Země se zlehka otřásá a hluboké dunění pulsuje tělem nebojácného reka, jenž pevně svírá jílec meče a s hlavou v hlubokém záklonu hledí na svého protivníka. Potvora velká jako dva kamiony od Coca-coly jemně nakloní hlavu a přivře jedno ze svých mnoha očí v nevíře, že takový pidižvík se jí vůbec staví do cesty. Ale coby, druhá snídaně se nikdy neodmítá. Načepýří ohnivá pera, roztáhne zakrnělá křídla a zaútočí. Rek se pousměje a bez zaváhaní vyrazí nepříteli vstříc. Smrt anebo sláva nic jiného ho nečeká. Jak je ten svět krásně jednoduchý!
Jojo, pro tyhle okamžiky čteme fantasy knížky, koukáme na filmy a trávíme čas s videohrami. A je jen jedna jediná série, která těch okamžiků nabízí víc než Petr Ludwig zbytečných kurzů seberozvoje. Monster Hunter. Ta už je tu s námi přes dvacet let, první díl vyšel na PS2 v roce 2004, a od té doby se dostala na všechny generace konzolí, stránky komiksu, a dokonce i na filmová plátna, za což si Mila Jovovich možná doteď trhá vlasy. Ačkoliv kdoví, co se Mile vlastně honí hlavou, když peníze na účtu vesele cinkají a my jí je můžeme tak maximálně závidět.
Díky své dlouhé historii, oddané fanouškovské základně a specifickému vibu i mechanikám se série potupně stala kultem. Jenže také lehce odrazuje nové hráče, kteří by do světa vzteklých příšer chtěli proniknout. Wilds na to jde jinak. Už v předchozím díle, Monster Hunter: World, byla jasně viditelná tendence, že Capcom snaží zapůsobit na nové publikum a přitáhnout lidi sérií nepolíbené. A v nastoleném trendu se pokračuje.
Wilds se snaží zbortit co nejvíce bariér a být tím nejpřístupnějším Monster Hunterem ever. Zároveň ale chce zůstat věrný svým kořenům a nerozčílit dlouholeté fandy. Nelehký to úkol! Já osobně jsem také nováčkem. Znám sice kamarády, kteří to s lovem netvorů myslí vážně a vím o čem to všechno je, ale časová náročnost a vidina grindu mě vždy odrazovala. Doteď. Základní herní smyčka zůstává stejná. Lovíte monstra, tím získáváte zdroje na lepší vybavení, následně vyrobíte nové blyštivější itemy a s nimi můžete vyrazit na větší a nebezpečnější monstra.
Zjednodušeně to možná nezní tak lákavě, ale tahle kostra je zabalena do mnoha líbivých vrstev a výsledek je sexy jak Sarah Michaelle Geller v mých vzpomínkách z doby, kdy mi bylo 15. Kupříkladu příběh, to nikdy nebyla nejsilnější stránka série a existoval spíš, aby se neřeklo. Ve Wilds lovecká guilda vysílá expedici do Forbidden Lands ve snaze navázat kontakt s kmenem Keeperů. Před pár lety totiž našli kluka jménem Nata, který k nim patřil a tvrdil, že je napadla obří potvora, což cech nemůže nechat jen tak a musí vyrazit do regionu, který se po staletí pokládal za neosídlený.
Náš hrdina je součástí této expedice a zkoumání zakázaných zemí bude naším hlavním úkolem. Během putování se poznáte jak s ostatními členy výpravy, tak s domorodci a užijeme si slušné množství pěkně udělaných cut-scén i dialogů. Jednotlivé charaktery jsou zajímavé a osobité a Capcom se stále drží pravidla, že holky s velkým výstřihem jsou in, což jedině kvituju a za vládkyní výhně Gemmou člověk chodí možná častěji, než by musel. I tak ale nečekejte, že by měla hra dostat ocenění za příběh roku. Stále jde primárně o pojítko, které vám příjemným a nenásilným způsobem představí hlavní mechaniky během prvních cca 15ti hodin než se pustíte do endgamu.
A to je pro všechny sérií nepolíbená velká výhoda, protože Wilds obsahuje tolik voleb a meníček, že Polreich by jí během pěti vteřin zakázal. Postupně se tak naučíte, jak bojovat a vybírávat si zbraně, jak upgradovat vybavení, jak si udělat večeři, jak si postavit dočasné kempy, jak cestovat po mapě…a hromadu dalšího. A to všechno přehledně a polopatě, protože než můžete běhat maraton, musíte se naučit chodit. Což ve zdejším překladu znamená, že nejdřív musíš umět sejmout Quematrice než se pustíš do Lala Bariny.
Silnější nepřátelé totiž mají nejen lepší staty, ale i záludnější útoky, a především bývají jejich útoky kouzelné a mají ohnivé, ledové či jiné účinky. Vyplatí se tak dopředu si zjistit do čeho jdete a vzít si equip s resistencí vůči elementům, jimiž vaše kořist vládne. A samozřejmě je dobře se předtím najíst toho správného dlabance, však jsme v japonské hře a to znamená, že jídlo se tu musí mít nějakou roli a s prázdným žaludkem s v nich do bitvy nechodí.
Zbrojí je ve Wilds hromada a z každého velkého monstra můžete vyrobit celý set, tedy pokud ho sejmete několikrát a nahromadíte potřebné materiály. Co se zbraní týče, máme tu 14 typů, které se pak stejně jako brnění dělí na subtypy dle toho, z čeho jsou vyrobeny. Výběr zbraně se rovná výběru typu vašeho bojového stylu. Silně doporučuji si jich vyzkoušet co nejvíce, protože ačkoliv je můžete měnit, jde to jen při pobytu v kempu a na hon si můžete vzít jen dvě. A jednu z nich navíc máte jen v sedle Seikreta, vašeho ještěřího povozu, kterého máte místo koně, takže žádné velké žonglování se tu nekoná.
K dispozici jsou zbraně jak tradičnějšího rázu jako meč a štít, luk nebo kopí. Dále jsou k mání i trochu ujetější věci, například switch axe, což je kombinace meče a sekery, gunlance je mixem oštěpu s puškou a megaštítem a třeba hunting horn je obřím bucharem, který navíc umí rozjet melodie, jež vám a kamarádům dávají extra buffy. Ať už si vyberete cokoliv, nic vám nebrání své rozhodnutí později změnit, jen se musíte připravit na to, že budete potřebovat znovu nasbírat suroviny, které jste utratili za upgrady vaší ex.
Těžkotonážní zbraně jsou pomalé a mají obří damage, svižnější vám dovolí zajímavější komba, pakliže máte rychlé prsty, obecně nic nového pod sluncem. Záleží jen na tom, co vám osobně vyhovuje a každý zbraňový typ má svá vlastní série útoků, jež si musíte osvojit. a některé z nich vám dokonce dovolují se bránit nebo vykrývat útoky, čímž nepřítele můžete nakrátko omráčit. Jen to chce dobré reflexy. Wilds přináší novinku ve formě focus módu, jenž vám umožňuje manuálně si zamířit na určitou část vašeho protivníka.
Proč byste to dělali? Když nějakého velenepřítele řežete delší dobu do stejného místa, třeba do nohy, můžete mu tím způsobit zranění. A na tuhle bolístku se pak můžete zaměřit, čímž jednak způsobíte masivní poškození a omráčíte ho. A jako bonus získáte surovinu na crafting, která by z mrtvoly jinak nevypadla. Následně se zranění zajizví a už ho znovu nemůže použít a musíte se zaměřit na jinou končetinu, hlavu, krk nebo chapadlo. Postupně mrzačení a porcování monster je uspokojující a jakmile se do toho dostanete, nebudete s řezničinou chtít přestat.
Tedy dokud vás to nepřestane bavit. Jedna vada na kráse tu totiž je, přestože nemám s MH pražádné zkušenosti, povedlo se mi “umřít” snad pouze jednou, a to, když jsem si na začátku vybral kladivo, se kterým jsem vůbec neuměl zacházet a ještě jsem se soustředil jen tak napůl. Ti, kdož mají naježděny stovky hodin v titulech jako Dark Souls, God of War, Devil May Cry atd. a jsou zvyklí rychle reagovat a uskakovat., se tu dvakrát trápit nebudou.
V nouzi si vždycky můžete zavolat dodatečnou pomoc, které přijde buď ve formě ostatních hráčů nebo počítačem ovládaných NPC. Během mého testování byly servery většinu času nefunkční čili jsem se spokojil s umělou inteligencí poháněnými lovci. O multiplayeru tak napíšu další článek až bude hra oficiálně venku a budu ho moct vyzkoušet do hloubky.
A co vlastně můžeme dělat, když si od soubojů Davida proti Goliášovi chceme odpočinout? Vydat se do světa! Wilds je defacto open world hrou a nabízí pět rozličných biomů jako planiny, les nebo mrazivé útesy. Mezi nimi lze volně přecházet nebo se spíše nechat přenášet na zádech ještěra, případně jde použít fast travel a cestu si tak můžete výrazně zkrátit. Tím ale přijdete o šanci na sběr zdrojů, jež se všude okolo volně povalují a ze kterých si vaříte jídlo, vylepšujete equip atd. doporučuju tak spíše zapnout autotravel a nechat se vést a postupně lootovat všechno na co narazíte.
Svět mimo kemp si žije svým vlastním životem a všelijací živočichové se po něm volně pohybují. Vzorce jejich chování jsou závislé na počasí, které se dá rozdělit na tři druhy. Pohodička, nepříjemno a “psa bys do toho nevyhnal”. Jak může být zřejmé, v prvním případě je většina fauny krotká, nehledá si potíže a hledí si svého. Ve druhém to začíná být na pováženou a bojůvky si začínají příšery i mezi sebou. Ve třetím případě se pak všechno podělá a můžete se těšit na písečně či mrazivé bouře.
Lokace tak působí živěji i při několikanásobných návratech a alespoň se tak brzo neokoukají. Tedy upřímně, ne že by bylo moc na co koukat. Ačkoliv se level designeři snažili, testovaná PS5 verze se nedá označit za skvěle vypadající. Wilds zřetelně chybí lepší optimalizace a zatímco postavy jsou vymodelovány do poslední pixelu, okolí strádá a často působí mdle a nudně nehledě na to, že si vegetíte v životem překypující džungli, která by měla hrát barvami jak obleky na kolotočářské svatbě. Změny počasí tomu nepomáhají vůbec a taková písečná bouře je jen potahem v padesáti odstínech hnědi.
Jak moc vám to vadí je otázka, na kterou si musíte odpovědět sami. Nádherné vizuály nikdy nebyly hlavním lákadlem série stejně jako hluboká příběhová linka. Wilds se v obojím posunul kupředu, ale je víc než zřejmé, že Capcom většinu sil vynaložil na vyladění core mechanik. Ty jsou tak vymazlenější a hlavně přístupnější než kdykoliv předtím, přestože někteří puristé budou jistojistě nadávat, že teď je to moc easy. Capcom navíc plánuje dodatečný obsah a už teď víme o dvou přídavcích, které na naše harddisky přistanou již letos a lov tak bude pokračovat i dlouho po vydání.
A to je to nejdůležitější. Wilds možná není tím nejlepším, co rok 2025 přinese, ale jde o titul, který stojí za to vyzkoušet. Ať už proto, že jste letitými znalci MH a potřebujete další dávku nebo jste po podobných hrách doteď jen mlsně pokukovali. Zabíjení gigantických monster totiž nikdy nepůsobilo tak svěže jako nyní a jestli na jaře máte chuť složit a vykuchat pár oblud s poruchou růstového hormonu a udělat si z nich obleček, není lepšího kandidáta
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.
