Říkáte si, že basketbal ve videoherním pojetí musí být hrozná nuda, když se vám v reálném životě nelíbí a preferujete raději fotbal nebo hokej. A právě u těchto sportů si simulaci dopřejete, protože je hrajete v reálném životě. Potom mám na vás prosbu: dejte šanci této hře. Vím, o čem mluvím, protože již popáté za sebou recenzuji NBA 2kxx od vývojářů ze studia Visual Concepts.
Pamatuji si, když se mi dostal poprvé do rukou ročník NBA 2k15 a byl jsem nesmírně skeptický, jak to může někdo hrát a o to více jsem byl mile překvapen, když jsem si hru zahrál a zamiloval si její zpracování. Proč? Protože je dovedeno do maximální dokonalosti a borci z Visual Concepts předvádí, jak mají vypadat předělávky sportovních her. Předem se omlouvám všem, kteří patří k zarytým hráčům této značky, protože jsem se rozhodl, že se nebudu letos věnovat výrazným ročníkovým změnám, ale popíši a zrecenzuji NBA 2k19, jako kdybych tuto hru nikdy předtím nehrál a přiblížil ji tak "prvničkám" této značky.
Začátky mohou být těžké. S každou hrou, kterou rozjíždíte poprvé, se snažíte přijít na to, jak fungují jednotlivé herní mechanismy a ovládání. Zde vás může hned na začátku odradit poměrně náročné ovládání, proto výrazně doporučuji si nejdříve projít vcelku dobře udělaný tutoriál, jenž vás připraví na to, co bude následovat. Pokud pochopíte a vžijete si do krve, co kdy máte udělat, věřte mi, že nebudete litovat.
Na obranu vývojářů musím říct, že dokonalé zvládnutí veškerých fines je nadmíru náročné. Naučit se přihrát zvládne každý bez problémů, jaký styl přihrávky bude v dané chvíli nejlepší se naučíte rychle, ale odhadnutí a dobré načasování kroků v souboji jeden na jednoho už vyžaduje notnou dávku soustředění. A že basketbal není jen hrou individualit, ale zcela komplexní týmovou hrou, si vývojáři plně uvědomují a dávají vám to najevo téměř v každém okamžiku. Sice se občas dokážete prosadit individuálně, ale k úspěšnému zvládnutí v zápasu potřebujete zapojit celou šestici hráčů.
Týmovou hru nejvíce pocítíte v obraně. Zde musíte dávat zatraceně pozor na to, kam si který hráč nabíhá a kdo je v danou chvíli volný, abyste se vyvarovali přečíslení a následné potupné rozehrávce z pod koše. Pak jen nečinně přihlížíte, jak soupeřův pivot úspěšně smečuje, zatímco si vaši hráči hledí úplně někoho jiného. Tato část hry patří k nejnáročnějším - naučit se bránit, abyste nefaulovali nebo neustále neinkasovali jednu dvojku či trojku za druhou.
S čím budete bojovat, je pochopitelně střelba. Asi zde je úplně nejvíce markantní aktuální naladění mužstva během zápasu. Jestli jste v laufu, padne vám tam úplně cokoliv, zatímco když se vám nedaří, tak vám tam nepadne nic, i kdybyste si prsty zlámali. Trochu náročnější na provedení jsou letos šestky, kdy se roztřese celá obrazovka. Na jednu stranu je to fajn, že už to není tak lehké, ale může to kazit dojem z prezentace hry a již to nepůsobí jako z televizního přenosu.
No a pak to povětšinou přijde. Nedávno jsem si pozval kamaráda a ukázal mu NBA 2k19, kde jsme si dali exhibiční zápas. Stejně jako mně před pár lety mu spadla brada na zem, a to jsme se ještě nedostali k samotnému utkání. Tohle není jen o nástupu hráčů na palubovku, tohle je komplexní zápasový přehled, jak z luxusních sportovních pořadů při velkých kláních.
Nejdříve je předzápasová reklama na svět NBA 2k. Posléze jste již vrženi do studia, aby trojice odborníků probrala, co nás v nadcházejících minutách čeká a na co se máte připravit. Není to předtočené za pomocí skutečných lidí, ale využívají se in-game záběry. Pokaždé se dočkáte jiných rozhovorů. Něco se opakuje, ale tak jednou za třicet - čtyřicet utkání. Navíc se letos řeší takové detaily, že lidé ve studiu mají jiné obleky, košile, kravaty apod. Posléze následuje ještě rychlý předzápasový střih na palubovku, aby komentátor přímo ze hřiště přiblížil aktuální náladu v aréně či další pikantnosti, které se dostaly na povrch. Občas dojde i na rozhovor s trenérem nebo klíčovým hráčem. No a závěrečný tip toho, jak by zápas mohl dopadnout, a jde se do arény, kde právě začíná předzápasová show v podobě videomappingu či slavnostního vyhlášení nejlepších hráčů domácích nebo exkluzivní party roztleskávaček apod. A až teprve poté se dostane rozhodčí k tomu, aby mezi hráče vhodil míč do hry, aby o něj svedli rozskok.
Přestávky po první a třetí čtvrtině vyplňují předtočené rozhovory s klíčovými hráči a po druhé čtvrtině proběhne analýza ve studiu. Tam se podíváte ještě jednou - po zápase, aby se v elektronické tužce rozebraly klíčové momenty, které rozhodly o výsledku zápasu. No a během přerušení hry, kdy je zapotřebí vyčistit část palubovky nebo si jeden z trenérů musí vzít time-out, aby svým svěřencům řekl pár věcí od srdíčka (jsou opravdu slyšet), se dočkáte vystoupení roztleskávaček, smečování specialistů na trampolíně či bláznivin domácího maskota na kole.
No prostě a jednoduše, tohle je přesně to, co ostatním simulátorům sportovních her chybí. Zde máte skutečný pocit, že hrajete hru a přitom se díváte na utkání svých oblíbených Lakers proti Chicagu. Prostě máte pocit, jako byste skutečně prožívali jeden ze zápasů NBA.
Že už vás nebaví obyčejné zápolení jeden na jednoho proti počítači či kamarádovi nebo dokonce proti někomu na druhém koutě zeměkoule v podobě on-line zápasů? To trpí občasnými lagy a jednou mi i dokonce zápas byl skrečován kvůli výpadku serveru. Inu, tohle je dlouhodobě menší nešvar vývojářů, na kterém by mohli ještě zapracovat, protože to jinak kazí dobré jméno této značky.
Ale co si tedy můžete zahrát? Například si můžete užít jen tak sezónu nebo play-off. Anebo se můžete vžít do role manažera a nejenom řešit svízele na palubovce, ale i mimo ni. Smlouvy, ceny vstupenek, nábor a výměna hráčů, toaletní papír na záchodech, tréning či marketingové kampaně, dohlížení nad tím, abyste vyhověli přáním majitele, to jsou věci, které na vás čekají v roli manažera.
A že je to málo? Proč si neužít příběh? Ten už nabízela NBA 2k16, která byla v tomto ohledu průkopníkem. A víte co, vypadalo to před vydáním vtipně, ale po zahrání zatraceně dobře. Zapadlo to do celého komplexu a díky netradičnosti jsem si to užil jako nikdy potom. Prostě tehdy jste začali ještě na škole a vybírali jste si, kam půjdete na univerzitu, kterou budete pochopitelně reprezentovat a přitom řešili trable v osobním životě. Letos je to pochopitelně posunuté ještě jinak, ale hlavně jde již o plnohodnotný RPG příběh vyžadující snad až nadmíru trénování a dělání věcí okolo, abyste byli rozdílovým hráčem. Nebo si můžete koupit in-game měnu za reálné peníze a ono to jde najednou samo rychleji. Tohle je přesně fakt, který taktéž kazí jméno a tento režim, protože je zde prvek pay to win. Škoda, ale jinak dobrý pokus.
Sbíráte rádi kartičky? Ve hrách od EA známý režim Ultimate team. To je zde taktéž. Kartičky jsou mnohem hezčí a vůbec působí mnohem věrohodněji. Pochopitelně si můžete balíčky taktéž koupit a utopit v tom nejednu výplatu. A třešničkou na dortu je režim týkající se basketu na ulici. Tomu je věnován samostatný režim, který by vydal klidně na samostatnou hru. Každý si zde najde své, ale je pravdou, že abyste se posunuli rychleji dopředu, musíte zaplatit.
Možná by se slušelo říci pár slov o tom, jaké je to vlastně během samotného zápasu. Tak pojďme jeden element po druhém. Počítejme s tím, že se vám ovládání a herní mechaniky vžily do ruky a už si to jen užíváte. Hratelnost je dobrá, i když tu a tam je narušená animací připomínající robota. I když je fakt, že tento prvek vývojáři s každým novým ročníkem eliminují, protože animace na sebe většinou plynule navazují a působí to věrohodně.
Fyzika je na velké úrovní a v každém souboji jsou znát proporce jednotlivých borců. Tam, kde by menší střízlík upadl, dvoumetrový svalovec ustojí vše s přehledem apod. Navíc míč se chová tak, jak by se ve skutečnosti čekalo. Všude poskakuje, od obruče se odráží nepředvídatelně, ale přitom se zachováním fyziky. Vrcholem jsou pak souboje o míč, kdy se o něj přetahují dva hráči, které občas končí písknutím rozhodčího, aby o vítězi rozhodl rozskok.
Diváci v aréně nejsou jen banda různě otexturovaných polygonů, ale uvěřitelný dav domácích a hostujících fanoušků . To není ale jen o fanoušcích, v aréně jsou vidět i střídačky, nervozní trenéři, poposkakující roztleskávačky v uličkách mezi diváky. Prostě celá hala žije aktuálním dění na hřišti.
Co dotváří dokonalou atmosféru uvěřitelného zápasu je komentář. To je to, co chcete slyšet. Moderátoři mezi sebou vtipkují, občas si skočí do řeči, smějí se nevydařeným akcím a přirovnávají je ke všemu možnému. Otočením mince pak licitují jednotlivé historické události vztahující se k hráčům, utkáním či čemukoliv podobnému. Další věc, která může jít příkladem všem ostatním konkurencím.
A grafické ztvárnění? Viděl jsem video, které ukazovalo zápasy reálné NBA a záběry z této hry. Občas jsem měl co dělat, abych rozeznal skutečnost od hry. Je to sice možná trošku nadnesené, ale pokud neřešíte nějaký ten pixel sem či tam, který úplně nesedí, je vše dokonalé, vývojáři už řeší takové detaily, jako jsou rozdílné reflektory v aréně Seattlu a Bostonu. Navíc palubovka Bostonu je pohádka sama o sobě.
Nic neřešte a běžte do obchodů a kupte si to! Mezi přednosti, ostatně jako vždy patří dokonalá prezentace hry připomínající televizní zpracování, po čertech dobře zvládnutá hratelnost, fyzika či audiovizuální zpracování. Co kazí tomuto skvělému koktejlu chuť jsou občasné problémy s on-line hraním či pocit pay to win, především v příběhovém režimu. Ale jinak není co řešit a autoři si pro nás připravil zase vynikající podívanou.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
Ceny hry NBA 2k19 srovnáte na Zboží.cz.
