoval jezdeckou sochu Ludvíka XV. na Náměstí svornosti (tehdy revoluce). Stála před vchodem do Tuilerijských zahrad a ve hře ji neuvidíte. Což samozřejmě dává smysl, neboť ji revolucionáři 11. srpna 1792 strhli a roztavili. Jenže vy ji neuvidíte ani předtím. Právě podobný smysl pro detail mi tu chybí. Lenost autorů v tomto směru asi nejlépe vystihuje fakt, že už před revolucí je možno ve Versailles zahlédnout vlající trikolóru.
Tato časová nekonzistentnost se koneckonců týká i vedlejších úkolů. Velice snadno se dostanete do situace, kdy již v lednu 1791 řešíte Maratovu vraždu (červenec 1793) nebo pro madame Tussauds hledáte ukradenou hlavu girondisty Brissota (říjen 1793). Na druhou stranu je mi však jasné, že moc jiných řešení systému vedlejších úkolů se vlastně nenabízí. Leda mise odemykat podle toho, v jakém roce se hráč nachází. Historicky by to smysl dávalo, z pohledu uživatelské přívětivosti už o něco méně.
A nejde jenom o přeskakování v čase. Například mise, kdy se dozvíte o dodávání nekvalitního materiálu pro Napoleonovy muže, což má na svědomí Saint-Just. Rád bych se na tomto místě Saint-Justa zastal. Byť si svými činy nijak nezadal i se samotným Robespierrem, co do armádních záležitostí patřil mezi nejzkušenější jakobíny. Ještě předtím dosáhl v národní gardě vysoké hodnosti a jako jeden z mála zástupců konventu přidělených k bojujícím armádám nebyl na obtíž. Nehledě na to, že tehdy Napoleon nebyl na takové pozici, aby vládnoucím silám zavazel (naopak se těšil přízně Robespierrova bratra).
Soupis malých nepřesností tím nekončí, byť ty následující jsou již skutečně titěrné. Zástupci třetího stavu na zasedání generálních stavů nemají oblečené své černé taláry (byť se o nich hra sama zmiňuje) anebo také přehozené barvy na vlajkách, které jsou rozesety po celé Paříži (je paradox, že ve skutečnosti se tato podoba vlajky moc nepoužívala). První verze francouzské trikolóry totiž měla červenou barvu vlevo a teprve v únoru 1794 došlo k její výměně s modrou. Ale zrovna tady vývojáře docela chápu, neboť kdyby barvy použili obráceně (a tedy vlastně správně), celý svět by se jim vysmál, že „neví, jak vypadá vlajka Francie“.
Závěrem bych rád dodal, že všech problémů, které jsem do této kategorie zařadil, si všimne pouze historie znalý člověk a drtivé většině hráčů jsou vlastně úplně jedno. Jsem si toho vědom a právě proto jsem také tuto kategorii příslušným způsobem pojmenoval. Drobnosti, které vlastně nic neznamenají, přesto zamrzí. Zvlášť, když autoři umí tak skvěle zabodovat jako třeba malinkou roličkou Markýze de Sade.
Tudíž asi už tak nějak podvědomě tušíte, jaké bude mé závěrečné zhodnocení. Největší výhoda Assassin's Creed: Unity spočívá v její interaktivitě, kdy si můžete francouzskou revoluci osahat tak říkajíc z první ruky. Její historický obsah je však velice podobný knižní sérii Děsivé dějiny. Něco se dozvíte, především některé kruté detaily, ale jinak to není nic moc. Nikoho tak asi nepřekvapím, když dodám, že pokud se chcete o revoluci něco skutečně dozvědět, poohlédněte se jinde. Pro začátek by mohl stačit několikahodinový francouzský film Francouzská revoluce z roku 1989 a vůbec nejlepší je si přečíst nějakou tu knížku.
Naši recenzi na Assassin's Creed: Unity naleznete zde.
