Mravence zná určitě každý, ať už jde o Ferdu Mravence, Mravence Z nebo Flika ze Života brouka. Všechno jsou to krásné pohádky, ale co mravenci ve hrách? A jak se má skutečný mravenec v reálném světě? Je jeho život také tak zábavný a nebo je to jedna velká lopota? Ne, rozhodně se nechystám Vám vyprávět o reálné dokumentární herní sérii, ale o jednom vcelku vydařeném simulátoru mravenčího života.

Empire of Ants nestaví úplně na zelené louce. Kdysi už tu jeden podobný titul stejného jména byl, ale ten nejnovější vychází alespoň pro mě překvapivě z knižní trilogie francouzského spisovatele Bernarda Werbera, která má vcelku kladná hodnocení. Nakolik je hra však své předloze věrná bohužel neumím posoudit.

Asi jste už pochopili, že EOA je titul hlavně o příběhu, který začíná zlehka a je rozdělený do několika kapitol, ve kterých se ujmeme malého mravence, který sice navenek působí úplně stejně jako jeho další tisíce sourozenců a přesto dostává speciálnější úkoly než je pouhé nošení potravy.

Pokud pominu prostředí, ke kterému se později vrátím, zaujalo mě, že autoři přistoupili k označování jednotlivců hmyzí říše pouze na základě čísel, pokud pomineme královny. Prostě hrajete za mravence č. 100 562, který se potká s jedincemč. 958, který mu dá nějaký ten quest, poví novinku a podobně. Pro hraní samotné to nemá samozřejmě žádný vliv a úkol Vám dá tvoreček s jakýmkoliv číslem, ale s ohledem na to, jak moc se hra snaží být realistická to byla zajímavá drobnost.

Story začíná příchodem jara a probuzením mraveniště a celého lesa ve kterém se nachází. Tím začíná i každoroční závod s časem o co nejlepší podmínky k přežití v těžké konkurenci ostatních obyvatel zdejšího háje. Příjemně mě překvapilo jak postupně docházelo k čím dál větší aktivitě v okolí a potkávání nových NPC. Doporučuji při hraní nejen plnit samotné úkoly, ale zároveň se bavit s každým tvorem, kterého cestou potkáte. Většinou se od nich dozvíte doplňující informace, že například termiti už se objevili na hranici říše a museli se probrat o něco dříve nebo že pavouci zaútočili tam a tam, atd. Zkrátka hot news z mikrosvěta, které dokresluje celou atmosféru.

Za co musím dát plusové body je celková rozmanitost, která na hráče čeká ať už z hlediska úkolů nebo z hlediska prostředí kde se nachází. Hlavním úkolem celého příběhu je zajistit růst nebo přežití mravenčích kolonií což znamená najít potraviny a prozkoumávat okolí. V rámci volného pohybu tak narazíte například na skleněnou lahev a jako správný objevitel ji musíte celou prolézt a najít určitý počet bodů, abyste mohli dát ostatním vědět co jste našli. Takových věci je ve hře několik a objevují se ve speciálním sběratelském menu společně s dalšími obyvateli lesa a jinými věcmi. Pro příběh samotný to žádný vliv nemá, ale znovu do dokresluje mravenčí život.

Stejně tak i nástrahy, které může nastražit samotná příroda. Mravenci neumí plavat, takže delší pobyt byť jen v malé louži je smrtící a rapidně ubírá život, který se postupně regeneruje. Tvůrci tak druhý akt umístili do zatopené oblasti, kde se kolonie snaží evakuovat a zachránit co nejvíce jedinců. Než se k ní ale dostanete musíte projít přes celkem rozsáhlou lokaci, lézt po listech, keřích nebo skákat po kamenech abyste mohli nebohým bratrům a sestrám pomoci. Cestou přitom narazíte na zatoulané jedince, kteří bědují, že pachové cesty domů jsou smyty vodou a nemohou se tak vrátit a prosí o pomoc abyste vytyčili novou cestu. Opět hezké drobné pošŤouchnutí z reálného světa, protože mravenci se skutečně orientují hlavně na základě čichu a feromonů.

V jiné misi zase využijete detekci pro nalezení dalších ztracených jedinců. Mise je o to těžší, že jich musíte zachránit určité množství a jejich počet je omezený, zatímco hladina vody neustále stoupá a některé chudáky tak nestihnete zachránit včas. Utonutí Wormsíků je sice smutnější i vtipnější zároveň, ale stejně to zamrzí, když Vám to zkazí misi a jedete od začátku.

Největší hrozbou jsou samozřejmě ostatní obyvatelé lesa a těch také není málo. Nejčastěji však narazíte na termity, berušky (takhle zblízka tak krásné nejsou) a podobnou verbež, která stojí nejčastěji o Vaše území a s ním spojené suroviny. Hodně misí je tak čistě o boji. Jeho jediným cílem je získání kompletního území a zabrání všech hnízd, prostě klasická RTS strategie jako například Mushroom Wars. Empire of Ants je však mnohem sofistikovanější a díky pohledu třetí osoby a neskutečně propracovaným mikrosvětem pozvedává tento žánr na úplně novou úroveň.

Vcelku zásadní jsou samotná hnízda nebo mraveniště. Ta nechrlí jednu vlnu vojáků za druhou, jak je zvykem, ale každému můžete přiřadit pouze jeden typ jednotek a od těch mít v daném obydlí jen jednu rotu. V případě větších bitev jste tak nuceni trochu strategizovat, koho kam umístíte, abyste v případě úmrtí netahali nové posily přes půlku mapy. Vývojáři samozřejmě nezapomněli udělat jednotky různě odolné a slabé vůči ostatním, takže zapomeňte, že byste vzali pět rot vojáků a vyrazili na 3 roty střelců. Možná byste vyhráli, ale za cenu strašlivých ztrát, které nemusíte stihnout dohnat, pokud Vás rovnou nerozpráši.

I tvorba nových posil zabere určitý čas, který jde zkrátit za použití dalších surovin, kterých se ovšem nemusí zrovna dostávat. I s tím autoři počítali a tak v každém hnízdě funguje promyšlený systém produkování surovin. V jednom obydlí vystavíte například houbovou farmu pro získávání jídla, čímž si ale znepřístupníte tvorbu dřeva a obráceně. Musíte tak myslet i na obranu svých základen, abyste nepřišli o produkci potřebných materiálů.

To ale není vše. Pro úspěšný boj je třeba znát i svoje okolí a tak je třeba postavit v rámci ubykací i kartografické oddělení, které odkrývá část mapy nebo vyvinout feromon pohánějící Vaši armádu k rychlejšímu pochodu, větší agresivitě atd. atd. Postupně se tak zvyšuje level hnízda a tím i odemykání silnějších jednotek nebo vylepšení těch stávajících. Vývojářům se v tomto ohledu povedlo najít zlatou střední cestu mezi přeplácaností a praktičností. Vše je hezky přehledné a snadno pochopitelné a navíc to plní svůj účel, takže se Vám nestane, že byste některé jednotky nebo budovy vůbec nevyužili nebo je měli jen na okrasu.

Za mě dávám plus také za možnost dávat úkoly konkrétním jednotkám, takže můžete zahájit útoky na několik frontách a jako pomyslná třešnička na dortu je, že jako velitel svých vojsk si pro lepší přehled většinou vylezete na vyvýšené místo nad bojištěm, odkud kontrolujete celou bitvu a případně upravujete strategii. Nejednou jsem si při tomto výhledu pomyslel po Caesarovsku Ave Já.

Pokud by Vás boje v rámci příběhu bavili, tak je tu samozřejmě i multiplayer. Nebyla by to pořádná RTS strategie bez toho abyste nevyzvali na souboj i jiné hráče a neukázali kdo je lepší vojevůdce. EOA tak nyní nabízí dva herní módy boje a to proti jednomu hráči a nebo rovnou proti dvěma.

Naprostým triumfem tohoto titulu je ale samotný svět ve kterém se vše odehrává. Nenapadá mě jiné přirovnání než k It Takes Two. Ano, naprosto rozdílné zpracování, ale ten smysl pro detail a absolutní miniaturizaci byl chvílemi až dechberoucí. Každý oblázek každé stéblo trávy je vyobrazeno, žádná šedivá placatá plocha, ale hezké scenérie ať už jde o venkovní prostory nebo jeskyňky a chodbičky. Tvůrci zkrátka pochopili, že pokud chcete udělat hru z mikrokosmu hmyzu, musíte mu udělat i odpovídající ztvárnění a né to odfláknout. Samotný mravenec hru neutáhne i kdyby uměl střílet ze samopalu.

Kdysi jsem u recenze jedné podmořské hry napsal, že jsem chvílemi jen ležel na gauči a poslouchal ze hry zpěv velryb a užíval si neskutečný klid a relax. V Empire of Ants jsem se zaposlouchal do zvuků lesa a opravdu tleskám za jeho audiovizuální provedení.

Ačkoliv jsem hrou uchvácen a měl bych pro ni hlavně slova chvály, bohužel ani jí se nepodařilo vyhnout drobným spíše technickým chybkám, které trochu kazily celkový zážitek. Ačkoliv jsem opěvoval propracovanost a realično prostředí, tak mi přiznávám chvilkami lezlo na nervy jak nemotorný mraveneček uměl být. Když jsem lezl například po listu, který byl kousek od země, čekal jsem, že na zem sleze, on se ale v rámci nastavených herních mechanik vydal na jeho spodní okraj čímž naprosto dokonale zmátl mne, pak kameru a nakonec i hru když se zasekl.

Trochu víc byl problém s kamerou a ovládáním v případech, kdy se hrdina vydal na expedici a pohyboval se v zaoblených prostorách jako uvnitř lahve, pneumatiky nebo lebky. Ve chvíli kdy se v rámci stealth mise na území nepřítele na Vás hrne legie pavoučků a vy zápasíte s ovládáním a rotací kamery proklínáte všechny od nejvyššího ředitele vývoje až po uklízečku co mu vynáší koš.

Bohužel se stávalo že drobné chybky se objevovaly i v rámci příběhových misí, ale naštěstí žádná nebyla tak závažná, že bych musel daný quest opakovat. I přes výše uvedené si však myslím, že nejde o nepřekonatelné překážky, které by nějak zásadně hru srážely a časem se určitě doladí.

Empire of Ants rozhodně není AAA titulem, ale na druhou stranu mám pocit, že se jím ani nesnaží být. Ve výsledku jde o krásnou hru malého studia, která sice má svoje mouchy, ale zároveň dokáže nadchnout svým zpracováním a už jen pro něj si zaslouží dostat šanci.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microids