Před pár dny se do mých rukou k recenzování dostala i zcela nová hra se Sonicem, konkrétně Sonic Frontiers. Ano, správně, jedná se o "toho" legendárního modrého ježka od Segy, o tom snad nikdo nepochybuje. Ač jsem byl zpočátku lehce skeptický a ke hře přistupoval s pořádnou dávkou opatrnosti, musím hned takto na začátku konstatovat, že mé obavy byly vskutku poměrně liché, jelikož po dlouhých letech půstu, kdy nám populární hrdina ve třetím rozměru dokazoval pouze bídu a zmar nám tentokráte Team Sonic servíruje konečně slušný titul, za který se autoři pravděpodobně nebudou mít důvod stydět. Ale pěkně popořádku.
Pakliže jste měli již v minulosti tu čest provětrat Sonica v jeho ďábelských rychlostech světy ve 3D, pak si nejspíše říkáte, že takové problémy s kvalitou videoher snad lze jen stěží překonat. V případě Sonic Frontiers se já ovšem hrdě postavím po boku roztomilého ježka, který nás tentokrát bere na vskutku akční dobrodružství. Příběh hry je rozložen do celkem pěti světů, z nichž každý má něco do sebe. Ani zde nemůže chybět legendární záporák Mr. Eggman, který se rozhodl našim přátelům řádně zatopit a při cestě za získáním legendami opředených smaragdů všechny Sonicovy přátele uzavřel do jakéhosi tajemného světa kyberprostoru. I z tohoto důvodu je vaším úkolem snažit se v každém z nemalých světů svým kamarádům pomoci ze zajetí, čímž hra neustále udržuje pevně nastavené tempo, které logicky na počátku není tak zběsilé jako v pokročilejších částech hry, kdy již není na každém kroku cokoliv zdlouhavě vysvětlovat. Pravdou je, že v prvotních fázích hraní jsem si připadal lehce zmatený kam a kdy se právě vydat, vše zčistajasna začalo dávat smysl a od té doby jsem se jak já, tak i mladší členové rodiny (samozřejmě fandové plošinovek) konečně mohli cítit jako ryby ve vodě.
Když se řekne 3D, každé muse vybaví nekonečné otevřené světy. Naštěstí (pro někoho možná bohužel) tomu zde tak zcela není. Každý z ostrovů (světů), na kterých se hra odehrává, má jasně vytyčené hranice a stezky, které je i není nutno striktně využívat, jelikož to by nebyl Sonic, aby mu v cestování nepomáhaly všelijaké dráhy či vystřelovací plošinky, za jejichž pomoci se dostanete pohodlně a rychle na místa, kam byste po svých šlapali pěkně dlouho. Vaše stopy poté mohou a patrně i povedou k portálům, jejichž prostřednictvím navštívíte kybersvěty, kladoucí před vás slušné výzvy, jako je dokončení úrovní v přísném časovém limitu nebo posbírání daného počtu prstýnků. Po zdárném splnění určitého počtu těchto výzev je vám poté umožněno sebrat diamant, kterých pro dokončení úrovně potřebujete několik a poté se již můžete vrhnout na závěrečného bosse, po jehož zdolání jste vpuštěni do dalšího světa. Kromě vychytávek ve formě ramp a skokánků je vám časem dána k dispozici i schopnost teleportovat se k portálům, takže nevěšte hlavu, kdybyste se děsili překonávání nějakých divokých vzdáleností.
Kromě portálů s úrovněmi, které si užijete jak ve 3D, tak v klasickém Sonic rozměru známém z původních dílů narazíte na vaší cestě na mnoho miniher, za jejichž splnění si odemykáte mapu ostrova a nutno dodat, že ač se některé z nich po nějaké době začínají opakovat, nenudil jsem se u nich ani vteřinu. Kromě těchto miniher na vás čeká i vylepšování Sonicových vlastností, čemuž se nevyhnete, pakliže budete bažit po splnění požadavků pro některé z trofejí. To spočívá ve sběru speciálních diamantů z miniher a pak také podivných stvoření, které je nutno odevzdat stařešinům, kteří vás posléze štědře odmění. Kdyby vám i to bylo málo, tak vězte, že se můžete vydat například i na ryby, kde vás za pořádný úlovek čekají solidní odměny, které vám mohou ke zisku vylepšení také pomoci. A co by to bylo za Sonica, kdyby v jeho hře chyběli nějací ti nepřátelé?
O bossech již byla řeč, pouze však o těch závěrečných, kteří na vás čekají před přechodem na další herní ostrov. Kromě nich jsou však po krajině roztroušeni i běžní protivníci, přičemž u některých autoři nešetřili kreativitou. Vesměs se jedná o robotická stvoření, která povětšinou smáznete z povrchu pár dobře mířenými údery a jejich kombinacemi, avšak u některých to bude chtít zapojit i šedou kůru mozkovou, vypozorovat vzorce jejich útoků a využít těchto znalostí k vlastnímu prospěchu. To se týká především silnějších z nich, kteří by mohli představovat mezistupeň mezi klasickými nepřáteli a bossy. Tím se dostáváme k soubojovému systému. Ve většině případů si sice tedy vystačíte se základními údery, maximálně s použitím jednoho či dvou komb, která se vám postupem času odemykají za nasbírané diamantové úlomky, nicméně ke slovu přijde i létání, úskoky do stran či vykrývání úderů (ať již fyzických či raketových). Za sebe mohu říci, že co se týče soubojů s bossy, nezdráhám se tyto považovat za "epické", protože adrenalinu, efektů a pocitu uspokojení si zde užijete do sytosti. Kromě klasického systému úderů dostanete relativně brzy po samotném začátku k dispozici tzv. Cyloop, tedy speciální schopnost obkroužit protivníka či některý ze zvýrazněných objektů, což lze poté efektivně využít k řešení soubojů či hádanek. Zajímavá mechanika, díky za ni.
V podstatě existují pouze dvě věci, které mi brání udělit tomuto titulu vyšší hodnocení. Prvním z nich je bezpochyby lehce jankovitá kamera, která vám v souboji "jeden na více" dokáže pořádně zavařit v kombinaci s podivně fungujícím uzamknutím zaměřených nepřátel. Dost často (na můj vkus) poté bojujete hlava nehlava v naději, že zrovna tímto úderem někoho trefíte, což by šlo určitě zpracovat i lépe. Tím druhým důvodem, který jsem zpočátku považoval za funkci hry, je dosti děsivé doskakování poměrně blízkých objektů, jako jsou všelijaké balvany či samotné dráhy a rampy, což nepůsobí některak dobře, ba může za spoustu vašich omylů při skocích, jelikož při vyšších rychlostech zkrátka nedokážete na poslední chvíli Sonica ukočírovat dle vašich představ. Nebýt těchto minel, odvážil bych se v závěru recenze vytasit i s vyšším hodnocením především proto, že se jedná o ideální kousek nastavený tak, aby jej mohli hrát všichni, bez rozdílu pohlaví či věku. Tím chci říci, že máte-li kolem sebe nějakou tu ratolest, nebojte se ponořit do hraní spolu, jelikož zatímco vy se budete vypořádávat s výzvami v portálech a souboji s bossy, vaše dítko si může v klidu plnit výzvy z miniher a objevovat svět. Takto jsem si to doma nastavili my a po delší době jsem objevili titul, který je na tento způsob hraní jako dělaný.
Poněkud rozporuplně může na některé hráče působit i samotná grafika, která dokáže jak překvapit, tak i nepříjemně rozhodit. Některé efekty zkrátka vypadají nádherně, avšak když se otočíte, podivné textury vás praští přímo do očí. Oproti tomu zvuková stránka hry patří mezi ty lepší kousky a gradaci při soubojích doporučuji slyšet, stojí to za to a opět napomáhá udržovat dynamiku samotného hraní. Jestliže tedy vyhlížíte titul, u kterého strávíte pár desítek hodin se svými potomky či klidně sami, neváhejte a ponořte se do plošinovky Sonic Frontiers, tento modrý ježek nebyl v podobné formě ve 3D již řadu let.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
