Hned na úvod raději přiznám, že jsem se k herní Yakuze dostal jako slepý k houslím, ale vzhledem k tomu, že mě trailer na hru při State of Play celkem zaujal, tak jsem do toho i přes svou neznalost série skočil po hlavě – a mohu říct, že ničeho nelituji.

Celý příběh začíná poněkud tajemně. Několik měsíců po událostech v Like a Dragon: Infinite Wealth se Goró Madžima probudí na pláži se ztrátou paměti. Tam na něj narazí chlapec s mládětem tygra, kteří ho zachrání. Krátce nato se objeví parta pirátů jako vystřižená z Ostrova pokladů a hrozí malému zachránci nakládačkou – což nemůže člen Yakuzy nechat jen tak být, a tak začíná jeho pouť Karibikem. Nejenže dostojí své přezdívce Mad Dog of Shimano, ale zároveň si vybuduje působivou pověst kapitána posádky Goro Pirates. Mezitím potká řadu místy až bizarních postav, snaží se rozpomenout, kým skutečně je, a celé to končí závodem o nalezení pokladu. Co by to bylo za pirátskou zápletku bez pořádné hromady zlata, že?

Titul je rozdělen do několika kapitol, přičemž každé předchází rekapitulace toho, co se stalo. Osobně mám tento styl vyprávění rád – nejvíce mi sedl u Alana Wakea – ale věřím, že své místo si najde i tady, ačkoliv hra není tak dlouhá, abyste nutně potřebovali osvěžovat paměť. Od prvních krůčků až k dohrání můžete počítat s rozsahem od několika hodin po pár desítek – záleží, jak moc se budete věnovat vedlejším aktivitám a subquestům. Hlavní dějová linka navíc netlačí do okamžité akce, takže si můžete klidně odskočit k vedlejšímu úkolu nebo třeba na nákup surovin.

Osobně bych navrhoval mix obojího. Ze začátku sice nemáte na ostrově Nele mnoho možností, ale jakmile dokončíte první kapitolu (která zároveň slouží jako tutoriál), otevře se vám svět plný aktivit. Můžete vylepšovat staty sobě, posádce i své lodi – a to se později opravdu hodí, abyste se zbytečně nezasekli. I když – během průchodu jsem na taková místa narazil málokdy a často jsem i silnější soupeře zvládl s trochou opakování a špetkou štěstí.

Co by to bylo za kapitána bez pořádné lodi? A protože Mad Dog není žádný Jack Sparrow, nakluše rovnou k té nejbližší, zpráská jejího kapitána a zabaví ji i s částí posádky. Vítejte na Goromaru – vašem útočišti na širém moři.

Doteď nevím, jestli mě víc bavilo běhat po souši, nebo se plavit po vlnách. Obojí nabízí spoustu zábavy a i když se najdou nějaké mínusy, časově je hraní suchozemce i mořského vlka docela vyvážené. Navíc je tu i hromada endgame obsahu a miniher.

Při plavbách jsem několikrát vzpomněl na Assassin’s Creed: Black Flag nebo Skull and Bones. Her, které nabízejí poctivé námořní bitvy, opravdu není mnoho, ale to, co nabízí poslední Like a Dragon, mě uspokojilo víc než dost.

Na jedné straně je příběhová část, kde se pohybujete po několika menších mapách osázených ostrovy a nepřátelskými flotilami. Moře je plné surovin pro vylepšení korábu – a navíc jsou přímo na trasách, takže nemusíte grindit do úmoru. Trochu mě mrzelo, že zničením flotil (většinou 2–5 lodí) nezískáte skoro nic, takže se to později stává spíše zdržováním. Na druhou stranu se mi líbily výsadky na ostrovy s poklady – minihry, ve kterých Goro a pár členů posádky musí buď zmasakrovat určitý počet nepřátel, nebo proběhnout ostrov, rozbít sudy s pokladem a cestou rozsekat padouchy na sushi. Mě víc bavila druhá varianta, ale ta první je zase slušná řežba.

Námořní bitvy jsou zjednodušené na maximum, aby si je užil každý, ale zároveň obsahují pár netypických vychytávek. Loď má tři palebné pozice – vepředu kulomet a po bocích děla. Co budou střílet, je na vás – časem se propracujete třeba k dělům na kokosy nebo laserům (já zvolil lasery a mrazící kulomety). Pokud nechcete spoléhat jen na loď, můžete přepnout na posádku a s kapitánem střílet raketometem. Nepřátelé zase mohou vaši loď zapálit, zmrazit nebo zahalit chemickým oblakem – takže jako správný velitel musíte řešit i tyto krizové situace.

Po zničení bossácké flotily se musíte nalodit na jejich hlavní loď – a tady to začíná být opravdu zajímavé. Vaše posádka je často přečíslená 1:2 a obě strany mohou používat boosty, takže je lepší rychle vyřídit kapitána a jeho pobočníky. Bojem se navíc vaši piráti postupně levelují, takže soupeře časem zvládnete s přehledem.

Souboje s posádkami si můžete užít i v rámci příběhu – v pirátském tajném doupěti je aréna s různými režimy bitev. Jejich poslední kola slouží spíše jako endgame obsah, protože i s maximálně vybavenou lodí jsou pořádná výzva.

Když vás omrzí nekonečné moře a náhlé bouře (které příjemně zpestřují klidné plavby), můžete zamířit do Honolulu – největší suchozemské destinace ve hře.

Přelidněné, slunné město nabízí nejvíc možností zábavy. Pirátské doupě sice má pár miniher (např. odpalování dělových koulí baseballovou pálkou), ale tady toho čeká mnohem víc. Vedle obchodů je tu hlavně líheň vedlejších questů – často bláznivých, občas i vážných. Na jejich konci můžete získat třeba i nového člena posádky. Ty lze získávat i jinak – někdy jen poražením kandidáta, jindy dosažením určitého věhlasu, nebo třeba dobrým skóre v šipkách. Jeden z nejšílenějších úkolů je získat určitý počet známých na lokální sociální síti – takže chodíte městem, zdravíte speciálním pozdravem a rozšiřujete si sociální bublinu.

Cestovat po městě můžete pěšky, autobusem, taxíkem – a po splnění jednoho questu i na segwayi, který si můžete vyladit jak od Hells Angels. Při průjezdu městem v khaki košili jsem si vzpomněl na bizarní Saints Row: The Third.

Souboje jsou ale kapitolou samy pro sebe. Po městě často narážíte na partičky nepřátel, kteří útočí na potkání – což začne být časem otravné. Odměny za ně jsou drobné, takže se vyplatí je prostě rychle vypráskat a pokračovat dál. Na výběr máte ze dvou stylů – Yakuza styl s kudlou a rychlými útoky, nebo Captain styl se dvěma šavlemi, bambitkou a hákem. Já zvolil styl mořského vlka – a prosekal se hordami nepřátel. Nabízí i vtipná komba s posádkou – třeba házení obřím sekáčkem nebo lahví s chlastem.

K dispozici jsou i speciální útoky – a časem se naučíte hrát na nástroje temných bohů, přivolávající spektrální žraloky, sadistickou opici apod. Efekty jsou navíc psychedelické – postava za sebou nechává fialové a zlaté šmouhy. Připomnělo mi to trochu Devil May Cry.

Nová Yakuza určitě nadchne mnoho hráčů – je obsáhlá a různorodá, takže si v ní každý najde své. Hlavní partička nabízí odlehčený příběh, který netlačí na pilu, a jednotlivé postavy si oblíbíte. Přesto hra trpí několika neduhy – nejvíc repetitivností. Na moři i na souši příliš často narážíte na nepřátele, kteří už později nepředstavují výzvu.

Druhým mínusem je grafika. Není vyloženě špatná, ale chvílemi jsem si i já, který to obvykle neřeší, říkal, že mohla být o něco hezčí. Naštěstí je tempo svižné, takže to moc nevadí.

Třetí problém je nesoulad dabingu – některé části jsou plně nadabované, jiné jen textové s občasným zamumláním. Působí to nesourodě, jako kdyby se hercům uprostřed dabingu přestalo chtít. Možná drobnost, ale mně to přišlo rušivé.

Přesto je Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii výbornou hrou, kterou by byla škoda minout. Není to kandidát na hru roku, ale sérii dělá čest – a mě osobně navnadila k tomu, abych se podíval i na starší díly a těšil se na další pokračování.

Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega