recenze
The Red Lantern

The Red Lantern - recenze
The Red Lantern - recenze
11:00, 19.11.2020

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka, protože vás nikdy nezradí a tak vůbec. Já tedy nevím. Moji rodiče mají dva psy a když jsem jako náctiletý chodil z hospody ve tři ráno na místo do půlnoci, tak mě vždycky napráskali svým štěkotem. Takže bych to s těmi superlativy úplně nepřeháněl.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Avšak hlavní hrdinka The Red Lantern ve svém psím miláčkovi má nejvěrnějšího kámoše a když se rozhodne, že dá vale všednímu západnímu způsobu života a vydá se vstříc zasněženým aljašským dálavám a hledání sebe sama, bude jí její čtyřnohý parťák stát pevně po boku. Respektive bude v čele jejího psího spřežení. Stačí už jen vybrat čtyři další psiska, přičemž každý pes či fena má různé vlastnosti a svůj psí příběh, který v průběhu hraní můžete postupně odhalovat, a můžeme jít na věc.

Cíl je jasný, za pomocí mapy nakreslené na ubrousku z bistra najít osamělou chatu, jež naše bezejmenná utečenka podědila. Všechno vypadá vlastně jednoduše. Roztomilá low-poly grafika, ve které hrají prim huňatí členové vašeho spřežení, kteří rozvěeně dovádějí ve sněhu předtím, než se rozběhnou, tuto představu idylického dobrodružství krásně dokresluje.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Saně samotné neřídíte, ale necháváte to na vůdci vaší smečky Chomperovi, kterému pouze dáváte příkazy vlevo a vpravo, když se ocitnete na rozcestí a následně čekáte, co se přihodí. Trocha jídla, něco málo na podpal a pár nábojů do staré pušky, víc toho na začátku nemáte čili je nad polární záři jasné, že přežití nebude nejsnadnější. Hlavně proto, že po pár minutách cestování v chladné pustině stoprocentně umřete hlady. Načež se probudíte zpět ve své dodávce a uvědomíte si, že předchozí herní seance byl pro hrdinku pouze sen.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Na první pokus se TRL dohrát nedá (ačkoliv mě v budoucnu někdo na YT určitě vyvede z omylu), nicméně každý nezdar vás posouvá o krůček kupředu. Pokud umřete vy či vaše čtyřnohé motory hlady nebo kvůli tomu, že vám dojdou náboje, když na vás zaútočí medvěd, naše saněvodka si zapíše do notesu, že by si toho měla napakovat o trochu víc. To samé platí, pokud se vám povede najít nějaký užitečný předmět, jako podpalovač, díky kterému už nebudete muset shánět kůru pro rozdělávání ohňů, nebo starou dobrou sekeru, která se v ledové pustině hodí asi tak na sto padesát různých věcí.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Pří hraní jsem si říkal, že naše milá dobrodružka nemá úplně pod čepicí, když vyráží na takovou výpravu, nevezme si s sebou prakticky nic užitečného a zásob jen poskrovnu. A že to možná dobře odráží naší moderní dobu, kdy si někteří instáčem pomatení lidičkové neumí představit reálná nebezpečí číhající v divočině. Vysvětlení autorů je takové, že ačkoliv lidé mají velkolepé cíle, většina z nás vlastně moc neplánuje a TLR má ukázat, že je důležité se nejdříve zamyslet nad tím, co všechno může dopadnout špatně, než se vydáme své sny uskutečnit.

Nápad je to zajímavý a originální, to nemůžu popřít, ale herně trochu pokulhává. Nemůžete si totiž vybrat, co dalšího by bylo na reálnou cestu potřeba, ale musíte to nechat na hře samotné, přičemž pomocné předměty najdete zcela náhodně. Takže vás čeká několik kol, kdy vlastně víte, že nemůžete dojet do cíle, ale jen se snažíte najít něco, co vás tam někdy příště dovede. A ani když už máte sekyru, past na zvířata, podpalovač, prut na ryby a kdoví co ještě, stejně nemáte vyhráno, protože setkání se minimálně částečně náhodně generují, takže někdy se topíte v nábojích jako Rambo, ale umřete hlady a jindy byste ze svých zásob uživili polovinu eskymácké populace, ale sežere vás vlk, protože ho nemáte čím zastřelit.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Jednotlivé události se často opakují a když už podesáté řešíte, jestli má Chomper sežrat veverku a jestli vystřelit na buvola poté co napadl vaší psí partu, začne to být trochu otravné. Nehledě na výtečný výkon ústřední herečky Ashly Burchové, která mimo jiné propůjčila hlas Aloy v Horizon: Zero Dawn nebo třeba Dark Willow v Dotě 2. Její vyprávění a komentáře se poslouchají jedna radost a máte pocit, že tahle nadšená holka určitě neměla o kluky nouzi, ale když už stejnou větu slyšíte po patnácté, poleze vám to krkem.

Naštěstí tomu jde naproti herní stopáž. Poprvé jsem se do cíle úspěšně dostal za cca 3 hodinky, takže se to dá stihnout za jednu večerní session. Rogue-lite nátura motivuje k dalšímu paření, kdy se můžete více věnovat minipříběhům jednotlivých hafanů a dalšímu objevování přírody, protože vybavení už máte připravené a boj o přežití je odstaven na druhou kolej. Vy se tak můžete kochat krásně zpracovanou Aljaškou ať už za rozbřesku nebo za svitu hvězd a nádherně udělané mléčné dráhy. Případně zajíčky, losy, srnkami a další zvířenou. Tedy předtím, než je picnete a uděláte z nich žrádlo pro psy.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Škoda, že autoři nedali hráčům na výběr, jestli se chtějí více zaměřit na příběhovou část nebo na sněžný survival. TRL jsem hrál o sobotním večeru za přítomnosti mé drahé polovičky a by super bylo, kdybych se mohl zaměřit právě na příběh, protože akce tu není mnoho. Jedná se spíše o klidnou interaktivní story, tedy záležitost jako stvořenou na lenošení na gauči s pivkem v ruce. Jenže to bych nesměl každou půlhodinu umírat kvůli tomu, že jsem posledních deset minut nenašel nic k jídlu.

Klik pro zvětšení (The Red Lantern - recenze)

Celkově však musím ocenit originalitu nápadu i samotného provedení. I přes opakování mě hraní bavilo a přestože jsem TRL dokončil, určitě se k titulu ještě někdy v budoucnu vrátím, až budu mít chuť zahrát si něco jednoduchého a atmosférického.

DOBRÉ
68%
CZECHGAMER
Originální a příjemně nenáročná záležitost, kterou ocení především milovníci čtyřnohých mazlíčků a zasněžených plání. Standartní herní doba je vcelku krátká, díky rouge-lite prvkům si The Red Lantern můžete zahrát několikrát, ačkoliv brzy začne být zbytečně stereoptypní.

CGwillWin