Albi se pustilo do dalšího giganta, vedle dalších masivních příběhovek, které jsme od nich recenzovali, se tentokrát vydáme za hranice bdělosti. Etherfields je totiž snová kooperativní výprava až pro čtyři spáče (s rozšířením pak pět), kteří se společně vydají na cestu, o které si mohou mnozí nechat jen – odpusťte hned zpočátku tenhle vtípek – zdát. Samozřejmě se tady nebavím o snech nás běžných smrtelníků, nebojte se, že bychom šli nakoupit a zapomněli co, nebo po stopadesáté sledovali to, jak jsme před svou vyvolenou dívkou na základce zakopli a švihli sebou do bahna za hýkavého smíchu kolemstojících. Ba ne, tohle bude stát za to, tak přimhuřme oči, zvolna dýchejme a pojďme se podívat do krabice.
Robustní krabice s na první pohled omračující cenovkou v sobě skrývá pořádnou nálož pokladů. Figurky pro hráče i jejich protivníky, velkou hrací plochu, desky, masky, přes 600 karet a mraky žetonů. Na první pohled se zdá, že je těch karet až příliš, ale brzy zjistíte, že vám je bude hra dávkovat pěkně postupně, abyste se hned od začátku nezahltili. Provedení je hodně kvalitní, grafické zpracování má nadpozemský nádech, který dobře odpovídá tónu hry, jež vás brzy čeká. Deska je masivní a rozdělená na části, ale připravte si dost velkou plochu stolu na všechno kolem, protože místa Etherfields zabere vážně dost.
Pravidla jsou sepsaná relativně přehledně, ale s tím, že se snaží dát dohromady návod na seznamovací úvodní hru a všechny následující, což pro nás byl často dost velký boj. Takže jednak ano, přehledné, nicméně pro někoho, kdo tu hru zná a dává mu smysl. Vysvětlované mechaniky jsou sice pěkně, ale několikrát si v půlce odstavce uvědomit, že to, co čteme, nám je zatím k ničemu, na herním zážitku hned na úvod nepřidalo. Toho čtení je tam i tak dost. Osobně bych spíš volil kratší příručku pro první hru a větší pravidla pro hru normální, kde se klidně spousta předchozích pravidel bude opakovat, ale zato už budeme vědět, že to bude skutečně potřeba. Nicméně, odradit jsme se tím nenechali a pokračovali do našeho prvního snu.
Úvodní sen je opravdu seznamovací, naučíte se, jak se pohybovat po mapě, spolupracovat, plnit základní aktivity, a taky jak se vypořádat s nebezpečím. Získáte své první předměty, oťuknete akční karty a možná utržíte i nějaké to zranění. Nic složitého, ale zároveň je to podané zajímavě a tak, abyste po takové ochutnávce chtěli konečně zažít ten hlavní chod, jímž je plnohodnotný herní zážitek.
Herní doba jedné partie je poměrně dlouhá, respektive můžete klidně hrát v kuse celý víkend a přijde vám to jako jeden dlouhý sen, ze kterého se nechcete probudit, nicméně když bych to měl dělit na jednotlivé úseky, průměrně bych to odhadl, dle herních schopností, které byly v našem případě (hlavně ze začátku) trochu omezenější, na lehce přes dvě hodinky na sezení. Prvotní příprava zabere nějakou chvilku, hlavně s množstvím pravidel, která musíte dodržovat, ale pokud máte možnost hru nechat někde rozloženou, každé další sezení zabere času o dost méně. Největší jednotkou herního procesu je tah, dělící se do fází, které jsou rozložené ještě na kroky. Každý tah začínají spáči společně – zde můžete všichni postupně nebo i zároveň odehrávat, vykládat karty, běhat po desce, odkrývat tajemství a obecně se snažit přiblížit celou skupinu k vysněnému cíli.
Spáči mají k dispozici několik akcí, některé může provádět dle libosti každý, ale k jiným musíte hrát karty vlivu, to bude váš nejčastější způsob – podle jednoho ze tří symbolů záměru v levém horním rohu (Vnímavost, Prohnanost či Hněv) je vidět, k čemu se karta nejvíc hodí, a tak se hned po dobrání karet na začátku tahu můžete začít domlouvat na tom, kdo se bude v daném tahu věnovat jaké činnosti. Další možností bude využití předmětů, které máte společně k dispozici, karet pokroku a vašich maskách. Možností je spousta, ale nezažil jsem tísnivý pocit nerozhodnosti z toho, že by jich bylo až přehnaně moc. Cíl jsme si dali vždycky jasný, podle dobraných karet a vyložených předmětů jsme měli jasný plán, a postupem času a získáváním dalších karet vlivu jsme se každý profilovali k tomu, co jsme kdo považoval za nejlepší pro dobro party. Jako skvělá mechanika mi navíc přišla kostka štěstí, což mě jako zapřisáhlého odpůrce spoléhání se na náhodu šokovalo, ale k tomu snovému tématu mi to, že se chci pohnout a buď zůstanu zamrzlý na místě anebo vystřelím prudkým sprintem půl kilometru, jednoduše sedí a přistihl jsem se, že kostky štěstí využívám poměrně často.
Po fázi spáčů nastává doba, kdy se ke slovu dostane hra samotná. Fáze snu aktivuje entity dlící na herní desce a jdou podle momentálně aktivní karty tahu – další super nápad, protože díky nim je hra proměnlivá a není to tak, že přijde na řadu entita, pohne se o X, majzne vás za Y, zahuláká na Z, a je hotovo. Navíc je fajn, že dopředu víte, co na kartě tahu je a tudíž, co vám na konci fáze hrozí, a můžete se na to alespoň nějakým způsobem připravit. Entity jsou samy o sobě nebezpečné, ale dá se s nimi alespoň trochu pracovat. Jejich proměny jsou pak těžším oříškem, hlavně ty, které zapečeťují karty nebo deaktivují masky či karty pokroku, nás stály nejeden frustrovaný povzdech.
Etherfields se samozřejmě, jako každá správná příběhová kampaňová hra, mění s postupem času, samozřejmě hned v tutoriálu získáte první masky a předměty, ale později také karty moudrosti, přidávající nová pravidla, čímž vám rozšíří herní obzory. Další zpestření přichází po jednotlivých snech, kdy vstoupíte do takzvaného Snového světa, kde můžete nakupovat karty z dostupného balíčku, léčit svoje postavy, odpečeťovat karty a obnovovat masky, ale samozřejmě že to není nějaké bezpečné políčko – i v dřímotách na vás může číhat něco zákeřného.
Etherfields od pohledu působí jako všechno, co si já od deskovky představuju – kooperativní, silný a bohatý příběh s fantastickým tématem, dokonce ukotvené v reálných životních prožitcích, postavy jako Drsňák a Nespoutaná, precizně reflektující naše role v domácnosti, proměnlivý průběh, možnost přidání a odebrání hráčů a hry až v pěti lidech, velký důraz na strategii a domluvu, komunikaci, jakož i smysl toho, že nikdo není zbytečný nebo že ho táhnout ostatní. Jenom je docela náročné hru dostat do ruky, ale jakmile se to povede, oplatí vám to na zážitcích stokrát.
Za poskytnutí hry k recenzi děkujeme Albi
