Zatím nejnovější počin ze série Life is Strange vás vsadí do kůže Alex, která přijíždí za svým bratrem do hornického města Haven Springs, kde chce konečně zapadnout a najít sebe sama. V sérii po sobě jdoucích ukázek se budete muset v menší či větší míře a pravém duchu Life is Strange rozhodovat, jak se zachováte, což ovlivní, jak se bude hra dál rozvíjet.
Jste Alex, dívka i přes svůj nízký věk zbičovaná životem, která doufá, že v malém horském a hornickém městečku, kam se stěhuje za svým bratrem, najde své místo a klid. Vaší superschopností je náhled do lidského nitra, což využíváte u každého, koho potkáte, v menší čí větší míře, a žene to zápletku dopředu. Není vysvětlené, jak nebo proč touto schopností protagonistka oplývá, ale jako nástroj, který žene věci dopředu, to ani vědět není potřeba. Zbytek dění je plný tajemství a zvratů, o které bych vás nerad připravil, pokud znáte předchozí díly, jistě si uděláte obrázek sami. Po klidné úvodní hodince, kdy se znovu setkáte s bratrem, poznáte své dva nápadníky (z každého konce pohlavního spektra), a otrkáte si, jak vaše empatická schopnost fungují, všechno vši silou vykopne bratrova smrt. Nehoda ale není náhoda, nebo je? To už budete zjišťovat vy, já vám to kazit nebudu.
Tón hry je ale na to, jak krátce její dohrání trvá, docela rozpolcený, nemůže se rozhodnout mezi zaměřením na protagonistku a její osobnost, kterou se snaží nejen rozvinout, ale vlastně vůbec utvořit, a detektivkou, ve které se snažíte odhalit konspiraci sahající možná až na samotný vrchol Colorada. Mít na obojí víc času, možná by se to do jedné hry vměstnalo, takhle bylo jedno nebo druhé navzájem rušivé.
Co do grafiky tak nemůžu říct, že bych se z designu postav úplně posadil na zadek, jejich pohyby jsou ne moc přirozené, při manipulaci s předměty trhané, a na to, že je hra prakticky jedna velká ukázka, ve které děláte přestávky abyste přešli od jedné scéně ke druhé, jsem čekal až skoro filmovou kvalitu. Ale scenérie a detaily jsou krásné, malá horská městečka mám moc rád, a příroda, flora i fauna, ve mě zanechávaly jenom pozitivní dojmy. Kvalitní dabing tomu dost pomáhá a zase to nechápejte tak, že je to hra škaredá, protože zachycení emocionálního stavu postav se někdy naopak povedlo až moc dobře.
Byť zrovna já osobně nejsem pro Life is Strange cílová skupina, snažil jsem se do hry ponořit a objektivně vnímat její příběh a rozvoj postav, ať šlo o Alex či její přátele a sousedy. Některým pasážím se to povedlo, ale zejména rozjezd mi přišel dost pomalý. Od začátku, kde jsem jenom šel od A do B bez možnosti uhnout, jsem si přišel zvláštně, protože jednak Alex chodí šíleně pomalu, takže když mi žádný průzkum okolí nevyšel a hra mě otočila směrem k dějové linii, trvalo, než jsem tam došel, a po cestě jsem se šíleně nudil. Používání toho čtení myšlenek, což je potřeba zkoušet pořád a u každého, aby se vám zpřístupnily nové dialogy, by se dalo vyřešit nějak zajímavěji.
Na straně druhé proti pomalému vypravěčskému tempu a stojí momenty, u kterých se nedá než sedět jako přikovaní, a které svou silou a cílením na emoce, které jsme jako bytosti sociální v životě každý zažili pokud ne osobně, tak z první ruky. Alex samotná je taky dost zajímavá postava, do které se můžete promítnout hodně sami ze sebe, protože dialogy s místními a rozvoj její osobnosti z nich vyplývající vám poskytují síť možností. Romantická zápletka je zde přítomná také, hned od začátku je vám dost jasné, mezi kým se budete rozhodovat, ale obě cesty působí přirozeně a v souladu s tím, jaká Alex je.
True Colors jsem mohl posoudit jako úplný novic celé série, bez vazeb na předchozí hry a srovnávání s nimi. Příběhově se jedná o poutavý zážitek. I když je to co do počtu hodin kratší, než by si některé postavy zasloužily, bylo to lepší než kdyby se to zbytečně natahovalo do prázdna. Měl jsem čas na pouze jeden playthrough, ale i tak mi přišlo, že na mých volbách, alespoň těch zásadnějších, skutečně záleželo a jednou si to třeba projdu znovu a zjistím, co se skrývalo za dveřmi číslo dvě.
