Titan. Tohle slovo mluví za vše. Když se vysloví, každý si určitě představí buďto ultralehký a ultrapevný kov z nějž si kreativní a militantní lidičky udělají třeba F16ku, ale stačí přidat nad "a" čárku a jistě si každý vybavý jeden z nejkultovnějších filmů – Souboj Titánů, v němž udatný Perseus zachraňuje (jak už to tak bývá) sličnou Andromedu. Cesta, kterou musí absolvovat je však dlouhá a nebezpečná, porve se při ní s různými mutanty jako jsou trojhlaví psy, ženská s hady místo vlasů a nakonec to nandá i krakenovi. To že to v ( minimáně v tom českém) televizním éteru běží docela často, možná přimělo lidi v THQ udělat hru na podobné téma.

„Co bylo na filmu nej?: Lítací koně? Vyškrtneme. Záchrana Andromedy? Možná side-quest. Titán? To bude finální boss. Perseovo výbava? Jasně, hodně předmětů. Příšeráci? Těch co nejvíc. Tak kluci co nám z toho zatím vychází? Něco jako Diablo, ale bude to lepší. Hlavně graficky.“ A tak se i stalo.

Nicméně zpočátku udatně vypadat nebude stejně jako celá hra, která si na prvním dojmu očividně nezakládá. Po parádním intru na vás monitor vyplázne main menu vypadající chudě jako Jarda Vořežpádlo na srazu funkcionářů IBM. O moc líp na tom nejsou ani ostatní menu včetně toho, kde si tvoříte postavu. Počáteční možnosti tvorby postavy totiž mají mezery jako chrup kanadského hokejisty po zásahu pukem. Nad nemožností vybrat si povolání jsem se dlouho nepozastavil, páč freelance vývoj postav už tu párkrát byl, ale zbytek mě dostal. A tím zbytek myslím výběr tuniky (5 barev), pohlaví a jména charakteru. Jak pro chlápka tak ženskou je tu všeho všudy jenom jediný model pajduláka a to je o pár pater míň jak málo. Nepotřebuju nějaké simíkovské orgie s modelováním nosních direk a loketních kloubů, stačilo by mít na výběr barvu vlasů, účes nebo tak něco. Ne že by to nebylo jedno, když s postupem času na onoho hrdinu navlečete tuny výzbroje, že ho skoro neuvidíte, jenže jde o ten princip nebo ne?

Chudě hra vypadá ještě nejméně další tři minuty, během nichž spatříte HUD a inventář. HUD se samozřejmě nikdy nezmění ani přes veškerou snahu ho vypnout taky nelze (nebo sem nepřišel na to jak). Prakticky celý je nacpán do nízké linky na spodku obrazovky. Máte tam místo na deset různých skillů, přepínač na dvě sady zbraní (včetně dvou oken se skilly přidruženými na obě myšítka) a různá další tlačítka přes která se doklikáte k zadaným questům, mapám atd. Hořejší část obývá bezúčelná minimapa a vlevo ukazatel stavu hitpointů a zásoby many + obličej vaší postavy i s helmou. Ačkoliv tenhle minimalistický design plní svůj účel (i když tu bustu nepochopím) a vidíte všechno, do pořádnýho RPGčka prostě patří vymazlené interfacy plné chrličů, run a klikiháků neříkajících více než učebnice kvantové fyziky. A to i když kvůli nim nevidíte čtvrtku obrazu. Navíc v počáteční epizodě v travnatém prostředí vypadají zlatožluté pískové barvy dosti nepatřičně. Člověk si však časem zvykne i na suchej chleba a tak i s takovým HUDem se dá hrát a vyhrát navíc až se dostanete do nějaké pouště je to o dost lepší. Inventář vypadá bídně jen chvíli než se rozroste o přídavné místo v podobě jakéhosi pytle. Dokud ho totiž od nějaké postavy nedostanete zeje v inventáři prázdné místo působící na vás jako kladivo na čarodějnice dokavaď ho rači nevypnete (ten inventář ne kladivo).

Svůj podíl na tom mají trochu i počáteční předměty o které nečestným způsobem obíráte padlé protivníky. Vypadají totiž dosti fádně a jednoduše, což není zrovna něco na co by jste chtěli zírat, i když o vzhled přece jen nejde. Avšak navlékat svého reka do něčeho co nejvíc připomíná triko bez rukávů a bez potisku mi je trochu proti srsti. Nicméně i tak je s vybavením sranda. V Titan Questu totiž můžete sebrat jakoukoliv věc, kterou měl příšerák na sobě za dob svého bytí. Vidíte ještěráka s bleskometnou hůlkou? Tak vězte, že po jeho smrti si tu hůlku taky užijete stačí jenom chtít a nebát se okrádat mrtvé (pokud s tímhle máte problém hru nehrajte). Má to však i nevýhodu. Nemůže se totiž stát, že zabijete pavouka a vypadne vám z něj helma která vám chybí do setu.

Ale i tak je jasné, že po větší bitce na zemi leží kvanta různých předmětů. Počet však autoři kompenzují kvalitou. Většinou tedy po monstrech nedostáváte kouzelné rukavice +10 strenght, nýbrž spíše brnění s předponou crude/cracked (prostě rozbitá věc s nevalnou kvalitou). To však standardní předmětní žně, které k podobným hrám patří jako omrziliny k výletu na antarktidu, vůbec nebrzdí a po pár hodin už budete v obvyklém víru sběratelského nadšení, kdy máte nějaký parádní meč, akorát vám malý level brání aby jste s ním začali nepřátelskému okolí párat vnitřnosti. To už je samozřejmě v době, kdy nevábná tričkoidní brnění nesbíráte ani v tom nejkouzelnějším provedení, ale vlastníte pořádný brnění nejlépe modré (legendární) kvality. Takové itemy mají každý vlastní vzhled plus spoustu kouzelných vlastností. Co se týče předmětů trošku mě mrzí, že jen malé procento vybavení ovlivňuje vaše skilly a kouzla, i když to možná není úplně na škodu.

Zato základní atributy ovlivňuje snad každá očarovaná věc jíž na své cestě s hrdinou seberete. Trošku nekonvenčně tyhle atributy nemají zrovna velký vliv na vaše akce, ale na druhou stranu potřebujete je na používání většiny předmětů. Mimochodem V TQ je síla, inteligence a obratnost. S každou nabytou úrovní si můžete dvě hodnoty zvýšit (vždy o čtyři body) plus to si můžete přidat trošku života nebo many (ale stejně musíte obětovat bodík). V inventáři se můžete dozvědět ještě spoustu jiných hodnot určujících výkonnost vašeho charakteru, jako různé resistence, rychlost obnovování života a jiné statistiky, které mají zásadu čím víc tím líp.

Zajímavější a důležitější jsou však kouzla a skilly bez nichž by byla hra po delším čase nudná jako tomu bylo u prvního Dungeon Siege. Hned od druhé úrovně si vyberete svojí specializaci kterých je na výběr osm (Earth, defense, hunting, spirit magic atd.) přičemž každá má vlastní ability. Za každý level dostanete tři skill pointy, které můžete libovolně rozházet do přístupných dovedností. Nicméně všechny nejsou přístupné hned od začátku, ale musíte se k nim dopracovat. Bohužel to není tak jednoduché jako v Diablu, kde stačilo rubat příšeráky a sbírat úrovně = dostávat se k lepším vraždícím možnostem. Tady jsou skilly rozděleny do několika pater která své postavě zpřístupníte tím že cpete bodíky do oné specializace. Staré známé dilema: „Mam si vylepšit tohle nebo tamto?“ se rozšiřuje na frázi: „Mám si vylepšit tohle nebo tamto anebo dát bodíky do zaměření, abych mohl mít tohleto?“. Všechno se to ještě komplikuje od osmé úrovně kdy si můžete vybrat druhou specializaci a jak bude znít výsledné dilema si dovedete představit určitě sami.

Mimochodem druhé zaměření si brát nemusíte, ale různé kombinace vaší postavě určují různé tituly a o nových skillech nemluvě. Třeba postava ovládající Earth a Warfare je rázem Battlemage, nebo když si k Defense vezmete Storm máte paladina (pokud si tuhle větu zkopírujete do wordu máte rázem dosti červeno). Skillů je ve hře celkově 135, nicméně nečekejte více než 50 různých funkčních kouzel a abilit. Třeba v Earth magic je přes dvacet skillů ale jenom asi 7 jich něco skutečně dělá., zatímco ostatní ty fungující jenom vylepšují. Takový fireshot má ještě tři nástavby, jedna přidává další ohníčky do grilu, další flambuje zasažené cíle a poslední zrychluje obnovování kouzla. Přičemž samotné zlepšování fireshotu zvyšuje damage. Samozřejmě to není přesně takhle, ale princip je podobný a úloha jasná – pobít co nejvíc nepřátel v co nejmenším čase nebo k tomu nějak přispět.

A to není věc jednoduchá jelikož monster na vás ve světě TQ čeká za každým rohem pět a každé z nich má ještě další kamarády, kteří se s nehynoucí touhou hodlají vrhnout do víru bitvy a okusit pevnost vaší čepele. Zpočátku na vás budou v hejnech vyrážet satyrové (a pak že nosí štěstí), nadměrní divočáci a šílení kentauři, přičemž osvědčená metoda nepřimeřeného násilí má na všechny stejný smrtící efekt. A tak to půjde dál a dál jenom satyrové se vymění za tigrolidi, želvy, přerostlé chromáky a podobnou verbeš. Na každý boj se nebudete těšit jen kvůli předmětům co vypadajících z mrtvých nebo expům, jež získáte, ale i kvůli tomu jak to vypadá. O tom že grafika je úchvatná není pochyb od prvního minuty co hru pustíte, ale to není všechno. Poprvé u RPGček je tu k mání i fyzikální engine pro všechny postavy a předměty a to dělá z každého souboje neuvěřitelně epesní podívanou. Po posledním úderu (tj. ten co předmět doličný posílá do jámy pekelné) vidíte jak nebohá bestie padá k zemi (často v pěkném balistickém oblouku) a vypadávají z ní předměty, které se třeba ještě rozkutálejí atd. Okamžiky, kdy rubete eskadru kostlivců a jejich kosti odlétávají do teplých krajin jsou prostě kouzelné. Ve spojení s detailní grafikou si holt kolikrát připadáte jako v pátém (filmovém) pokračování Evil Dead. Škoda jen že z příšer necáká moc krve nebo že alespon nezůstává na zemi.

Bohužel za všechno se platí a zase je tu problém s HW (v poslední době o tom píšu snad v každé recenzi). Pokud si chcete hru pustit na nejnižší nároky nemusíte se zas tak zatěžovat s výkonem vaší mašiny stačí to, co je napsáno dole v minimu. Jenže jakmile si budete chtít zapnout detailnější textury, odrazy (jak na vodě tak na zbraních) atd. začnou problémy. Ne že by byla hra zas tak extrémně náročná, jenom je jaksi nedodělaná a bugovitá, což tvoří problémy s jakými úniky paměti a to jak RAMky tak grafické. Hra se tak stává nestabilnější než je jednonohý člověk stojící na provaze. Čas od času se hra v poměrně nečekaných situacích (třeba když si jen tak jdete po louce) začne hra enormně sekat či jednoduše spadne do windowsů a důvod vám nikdo neřekne. Opravné patche už jsou sice asi tři, ale žádný to stoprocentně nevyřešil tudíž buďme trpěliví a časem se snad dočkáme.

Když to vezmeme kolem a kolem, TQ má teoreticky předpoklady stát se legendou tohohle žánru a sesadit Diablo po 6ti letech z trůnu. Jenže jak víme ne všechny teorie jsou správné a osvědčí se. Viděli jsme to u sirupu s příchutí koly, komunismu a věřím že jednoho dne lidi přestanou používat i papírové utěrky (brrr). Hratelnost hry je super i když hodně tomu přidává fyzikální engine, jež vás bude bavit a nutit stále klikat a klikat a házet nepřátele po okolních stromech. To že hra nemá automaticky generované herní prostředí je sice dost škoda (ačkoliv se o tom nikde nemluví myslím, že je to velká přednost Diabla), ale autoři to dohánějí editorem (respektive snaží se o to), takže každý si může udělat vlastní dobrodružství nebo si ho alespoň stáhnout z netu. Nesmíme zapomenout na grafické zpracování, jež hře jednoznačně přidává pár bodíků na hodnocení. Navíc hra trpí pouze neduhy se stabilitou HUDem a hudbou. Muzika je ve hře taková mdlá a i když občas slyšíte ty správné melodie a začínáte si říkat- „Teď to příde, ted to bude vono a rozjedete se to na té správné vlně“ je to marné. Hudba prostě není dostatečně epická a grandiózní, navíc občas se třeba v půlce sklady zastaví a skočí jiná. Zpět však k finálnímu rozsudku. Ačkoliv hra prostě má jisté kvality a dostala odemně hodnocení jež vidíte níže, je nad slunce jasné že se stejně jako Sacred nemá šanci uchytit. Nezbývá tak než čekat na třetí Blizzardovské Diablo. (nebo Hellgate: London :D:D -pozn. Robin)