V dnešní recenzi se podíváme na pokračování dnes již v podstatě legendární herní série Tom Clancy’s Ghost Recon, která se letos rozrůstá o další díl s podtitulem Breakpoint. Ten svým zpracováním navazuje na svého předchůdce Wildlands, nicméně jestli úspěšně či ne, to se již dočtete na následujících řádcích. Pusťte se tedy do čtení, ať víte, jestli vám za tento přírůstek doporučíme utratit vaše tvrdě vydřené korunky.
Od vydání populárního, již zmíněného, titulu Wildlands, letos uplynuly již dva roky. Pravdou je, že ten nebyl nikterak špatný a hraje se v podstatě dodnes. I proto pravděpodobně Ubisoft sáhl pro inspiraci právě k tomuto kousku, vyměnil bolívijskou krajinu za fiktivní ostrov Auroa a vytvořil novou příběhovou zápletku. Již od prvních minut hraní si tak, pokud vás minulé dobrodružství Ghostů neminulo, budete připadat jako doma. Postupem času sice začnete narážet na jisté odlišnosti, nicméně musím uznat, že vizuální podoba s předchůdcem není vůbec na škodu.
Podobností najdete spoustu i v samotné hratelnosti. Opět se tak jedná o akční a v některých momentech taktickou hru, cílenou především na skupinové hraní až ve čtyřech. Spolu se svými parťáky tak pročesáváte mapu a plníte spoustu hlavních, vedlejších či frakčních úkolů, kterými je herní mapa doslova poseta, jak je ne pouze poslední dobou u Ubisoftích her zvykem. Jedním z hlavních rozdílů ve hratelnosti je poté hra v singleplayeru, kdy k ruce nemáte tři spolubojovníky jako minule, ale po mapě se potloukáte sami. Někomu tento systém může vyhovovat více, nicméně já si i ve Wildlands kooperaci užíval i s mými AI kolegy. Vlci samotáři naopak toto rozhodnutí zajisté přivítají, i když si třeba nebudou moci vychutnat například kouzlo synchronizovaných střel. V tomto momentu je však nutno zdůraznit, že Breakpoint neběží v offline režimu, takže i přesto, že chcete hrát sami, budete muset mít k dispozici připojení k internetu, což kupříkladu v odlehlých lokalitách rozhodně není samozřejmostí.
Příběhová zápletka není nikterak propracovaná, to je nutno říci hned na začátku. Za podobnou kvalitu by se nemusel totiž stydět jakékoliv "béčko", inu posuďte sami. Vžijete se do role vojáka s unisex jménem Nomád, který je uvězněn na ostrově Auroa bez jakékoliv možnosti úniku. Ten je ovládán moderními technologiemi, ty bojové nevyjímaje, takže úkol přežít a najít přeci jen nějaké řešení jak z této šlamastyky ven. Samozřejmě nechybí ani záporák, jak jinak než z vlastních řad, kterého si zahrál hollywoodský herec Jon Bernthal. U této postavy nutno dodat, že autoři zvolili dost dobře. Ač se tedy v podstatě jedná o klasickou cestu za pomstou a osvobozením, během příběhu se dočkáte pár zajímavých zvratů a i když vás jako celek rozhodně nevystřelí z tenisek, přežít se určitě dá.
Jednotlivé mise jsou poměrně nápadité, i když po pár hodinách lze vysledovat určité podobnosti v jejich zaměření. Ve finále je to sice zábavné, ale stále to stejné zadání - dojdi/dojeď/doleť na místo A, tam si promluv s postavou B, prostřílej se k bodu C a tak podobně. Díky skvěle zpracovanému systému střílení a množství variabilních zbraní, s čímž souvisí i volba různých způsobů postupu tak můžete zvolit naprosto jinou cestu k úspěchu než vaši kamarádi, což je jen a jen dobře. Někomu přijde po chuti oblíbený "Rambo" styl, díky kterému sice tak trochu jdete proti vývojářům a jejich záměru, nicméně jde o funkčnost, nebo ne? Nebo naopak můžete sáhnout po stealth přístupu, využívat odstřelovačky, drony či podobná udělátka. V této oblasti se zkrátka jedná o solidní záležitost, kdy si každý hráč může zvolit svůj unikátní postup, to se cení.
Jak jsem již nastínil, příběh není tím jediným, na co se během hraní můžete zaměřit. No, ono, nemůžete není to správné slovo. Spíše by se dalo říci, že to není úplně vhodné. Ke slovu se totiž dostávají zjednodušené RPG prvky, které se netýkají pouze odemykání nových perků a vlastností, ale i celkové úrovně vaší postavy, kterou zvyšujete pomocí jednotlivých kusů vybavení a arzenálu. Vzhledem k faktu, že vybavení zařazené do klasických barevných kategorií, vypadává jak z vojáků, tak i všudypřítomných beden prakticky neustále, nedílnou součástí hratelnosti se tak stává i pravidelná obměna vybavení, která upřímně pravděpodobně není tím, co by vás mělo nějak extra bavit. K dispozici tak máte daný počet slotů, respektive kapacitu batohu, do kterého, vcelku logicky, můžete naskládat klidně i tři stovky samopalů. O nic větší zábava nespočívá ani v rozebíraní jednotlivých položek na materiály, které však nejde provést hromadně, takže se připravte na spoustu klikání. Nevím, nejsem programátor, nicméně si nemyslím, že způsob označování více kousků najednou by nezabralo vývojářům asi příliš mnoho času. Na pokoření určitých základen či misí je poté dobré být patřičně "vylevelován", jinak vás nepřátelé smetou pár ranami.
Ani v titulu Breakpoint nechybí spousta bočních aktivit, jako je sběr speciálních složek, informací o táborech, které později poslouží k rychlému cestování, nebo plánků ke zbraním či jejich částem, díky kterým poté lze vylepšovat svůj arzenál. Ty jsou opět rozesety po obří mapě, takže jistě tušíte, že jejich nalezení nebude vůbec jednoduché a průzkumníci si tak určitě přijdou na své. Ano, inspirace ostatními tituly ze stáje stejné společnosti se tu nezapře, takže v tomto titulu narazíte na prvky z Division, Watch Dogs, Far Cry či posledních assassínů. Nově došlo i k přidání decentních survival prvků v podobě nutnosti jíst a pít, nicméně ty minimálně do střední obtížnosti nemusíte ani zaznamenat, jelikož jejich důležitost je degradována samotnou aplikací tohoto systému. Je sice fajn, že si na ohýnku můžete uvařit nějakou dobrotu nebo se napijete vody z řeky, když je v praxi úplně jedno, jestli to provedete nebo ne. Zde by se také dalo ještě máknout, o tom žádná.
Velkým problémem, který hru doprovází hru i po dvou týdnech od vydání jsou prakticky všudypřítomné bugy, kterých si užijete zkrátka tolik, až vám to nebude milé. No, čím začít? Komu by nestačily mizející nebo vůbec nepřítomné NPC postavy zadavatelů misí, může najít zalíbení například v klasických propadech texturami nebo také v naprostém rozsypání grafiky, problémem, který u mě vyřešil až restart celé hry. Co také stojí za to, je poměrně dlouhé počáteční načtení vaší postavy, která drahnou dobu pobíhá po světě jen v generickém oblečení než se načtou textury, případně také dočítání a doskakování samotných nepřátel. To si takhle doletíte k základně, která se zdá liduprázdná a najednou se kolem vás začervená nepřátelskou přítomností tak, až vás začnou pálit oči. Jako třešnička na dortu poté působí všemožné grafické úsměvnosti, například v momentech kdy letíte s parťáky ve vrtulníku a zničehonic sedíte dvacet metrů před letounem, váš kolega za kniplem a třetí bojovník levituje za ocasem. No, prostoru pro aktualizace a opravné patche je tu skutečně dost, to se musí nechat.
Pakliže jste sledovali dění okolo vydání, určitě jste zaregistrovali rozporuplné zahrnutí pomocných mikrotransakcí, které umožňovaly platícím hráčů odemknout i takové vychytávky, jako jsou bonusy ke získávání zkušenostních bodů. Ty byly sice po pár dnech odstraněny s tím, že se jednalo o chybu na straně autorů, nicméně do hry určitě po uplynutí nějaké doby zavítají. Jelikož se nejedná jen o kosmetické věci, ani se nedivím negativním reakcím, které hra ihned po vydání začala sklízet ze všech stran. Na druhou stranu se však k veškerému obsahu můžete dostat i klasickým hraním, jen si holt budete muset připravit o pár desítek hodin více. To by až tak nevadilo, kdyby vcelku povedenou hru nesužovala spousta technických problémů, jak bylo avizováno v předchozím odstavci.
Kromě klasické hry je k dispozici i kompetitivní režim, který se opět v mnohém neliší od toho, představeného ve Wildlands. Vcelku se mi líbí skutečnost, že vaše herní postava je společná pro oba módy, takže můžete sbírat úrovně tam, kde se vám líbí více, to je fajn. Jako příjemný bonus lze brát i českou lokalizaci formou titulků, díky které si budete moci pročítat spoustu doprovodných textů k reáliím i misím, a že jich není vůbec málo. Jako velké plus oceňuji opravdu enormní možnosti, co se samotného herního nastavení týče, jelikož hru si můžete skutečně uzpůsobit na míru jak pomocí všemožných asistentů, tak i navolit speciální režimy, díky kterým s hru mohou zahrát naprosto všichni. Důležité je si tak uvědomit, co od této hry konkrétní hráč čeká. Ti, kteří si chtějí bezstarostně chvilku zastřílet, splnit pár misí nebo se sem tam proletět ve vrtulníku, mohou úplně v pohodě najít v Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint zalíbení a vůbec jim to nejde mít za zlé. Oproti tomu ti, kteří by si rádi zahráli sami nebo hledají v samotné hře jakoukoliv hloubku, těm bych doporučil poohlédnout se jinde. Jakkoliv komplexně se totiž hra na první pohled tváří, obsahuje spoustu prvků, které jsou nedotažené a nezbývá než doufat, že se z v podstatě průměrného kousku vyklube pořádná a hlavně doladěná akční záležitost.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
Ceny hry Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint srovnáte na Zboží.cz.
