Následující řádky jsou výsledkem dalšího z mých dobrodružství. Než se vůbec odrazíme k testu konkrétního produktu, musíme spolu absolvovat menší návrat do minulosti. Jestli moje články čtete pravidelně, ať už jako zdroj zábavy, vědomostí nebo něčeho jiného, určitě víte, že se do svých textu vždy snažím vecpat dnes tolik potlačovanou osobní rovinu. Recenzování produktu jediným člověkem a následné zapracování osobního názoru do textové podoby je úmorná snaha o co nejsrozumitelnější zprostředkování vlastních dojmů, i když to tak ve finále nemusí vypadat. V této rovině se dá jednoduše očekávat explicitní příklon, ať už přímo nebo nepřímo, na jednu či druhou z pověstných misek vah, a to je přesně to, co konzument často bere jako radu, na jejímž základě se pak rozhoduje. V této souvislosti se vám přiznám, že se často nechávám strhnout city a spoustu produktů srovnávám s minulostí, a jinak tomu nebude ani dnes. Pojďme na to, jak se říká od Adama.
Jako dítě jsem byl pěkně vykrmený jako chovný pašík, vždycky jsem vážil vít, než mi tabulky dovolily, během dospívání až po střední školu mě provázela nadváha. Věděl jsem o tom, ale nedokázal jsem s ní bojovat. Upřímně řeknu, že se mi ani bojovat nechtělo. Od jistého věku to ve mně začalo vřít a ty neustálé poznámky a posměšky okolí začaly bobtnat, až jsem si jednoho dne řekl dost. Teď si možná říkáte, že přijde nějaké inspirativní motto, abych se dorovnal Instagramovým influencerům, ale opak je pravdou. Je to už dvacet let, co s přestávkami bojuju s nadváhou, a na každé 4 roky přijatelné a skoro magazínové postavy připadnou dva až tři roky přežírání se. Není to jojo efekt a nic podobného, jen můj životní styl, kdy někdy zatnu zuby a hubnu s gladiátorskou vervou, abych po pár letech upadl tam, kde to mám taky nesmírně rád, do hlubin bohémského stravování. Toť moje životní sinusoida hmotnosti. Za tu dobu jsem vyzkoušel mnoho způsobů hubnutí, ale vždy na základě fyzické námahy a minimálním přísunu jídla. Je to pár týdnů, co jsem začal návrat k vytouženým 90 kilogramům (při výšce skoro 190 cm), přičemž tentokrát je mým nástrojem nápravy jízdní kolo. A teď se konečně dostáváme k tomu, proč jsem dostal nápad rozšířit svoje recenzentské obzory o kvalitní svítidla značky Olight, uzpůsobené pro různé druhy cyklistiky. Koupil jsem si kvalitní MTB a při výběru ideálního osvětlení zjistil, že nabídka je tak široká, že pro běžného konzumenta může být těžké se v tom zorientovat. V následujících dvou po sobě jdoucích článcích vám v této souvislosti nabídnu testy vlajkových lodí cyklistických svítidel americké společnosti Olight. Ta se specializuje na výrobu prémiových produktů s různou využitelností, včetně vojenské.
Začneme předním kompaktním světlem na všechny druhy kol, který firma Olight označila jako RN 1200. Cena se pohybuje kolem 80 eur a už podle popisu si zaplatíme za pořádnou dávku lumenů. Světlo jsem podrobil testu v různých podmínkách, samozřejmě v největší míře za soumraku až úplné tmy. Ještě než jsem ho vůbec vzal do ruky, upoutalo mě samotné balení. I když už dávno nevlastním žádný produkt ze sortimentu nakousnutého jablka, sympatie pro balení jejich produktů ve mně přetrvávají. Mám rád, když vám výrobce dá najevo své know-how už na první pohled. Olight RN 1200 vám přijde ve sněhově bílé krabičce s magnetickým systémem otvírání, kdy už po prvním odklopení víka cítíte smysl pro detail. Tým Olight vám jasně najevo vyjadřuje díky za to, že jste se rozhodli přidat k jejich rodině, která, jak za pár vteřin zjistíte, je plná radosti. Tělo svítidla je kompletně z černého kovu o celkové váze 161 gramů. Svými rozměry 107×31×31 milimetrů je to sympatická rolka s jediným spínačem a gumovou krytko, pod kterou se nachází vstup pro USB-C kabel. V balení je navíc držák na řídítka, GoPro adaptér, tři různé svorky na uchycení, imbusový klíč, nabíjecí kabel (USB-C do USB-A) a stručný manuál. Samotná montáž na řídítka je jednoduchá jako facka. Držák se umístí na vhodné místo a pomocí klíče utáhnete tak, aby nepadal. Pokud běžně používáte úchyty od Garminu, nemusíte originální přibalené pomůcky vytahovat z krabičky. Olight RN 1200 musí být na kolo připevněné vždy shora, jeho upevnění spočívá v jednoduchém pootočení zápěstí.
Proč je potřeba uchytit světlo nahoře? Přední sklíčko je totiž ve vrchní hraně přetavené do antireflexní vrstvy, abyste během jízdy neoslepili protijedoucí vozidla a další účastníky dopravy. To jsem si pochopitelně musel vyzkoušet i jako šofér, a můžu popravdě dosvědčit, že tuto funkci splňuje do puntíku. Elegantní a moderní design má bohužel jednu nevýhodu, kterou je nemožnost výměny baterie. Světlo má na starost baterie Li-ion 4000 mAh, která je pevně uzavřená a izolovaná podle certifikátu IPX7. Nejen že světlo odolá veškeré vlhkosti, bez poškození dokáže vydržet i půl hodiny metr pod vodou. I to jsem samozřejmě vyzkoušel a světlo letělo do kýblu s vodou na 10 minut, a vyšlo bez úhony. Jakmile vteřinu podržíte spínač, světlo se rozsvítí na maximální možnou úroveň, 1200 lumenů. Světlo si pamatuje, na jaké úrovni jste ho měli při vypnutí, takže každé další spuštění po prvním už je podle vašich představ. Přední část světlometu, průhledné sklíčko, zachází až za okraj, díky čemuž je světlo poměrně jasně viditelné i ze strany. Ovládá se jednoduše a krátkým stiskem přepínáte mezi třemi hlavními režimy a dvěma způsoby přerušované signalizace. S nejvyšším výkonem (1200 lm) můžete reálně svítit skoro hodinu a půl, a dokonce i v lese jsem bezpečně viděl před sebe a do stran (výrobce udává dosah 146 metrů), zatímco jsem koly hrabal do neposedné zeminy. Záměrně píšu skoro, protože na posledních 20 minut se baterie automaticky přepne na nejnižší stupeň svítivosti. Hlavní svítivost je určená do extrémních podmínek právě typu lesa v noci, proto nevydrží svítit tak dlouho. Na jízdu městem je ideální nejnižší svítivost (300 lm), díky které si vás všichni kolem alespoň všimnou, a to už můžete zvesela svítit 6 a půl hodiny. Na střední úroveň jsem v pohodě jezdil na méně osvětlených cyklotrasách mezi městem. Ty ostatní režimy, blesk (600 lm/7h), flash (900 lm/5h) jsou perfektní pro vyvolání epileptického záchvatu nebo jako dočasnou diskotéku, když vypadne proud.
Ještě se rychle vrátím do lesa, a to konečně se světlem nainstalovaným na cyklistickou přilbu. V balení se nachází propojení na GoPro úchyt, což jsem samozřejmě využil s tím výsledkem, že je to minimálně co do orientace ve tmě mnohem lepší způsob svícení. Nemusíte se totiž soustředit jenom na pevný paprsek před kolem, ale můžete si hlavu pomocí krku natočit tam, kam se zrovna potřebujete dívat. Na MTB dráhy je to právě o to lepší způsob, protože se tak mnohem lépe sleduje terén, takže možnost připnutí na helmu je skvělým doplňkem. Na samotný závěr jsem si nechal ještě nabíjení, které probíhá pomocí přiložené kabeláže s USB-C koncovkou. Při výrobcem doporučeném výkonu 5V je baterie plně nabitá za 5 hodin. Navíc mě zaujala možnost využít kapacitu akumulátoru na dobíjení mobilního telefonu, což můžete využít při denní jízdě, kdy je vidět, a v noci místo mobilu nabíjet světlo.
Americká společnost Olight, kterou možná znáte pod zámořským označením Magicshine, mě během testování jejich výrobku přesvědčila o tom, že mezi svítidly na kola jsou u nás z hlediska kvality na nejvyšších příčkách. Jejich světlo RN 1200 je toho jasným důkazem a už teď se těším, co víc vám povím o některých jejich dalších výrobcích. Moje hubnutí je totiž dlouhodobý proces, takže na kole mě čekají ještě stovky kilometrů.
Za poskytnutie produktu na recenziu ďakujeme spoločnosti Ibo.cz
