Resident Evil je pojem, který už dávno přesáhl hranice her. Filmy, komiksy, knihy i seriály už 30 let rozšiřují univerzum, ve kterém parta hrdinů likviduje zombíky, biozbraně a uklízí pozůstatky po ďábelské korporaci Umbrella. Nyní se nám do rukou dostává už 9. díl hlavní herní série s podtitulem Requiem, který vzbuzuje otázku: jde o konec série? Je to skutečné rozloučení s herní legendou v roce úctyhodného výročí?
Očekávání jsou více než veliká. PR kampaň byla masivní a tvůrci na nás házeli různé gameplaye, dema, ukázky a postupně zvyšovali hype, který snad už nemohl být výše. Dostála hra očekávání? Byl všechen ten rozruch okolo zasloužený? Pojďme se na to společně podívat.
A ta se jmenovala Grace Ashcroft. Grace známe už z ukázek, kde sloužila jako jeden z hlavních taháků hry. Jedná se o zcela novou postavu, kterou jsme nikdy předtím v loru neviděli, po vzoru Ethana Winterse z předchozích dvou dílů. Grace je mladá agentka FBI, která naprosto vybočuje z řad hrdinů předchozích sérií. Tvůrci splnili slib a dali nám „hrdinku z lidu“, která sice pracuje pro FBI, ale jako analytička, takže se pohybuje spíše ve světě čísel a dat než v tom reálném, kde působí chaoticky, koktá a leká se každého zvuku. Ideální oběť pro zombíky, že?
Celý příběh se točí okolo Grace a její minulosti a začíná jejím vysláním do terénu, aby v jednom starém hotelu vyhodnotila pár důkazů ohledně další tajemné vraždy. Shodou náhod zná tento hotel z minulosti, což velmi záhy zjistíme v úvodní ani ne hodině hraní. Pokud jste sledovali první oznámení a trailery, část z této úvodní hodiny jste už mohli vidět. Já se všemu takovému vyhýbal a do poslední chvíle váhal, zda nového Resiho vůbec pořídit, protože mám stejnou povahu jako Grace a zašustění ve tmě mi způsobuje infarkt, ale jelikož jsem kromě sedmého dílu dohrál všechny, tak nakonec zvítězila zvědavost a já jsem za to dnes neskutečně vděčný.
Oproti děsivé sedmičce je totiž Requiem podobné spíše Village v kombinaci s druhým dílem, takže se nemusíte bát, že by se vám během hraní zastavilo srdce. Uznávám, že první okamžiky jsou děsivé a také jsem chvílemi zadržoval dech, ale časem se až na výjimky dostanete do spíše klidnějšího tempa, které vám sice dokáže udržet tepovku vysoko, ale tak nějak příjemně, bez brutálních výstřelů směrem k infarktu. Ale to předbíhám. Podstatné je, že Grace si získala prakticky hned mé srdce. Její pasáže jsou spíše stealth než akce, ale to mi vlastně ani nevadilo, protože mi to bohatě vynahradila druhá herní postava.
Ano, prvotní fámy se potvrdily a Leon S. Kennedy se znovu vrací na scénu. Dnes už ve věku asi 50 let, ale stále v nejlepší formě, má kotel zkušeností se všemožnými příšerami a jako bonus vražedně ostrou sekeru a magnum o velikosti malého kanónu pojmenovaný Requiem. Se svojí věrnou parťačkou na příjmu se tak objevuje na scéně a velmi záhy se věci dávají do pohybu. Leon zkrátka po všech těch letech už nemá potřebu schovávat se někde v koutě a s ledovým klidem kráčí středem a střílí po všem, co se hýbe, ze všeho, co je po ruce. A když nikde nic není, poradí si jinak.
Musím říci, že v kůži Leona jsem měl takový hezký hřejivý pocit něčeho známého s příjemnou příchutí nostalgie. Zatímco za Grace můžete mít zpočátku pocit, že to není úplně Resident Evil, tak u Leona máte jasno hned od prvních okamžiků. Zombíci, panika, automobilové nehody, výbuchy, křik, řev a pláč – tu kombinaci přece dobře známe, ne? A přesně takovou ji máme rádi.
Musím však zdůraznit, že postavy nejsou přepínatelné samovolně. Hra jasně diktuje, kdy se bude odehrávat který part, a pro lepší orientaci na začátku každého přepnutí ukazuje přesné datum, takže víte, jak na sebe události navazují. Mimochodem děj se odehrává během letošního podzimu, takže se začněme modlit, aby tvůrci nebyli v rámci předpovědí tak děsivě přesní jako autoři Simpsonových. Za co musím vývojářům zatleskat, je vyváženost tempa celé hry. Nemusíte se bát, že byste se dvě hodiny plížili za Grace a pak půl hodiny rozdávali stvůrám rozhřešení Leonovým magnumem. Každý chvilku tahá pilku a děj příjemně plyne.
První průchod jsem dal za necelých 14 hodin. Užíval jsem si každý okamžik, šmejdil v každém koutě a sbíral a likvidoval vše, co se dalo, a zabíjel vše, co odmítalo zůstat mrtvé. A skvěle jsem se u toho bavil. Na druhou stranu, pokud chcete výzvu, tak samozřejmě je tu klasicky trofej i za speedrun, přičemž na internetu kolují videa, kdy někteří borci dali hru i pod dvě hodiny. Rozhodně takový zážitek nedoporučuji na první pokus. Ostatně s hromadou videí, které v Requiem jsou, to prostě ani nejde.
Oproti předchozím dílům Requiem není rozdělené na kapitoly a hraní přerušují jen videa posouvající děj, takže zapomeňte na nějaké shrnutí průběžného času, zhodnocení výkonu a podobně, jako tomu bylo u některých dílů dříve. Devátý díl navazuje v tomto ohledu na sedmičku a osmičku, které od této herní mechaniky ala Devil May Cry naštěstí upustily.
Jiné mechaniky ale zůstávají, a to přesně v duchu série. Máme tu malý batůžek a po mapách rozeseté náboje, kytičky a další užitečné nástroje, které je třeba různě kombinovat, házet do úložné bedny a zase vyndávat, přesně jak známe z předchozích dílů. Kvituji, že všeho je tak akorát a až na výjimky jsem neměl zásadní problém s nedostatkem, ale ani s přebytkem.
Naopak Leon má v pozdějších fázích hry náramek, který mu počítá body za zabité nepřátele. Díky těmto bodům poté může ve speciálních bednách kupovat lepší zbraně a jejich vylepšení nebo náboje a lékárny. Ne že byste si nevystačili s tím, co máte od začátku, ale policejní brokovnice rozhodně potěšila.
Po dohrání hry a splnění různých výzev samozřejmě dostanete speciální body, které můžete v menu klasicky utrácet za další skiny pro postavy, modely charakterů, ale i nekonečno munice, nezničitelnou čepel atd., jak jsme už roky zvyklí. Pro někoho blbost, pro někoho zkrátka aspekt, který k Resimu už neodmyslitelně patří. Sám se řadím do druhé kategorie.
Možná si řeknete: je to přece jen devátý díl, to už všechno známe, co jiného by mohli proboha vymýšlet? No, budete se divit, ale vymysleli. Když se řekne Resident Evil, určitě vám jako první naskočí zombíci. Jak série procházela vývojem, došlo i na různé parazity, nové viry či houby, ale shnilí nemrtví byli vždy tím, co dnes už legendární značku definovalo.
Tvůrci sami uváděli, že to má být pocta předchozím dílům, návrat do minulosti, requiem za všechny mrtvé a modlitba za živé, takže asi nikoho nepřekvapí, že jsou to primárně zase mrtvolná zetka, která mají za úkol nás děsit a zlikvidovat. Jenže tentokrát nejde jen o tupé nemyslící postavy bloudící chodbami, ale monstra s osobností. Nečekejte žádnou zásadní změnu jako třeba nemrtvé z World War Z, ale představte si zombíky s celoživotními návyky.
V průběhu hraní tak narazíte například na kuchyni, kde je kuchař s obrovským sekáčkem, který si brblá pár slov, plouží se kuchyní a sem tam se zastaví a začne porcovat maso. A ne, není to rozespalý kuchař Kachna po ránu, ale skoro třímetrová hora zahnívajícího masa, která i po smrti dělá to, na co byla zvyklá, když se ještě pokoušela získat Michelinskou hvězdu. Časem narazíte například na komorníka, který chodí po chodbách, hudruje a zhasíná světla, nebo uklízečky a dokonce i zpěvačky.
Musím říci, že jsem byl z tohoto posunu nadšen. Ne, že bych měl něco proti klasickým živým mrtvým, ale přece jen tenhle krok je trochu svěžejším vánkem v zahnívajícím ovzduší série.
Jak také bývá už zvykem, i Requiem má pasáže, kde budete naháněni nějakou extra zrůdičkou, kterou budete moci maximálně zpomalit, na chvíli zahnat, ale nikdy se jí úplně nezbavíte, dokud ve scénáři nepřijde čas dát jí věčné sbohem. Z nějakého záhadného důvodu tentokrát tvůrci nesáhli po charakteru typu Lady Dimitrescu (nikdy nezapomenu) a sahají tentokrát do nejtemnějších hlubin obludného obludária, aby i ty nejotrlejší proháněla nová hrozba jen v nočních můrách. Dali jí jméno The Girl.
Mohu vás ubezpečit, že setkání s dívkou ve first person režimu je sice méně děsivé než neustálé objevování rodiny Bakerových odnikud, ale hezký pohled to také úplně není.
Přiznávám, že ačkoliv hra nabízí pro obě postavy režim jak z pohledu první osoby, tak z pohledu třetí, tak jsem první osobu dal jen na zkoušku na chvíli a pak pro vlastní klidný spánek a čisté trenýrky hrál hrdinně už jen z pohledu třetí osoby. Je to také praktičtější z důvodu lepšího přehledu co se okolo vás děje a co se kde nachází k sebrání.
Každopádně i dívka má své místo v příběhu a pokud budete jen lehce vnímaví, už brzy začnete tušit její backstory, která ve výsledku jen podtrhuje hrůzu a zmar celého univerza. Navíc to není jediná extra bytost, která vás bude při průchodu hrou trápit. A nebojte, časem dojde i na jiná sérií prověřená monstra i nové přírůstky. Možná budete mít v úvodní třetině hry pocit, že na chodbách je až nehezky „živo“, zatímco munice je smrtelně málo. Stačí ale jen dobře mířit a všechno bude v pořádku. Jen podotýkám, že první průchod jsem hrál na normal obtížnost v moderním režimu. Klasický režim je pak rozdílný třeba stylem ukládání hry, kdy musíte pro psací stroj nejdříve najít pásku s barvou.
Každý příběh ale potřebuje svého hlavního padoucha. A zde přichází na scénu doktor Viktor Gideon, který, jak poznáte na první pohled, není úplně normálním představitelem lidské rasy, i když nosí vcelku solidní kabát z hadí kůže. Musím říci, že mě trochu mrzí, že příběh této postavě nedává o trochu více prostoru, ale co si budeme povídat – Resident Evil nikdy nebyl úplně hra, která by oplývala oscarovým příběhem. A i když si za roky vybudovala na solidních základech postavený lore, tak příběh vždy trochu kulhá. Ostatně vzpomeňme si na Village, který také nemá kdo ví jaký příběh a spíše těží z atmosféry středověké vesnice. Matku Mirandu, o kterou celou dobu jde, pak potkáte v poslední možná půlhodině hraní, a tak sloužila k propagaci celého dílu právě výrazná Lady Dimitrescu. Mohu vás však navnadit, že s doktorem zažijete určitě minimálně jeden WTF moment a objevuje se od začátku hry během celého průběhu.
Nemám tak hře za zlé její slabší příběh, protože zapadá přesně do té šablony, kterou nastavily předchozí díly, a naopak si i tak dovolím tvrdit, že patří mezi ty lepší. Jsem ovšem zvědav, co se bude dít se sérií dále. V rámci příběhu, nebo spíše poznámek a dokumentů, které sbíráte, to totiž vypadá, že Umbrella je sice mrtvá, jak už dávno víme, ale na scéně by se mohli objevit noví hráči. Jeden už se ostatně v příběhu objevil a přiznávám, že když poprvé nastoupil, spadla mi čelist a nevěřil jsem vlastním očím, topící se ve vlnách nostalgie.
Asi největším lákadlem bylo oznámení, že děj hry se vrací do legendárního Raccoon City. Města, kde to vše začalo a které má každý fanoušek série hluboko v srdci. A přesně na to tvůrci míří. Hra se sice neodehrává celou dobu v tomto městě, ale slušnou chvíli v něm strávíte. A co je hlavní, jsou to chvíle, kdy na vás bude opravdu dýchat minulost a nostalgie. Pokud mohu doporučit, zahrajte si před Requiem remake druhého Resiho a budete se cítit, jako byste se vraceli domů. Já měl to štěstí, že jsem remake nedávno hrál, a uznávám, že jsem tak poprvé v životě dvojku vůbec dokončil a jsem za to dnes rád.
Už promo fotky ukazovaly návrat Leona na policejní stanici. Tu stanici, kde jako mladý nováček bloudil temnými chodbami, zatímco venku zuřila bouře a my jsme bez dechu čekali, odkud vyskočí Licker, nebo se schovávali před panem X. Bouře však čeká tentokrát spíše uvnitř nás. Pokud jste fanoušci série, budete opravdu při průchodu budovou zkoumat každý detail a vzpomínat na časy, které jste zde strávili. V tomto ohledu Leon dokonce utrousí i pár hlášek, které rozvibrují srdeční komory, a nebojí se jednu chvíli i přitlačit na pilu flashbacky.
A nebude jich málo. Tvůrci se totiž rozhodli při návratu do zdecimovaného města rozvířit prach a podívat se na původní události z pohledu, který možná až zásadně změní lore. Zároveň je také třeba odkrýt minulost Grace. Čekejte tedy nové informace, zajímavá zjištění a další nahlédnutí pod pokličku Umbrella Corporation. A nejen to. Napadlo vás vůbec, jak je možné, že Leon se bude procházet po městě, kam dopadla atomovka? No, odpověď budete muset najít ve hře.
Nostalgie však není to jediné, co na Leona i Grace v Raccoon City čeká, a zdánlivě mrtvé město se vcelku brzy opět probouzí, připravené servírovat nezvaným návštěvníkům krvavou hostinu. Leon si dokonce jednu chvíli i vypůjčí dopravní prostředek, přičemž tuhle pasáž považuji za jednu z nejlepších ve hře. Připravte se na uzavřené budovy, ale i otevřené ulice, metro nebo lezení po střechách s panoramaty zdecimovaného města.
Celý příběh, postavy, kulisy i monstra by však byly ničím bez pořádného vizuálu a zvuku. A i když často tyto aspekty nehodnotím, protože jsem na to nikdy neměl oko, tak si dovolím tvrdit, že Resident Evil Requiem patří mezi nejkrásnější hry, jaké jsem kdy hrál. Pomineme fakt, že v tomto případě krásu představují mrtvoly s krví podlitýma očima, všemožné tělesné tekutiny a kusy těl či monster, ale i prostředí vypadá krásně a detailně a je jedno, jestli jste ve vyrabované benzínce, tunelu metra nebo ve sterilně bílých laboratořích (ty u mě vyhrávají, tu dokonalou čistotu miluju). Nutno podotknout, že hraji na klasickém PS5, zatímco na internetu už kolují videa s porovnáním, kde můžete vidět, že PS5 Pro jednou dostává svému jménu a vytahuje grafiku o vyšší level.
Podstatný je v této sérii ale samozřejmě i zvuk, a to nejen v podobě soundtracku, ale hlavně i ruchů z okolí. Nic vám nevyžene tepovku do výšky Mount Everestu jako když ve ztemnělé chodbě uslyšíte za zády výkřik, který se zařezává do uší. A co teprve to ticho při hře na schovávanou, které naruší pád těla přímo na místo, kde se schováváte. Není nad pořádnou atmosféru, kterou nejlépe vygraduje absence zvuku a ticho, ve kterém se ozývají jen vaše kroky v hlasitém očekávání přepadení odkudkoliv. Tvůrci si dali opravdu záležet a pomocí zvukové složky hry pomohli vystupňovat napětí tam, kde bylo třeba, aby zároveň přidali chytlavou hudbu do akčnějších pasáží nebo videí. Oficiální soundtrack už je venku, tak se můžete přesvědčit sami.
Doufejme, že ano. Ne snad, že by Capcom měl natahovat sérii do nekonečna, a lze i říci, že pokud by se Requiem dočkalo jednoho nebo dvou DLC, dala by se série opravdu uzavřít, ale pokud budou případné další díly dosahovat stejných kvalit, není pro to důvod.
Návštěva Raccoon City naprosto splnila očekávání a v některých ohledech ho možná i předčila. Vývojáři doručili, co slíbili, a já se nebojím tvrdit, že do toho dali veškerý um a lásku k hýčkané sérii, které byli schopni. Nový příběh se tak s klidem staví po bok opěvovaného druhého a čtvrtého dílu a možná je i předčí. Není to jen requiem. Je to oslavná píseň legendě a zároveň milostný dopis od tvůrců fanouškům. Tak neváhejte a otevírejte. Možná lehce zapáchá a je ulepený od krve, ale nic krásnějšího se vám do ruky dlouho nedostane.
Recenzovaná verze: PlayStation 5
