Pamatujete ještě na povedenou diablovku z antického prostředí s názvem Titan Quest? Ano či ne, vězte, že se jedná o kousek, který jsme hráli na PC již v roce 2006 a to je již sakramentsky dávno. Tenkráte se jednalo bezesporu o povedenou záležitost, ale co dnes? Dokáže pár efektů navíc či vyšší rozlišení oprášit slávu hry, kterou i v dnešní době hraje stále početná sorta fanoušků v původní verzi na Steamu? Pravdou je, že na konzolích, kde nyní hra vychází, her tohoto typu není nikdy dost, tak se nyní pojďme podívat, jestli THQ Nordic, kteří si obnovili práva na tuto značku, nešlápli se svým remasterem vedle a tak nějak „mimo dobu“.
Již před samotným vydáním, které se mimochodem obešlo bez jakkoliv přehnaného humbuku, sami autoři remasterované verze upozorňovali na klíčové vlastnosti svého učesaného dítka. Mezi jinými vyzdvihovali především extrémní snahu vypořádat se s přechodem z klasického ovládání kombem klávesnice + myš na konzolistům mnohem bližší pomocí gamepadu. S tímto přechodem nezbývalo, než se řádně popasovat s původním rozložením jednotlivých herních prvků na obrazovce tak, aby nedocházelo k přehnaným komplikacím pro hráče, tudíž porovnáte-li původní a novou verzi, rozdílů si všimnete na první pohled. Dalším, co v žádném remasteru nemůže chybět, je vylepšení původní, na svou dobu skutečně krásné a detailní grafiky, nad kterou slintával nejeden herní matador. Dnes to však logicky již taková petelice není, obzvláště když s animacemi si autoři příliš práce nedali, takže Váš hrdina i nepřátelé po mapě spíše „jezdí“ než chodí, což patřilo i k neduhům původní verze. Celkem jsem se také po spuštění hry a vrhnutí se do tvorby svého hrdiny zalekl, když jsem si všiml, že jakýkoliv pokus o pojmenování mého bojovníka končil konverzí na spleť čínských znaků, což jsem, pravda, moc nepochopil, a raději se pustil do hraní s generickým jménem.
V rámci herního designu či nedejbože mechanik, nedošlo k naprosto žádným změnám a zásadní otázkou zůstává, jestli dnešní hráče dokáže tento titul pohltit tak, jak se mu to podařilo před dvanácti lety a donutí je do něčeho, co tu již bylo v takřka nezměněné podobě investovat do titulu opět své těžce vydřené peníze. Herně se tak nic nemění, takže vězte, že do rukou se vám dostává izometrický příběh antického hrdiny, který na svých toulkách nemá prakticky žádný jiný cíl, než mlátit nepřátele a plnit úkoly, které příliš variability nepobraly. V podstatě máte na výběr buď někam dojít, vyvraždit nepřátelskou oblast do základů nebo jako třešničku na dortu sebrat ještě nějaký ten questový předmět. Tolik by se asi slušelo říci k náplni jednotlivých úkolů na cestě za zklidněním situace mezi antickými bohy a lidmi, kterým hrozí totální zkáza, dojde-li ze strany bohů k vypuštění obřích titánů. Na své pouti zavítáte kromě Řecka i do Egypta a Číny. Je pravdou, že systém úkolů někomu může připadat poměrně dost zmatený, jelikož vás hra prakticky vůbec netahá za ručičku a to, že by vás někam automaticky směřovala pomocí známých šipek, na to raději rovnou zapomeňte. Je tak důležité dávat pozor při rozhovorech, které však nejsou úplně nejkratší, takže se po chvíli může stát, že začnou i lehce nudit. Případně je vždy záhodno i najít si daný quest v inventáři a mrknout se, co že to vlastně po vás NPC chtělo :).
Co se boje týče, toho si ve hře užijete skutečně dost. Samozřejmě, kořist, vypadávající z nepřátel, je velikou motivací. Kdo by také nechtěl v tomto typu her neustále shánět lepší a lepší brnění, zbraně a všelijaké předměty, vylepšující vaše statistiky. Však se také jedná o koření a hlavní náplň diablovek, každopádně dosti důležité je v této oblasti zpracování boje, který když je nudný, může zkazit pohled na celkový stav hry. To se naštěstí neděje a je tak prima experimentovat s mnoha typy bojových technik, vyplývajících především z vámi právě zvolené zbraně. Vyzkoušíte si tak téměř vše, od mečů, palcátů, přes zbraně na dálku, jako jsou luky až po magické hole střílející ohnivé koule či elektrické výboje. Troufám si tvrdit, že si každý přijde na své a nalezne právě takový herní styl, který mu maximálně sedne.
Parádním doplňkem titulů ze stejného soudku bývá i multiplayer, který Diablo dovedlo takřka k dokonalosti jak v offline tak i online podobě. Naneštěstí v Titan Quest si na konzolích užijeme pouze online složky, takže na sedánky v obýváku a rubanice u jedné televize můžete zapomenout. Po síti si však zahrajete maximálně až v šesti lidech, což je již slušný počet na nějakou tu „větší akci“. Síťový kód na mě při hraní působil solidně, připojování k jednotlivým hráčům fungovalo na první dobrou a největším problémem tak byl především fakt, že jsem neměl k dispozici žádného známého, se kterým bych se pustil do dobrodružství, takže nezbývalo než zkoušet náhodné hráče, o jejichž kvalitách a intuici při hraní by se dalo sáhodlouze polemizovat. Multiplayer bych tak doporučil spíše partičkám kamarádů, kteří spolu proplují kampaní se stejným cílem a ideálně i v partě s mikrofonem.
Obsahově je hra poměrně solidně nabita, jelikož obsahuje i rozšíření The Immortal Throne a tak si na její průchod připravte rozhodně pár desítek hodin. Je škoda, že se do vydání Titan Quest Console Edition nepropašoval i nejnovější obsah v podobě DLC Ragnarok, se kterým tak patrně autoři počítají do budoucna a zajisté si za něj nechají zaplatit. Každopádně i v současném stavu má hra rozhodně co nabídnout a i když se nejedná o nejdokonaleji zpracovaný port, své fanoušky si určitě najít dokáže. Jste-li fanoušky žánru, nemáte zrovna co hrát a máte hlouběji do kapsy? Ponořte se tedy mezi bájné titány a nakopejte jim řádně jejich pozadí.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Dead Good Media.
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
