Je to už 23 let, co spatřil světlo světa první díl mafiánské série Mafia: The City of Lost Heaven. Tehdy samozřejmě nikdo netušil, že se ze hry stane základní kámen, který si zamilují hráči po celém světě – a obzvlášť ti čeští ji i po letech považují za výstavní klenot našeho herního průmyslu a nedají na ni dopustit. O něco hůře si vedl druhý díl a naopak s neúspěchem se setkal díl třetí, který ukročil od lineárního stylu vyprávění a nabídl hráčům zážitek ve stylu GTA. Byla to chyba. Chyba, ze které se ale studio Hangar 13 poučilo a předložilo hráčům v rámci reparátu Mafii: Domovina.
Tvůrci si zřejmě řekli, že když je Sicílie považována za kolébku mafie, zasadí tam i svou další hru – a sérii to jednoznačně prospělo. Nejde ovšem jen o symboliku domoviny jako kolébky, ale i o návrat ke kořenům původní hry. Nad vším se přitom vznášejí témata rodiny, věrnosti a cti. Tentokrát sledujeme příběh mladíka Enza Favara, kterého jeho otec prodá v pěti letech do sirných dolů. Tam stráví mnoho let, než se mu podaří utéct a dostane se na území dona Torrisiho, který ho najme jako dělníka. Přitom se Enzo seznámí s Cesarem Massarou, donovým synovcem, Gianlucou „Lucou“ Trapanim, donovým hlavním vojákem, a Isabellou, donovou dcerou.
Při hraní jsem si prostě musel často vzpomenout na původní Mafii, respektive její remake z roku 2020 (ano, originál jsem nikdy nedohrál a dnes se za to stydím). Měl jsem pocit, že některé charaktery prostě poznávám a jindy zas, že jsem už podobné situace zažil. Ano, Domovina si skutečně bere šablonu z The City of Lost Heaven, ale víte co? Vůbec to nevadí. Některé postavy mohou působit lehce neoriginálně, ale až na výjimky nakonec překvapí a přinesou do děje něco nového, občas i dost nečekaného. Rozhodně se tedy nejedná o klon původní hry jen přenesený na Sicílii. Příběh je úplně nový, jen se v něm objevují prvky, které už známe – třeba cesta na závody a nečekané získání role řidiče. V tomto ohledu musím zdůraznit, že co se týče příběhu a dialogů, odvedli scénáristé výbornou práci a gradující děj vás přiková k obrazovce až do grandiózního a výbušného finále, u kterého se vám určitě zatají dech.
Ačkoli vývojáři připravili hru původně v sicilštině (zatím jsem ji neslyšel, ale chystám se na to), zaslouží pochvalu i český dabing. Nejenže herci skvěle zvládli své role včetně prolínání češtiny se sicilskými výrazy, ale zazní tu i zvučná jména jako Jakub Saic (mimochodem jeho otec Miroslav Saic daboval v původní Mafii, zatímco Jakub v jejím remaku), Zdeněk Junák, Pavel Rímský nebo Dana Syslová. Ostudu si neudělali ani jejich mladší kolegové, kteří propůjčili své hlasy hlavním postavám – Oskar Hes, Ondřej Kokorský, Martin Donutil a Nikola Heinzová. Někteří už s herním dabingem měli zkušenosti, jiní byli nováčky, ale díky nim všem a mnoha dalším jsem měl během hraní pocit, že nová Mafia je zase tak nějak naše. Ostatně – kdy se nám stane, že celosvětově vydávaná hra má český dabing i titulky, nehledě na to, že v odpovědných studiích pracují Češi?
Trochu s podivem musím přiznat, že příběh se rozjíždí opravdu pozvolna. Po akčnějším prologu jsou další mise pomalejší a spíše seznamují s prostředím, než aby děj výrazně posouvaly. Ano, je tam akce, a ano, děláte špinavou práci, ale na opravdovou přestřelku si přece jen chvíli počkáte. A i když tušíte, že makáte pro mafii, skutečného přijetí do rodiny se Enzovi dostane až někde ve dvou třetinách hry. Můžeme sice namítnout, že Tom ve „jedničce“ také dělal jen poslíčka, vozil Paulieho a Sama po městě a sem tam ukradl auto nebo rozmlátil pár hochů od Morella, ale už od prvního setkání s donem Salierim nebylo pochyb o tom, že to bude drsná jízda. Zatímco na rozlehlých pláních Sicílie působí vše zpočátku spíše poklidně a sousedsky.
Časem ale dojde nejen na přestřelky, ale i na zajímavé akce, kde vyměníte nohy buď za kola aut, nebo dokonce za kopyta koní. I když se to neděje často, je to zážitek. Trochu mě mrzelo, že i když příběh postupuje, k Enzovi se všichni stále chovají jako k onuci. I když několikrát rodině prokáže velkou službu a později je do ní přijat, zůstává skoro až do konce hry na pozici nejnižšího z nejnižších. To je ale jen drobný detail v příběhu, který se kromě mafiánské linky prolíná i s mileneckou – mezi hlavním hrdinou a dcerou dona, která je samozřejmě zaslíbená jinému. Klasicky to musí tajit, a nakonec z toho vznikne velké drama. Nějak se to násilí a temná stránka příběhu ale přece musí vyvážit.
A příběh temný rozhodně je. To, co zpočátku začíná jako idylka na venkově, se později zvrhne v boj o moc, vzestup nového dona a bourání starých pořádků, kdy si svým životem nemohou být jistí ani členové rodin, které údolí ovládají po generace. Enzo se tak kromě nevinných úkolů, jako je výhra v koňském závodě nebo vypátrání ukradeného čerpadla, musí vydávat i na mise typu osvobození padělatele z četnické stanice. Asi vám nemusím vysvětlovat, že se to časem samozřejmě zvrhne a nábojnice budou cinkat o podlahu rychleji než mince z výherního automatu. Jednotlivé úkoly jsou ale navrženy tak, že se opravdu nenudíte a hra má dobrý spád. Často se musíte plížit, ale nejde o nijak dlouhé sekvence – hned poté většinou následuje divoká přestřelka, sem tam i stíhání nepřítele ve voze či na koni, takže adrenalinu je více než dost. Třešničkou na dortu jsou souboje jeden na jednoho jen s noži, které plní roli boss fightů. I při dohrání hry na nejtěžší úroveň vás však mohu ujistit, že nejde o nic nepřekonatelného – hru dohrajete cca za 12 až 15 hodin a budete odcházet s pocitem kvalitního zážitku, jako když odcházíte z kina po projekci oscarového snímku.
Jelikož jde o hru o gangsterech, je jasné, že souboje nebudou jen slovní. Vzduchem kromě peprných výrazů létá i olovo. V tomto ohledu se Mafia díkybohu drží při zemi a zbraní je omezené množství rozdělené na nože, ruční a dlouhé střelné zbraně. Celkově jde jen o pár kousků – převážně různé druhy pušek a brokovnic, které ale umí nadělat pořádnou paseku. Doporučuji vyzkoušet všechny a uvidíte, která vám nakonec sedne do ruky nejvíc.
Při přestřelkách stejně budete muset občas kvér vyměnit, protože munice je ve hře opravdu poskrovnu. Kromě občasného povalování krabiček s náboji je nutné lootovat padlé mafiány a brát vše, co mají – včetně obvazů. Ty můžete mít po vylepšení maximálně dva (alespoň na nejtěžší obtížnost) a musím uznat, že během větších akcí jsem si často musel v krytu na chvíli vydechnout, než se mi automaticky doplnilo minimální zdraví.
Samostatnou kapitolou jsou nože. Vývojáři si dali opravdu práci a s odkazem na místní zvyky a kulturu povýšili kapesní nože na něco víc. Do rukou se vám tak dostane několik druhů čepelí, které se liší nejen tvarem a velikostí, ale také využitím. Jeden typ například připomíná žiletku, jiný je klasický vystřelovák. Každý nůž má navíc speciální funkce a jinou výdrž, než se opotřebuje. Naštěstí lze občas najít brousek, kterým se dá zbraň znovu naostřit, a můžete ji dál vesele používat k likvidaci nepřátel nebo páčení zámků.
Pokud jde o souboje, mohu s radostí říct, že inteligence nepřátel je opravdu dobrá. Sice na sebe často křičí, kdy zrovna nabíjejí, takže víte, kdy je z nich cvičný terč, ale zároveň se dobře doplňují. Nestřílí po vás všichni najednou, ale po vlnách, aby si kumpáni stihli vyměnit zásobníky. Neváhají využívat krytí nebo vás obejít z boku, takže pokud si nedáte pozor, dostanete zblízka dvě rány brokovnicí rovnou do zad – a je vymalováno.
Bohužel totéž nemohu říct o spojencích. Během několika misí se mi stalo, že zatímco jsem krytý pálil po nepřátelích zleva, zprava si na mě došel jiný a začal ze mě dělat cedník – a přitom přímo vedle něj stál můj spojenec a jen tupě střílel dopředu, hrozbu za zády ignoroval. Naštěstí se to nestávalo často, ale občas to dokázalo naštvat.
A když už jsem u záporů, musím zmínit asi ten nejvýraznější – záseky. Je to smutné, ale na PS5 při přechodu z cutscén, občas i při rychlé jízdě nebo větších akcích, bylo znát škubání, a to i v režimu výkonu. Jinak jsem narazil jen na pár menších bugů a občas bylo postavám hůře rozumět ve větším hluku, ale to už je spíš hnidopišství.
Imaginární město tentokrát vývojáři vyměnili za poctivou Sicílii – a nutno uznat, že krajina je jedním z prvků, které hru dělají skvělou. Chvílemi se prostě jen kocháte prostředím a snažíte se nasát atmosféru počátku 20. století. Co se časového zasazení týče, poslední Mafia je vlastně prequelem k prvnímu dílu, s občasným pomrknutím na fanoušky.
Mapa není moc rozsáhlá, ale nabízí různorodá prostředí – od polí přes vinice a lesy až po menší vesnice a města. A právě ta dodávají hře nejvíc na autenticitě a kouzlu. Když se procházíte malebnými uličkami nebo trhy, míříte ke kostelu a kolem vás je čilý ruch, působí to až romanticky a máte chuť hned zavolat do cestovky a koupit první let směr Itálie. Na druhou stranu, jakmile osady opustíte, můžete se sice kochat krajinou, ale nepotkáte skoro živého člověka ani žádnou zvěř, takže prostředí působí trochu prázdně.
I tak si ale atmosféru místa užijete a celé to podtrhuje jemná, nevtíravá hudba typická pro zdejší prostředí. Při misích dokáže skvěle gradovat a má momenty, kdy vás donutí pustit si soundtrack znovu i po dohrání.
Ano, má. Jak už bylo řečeno, hra sice nepřináší nic moc inovativního – pokud nepočítáme jízdu na koni, kterou za pokrokovou považovat nelze – ale nabízí kvalitně podaný příběh v hezkých lokacích, s ideální stopáží okolo 15 hodin. To je tak akorát, aby se děj obešel bez zbytečného natahování. Pokud však hledáte hru s aktivitami po dohrání příběhu nebo s nějakým zásadním post-end obsahem, nebude pro vás nová gangsterka úplně ideální.
Po dokončení hry sice můžete hrát jednotlivé kapitoly znovu a sbírat různé předměty během misí nebo získávat trofeje vázané na konkrétní úkony v příběhu, ale jinak titul nabízí jen volný průzkum, který je navíc dost skrytý.
Po odehrání určité části hry se zpřístupní vozidla a v hlavním menu i autocyklopedie, kde jsou zakoupená auta dostupná. Když si nějaké vyberete a zvolíte jízdu, zpřístupní se vám volný režim, během kterého můžete cestovat po celé mapě a sbírat chybějící předměty. Jinou aktivitu však nenabízí a na nepřátele tu nenarazíte, takže jde opravdu jen o cestovatelský přídavek. Vývojáři ovšem slíbili, že klasický režim volné jízdy, který známe z dřívějších dílů, do hry přijde formou updatu zdarma – jen zatím nevíme kdy. Ten by měl údajně nabídnout další závody, mise a nový obsah, ale to je zatím hudba budoucnosti. Prozatím Domovina nabízí pouze zmíněný explore režim.
Mafia: Domovina se nesnaží – na rozdíl od třetího dílu – být inovativní za každou cenu a vnucovat hráčům nové mechaniky nebo rozsáhlá území. Je to čistě lineární příběh o rodině – té zločinecké i té skutečné – který je okořeněný horkokrevným prostředím a zalitý příjemným pocitem nostalgie.
Je to skutečný návrat domů. V tom nejlepším slova smyslu.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
