Před pár týdny jsem měl možnost možnost vyzkoušet hru Guitar Hero: World Tour na PS2 (viz retro recenzi). Absolutně mě nadchla, až jsem se doslova nemohl dočkat dalšího titulu z této série. Nyní se mi do rukou dostala Guitar Hero: Metallica. Jaká je a uchvátila mě stějně jako předchozí titul? To se dozvíte níže!
Jak už název napovídá, většina skladeb pochází z výběru toho nejlepšího, co kdy od Metallicy vyšlo. Ve hře je přesně 50 songů, jež opravdu stojí za to, a rozhodně vám dají i zabrat. Opravdu je z čeho vybírat a teprve tato hudba ukáže, kdo je pravý kytarový mág. Jen doporučuji nepouštět reproduktory příliš hlasitě, mohlo by se vám to vymstít. Pokud jste byli z předchozích dílů zvyklý hrát pomalé klidné skladby, tak to u Metallicy honem rychle zapomeňte. Tento titul je ten nejtvrdší z celé série a možná i proto tak skvělý. Hra samozřejmě obsahuje kampaň, která se ale příliš neliší od základního módu hraní, kdy si pouze vyberete skladbu a hrajete. Lépe je na tom multiplayerová část, kde si to můžete rozdat s živými hráči a pokud se vás sejde více, můžete utvořit i celou kapelu.
Pokud vás bolely prsty z jiných dílů, připravte se na pořádné puchýře. Jako tradičně mačkáte na kytaře příslušné knoflíky, a to v ten správný okamžik. Samotné mačkání by bylo jednoduché, a tak musíte při každém novém tónu uhodit do trsátka. Zpočátku, když budete mít zvolenou jednoduchou úroveň, budete skladby zvládat s přehledem, ale jakmile přitvrdíte, uvidíte ten mazec. Příslušná tlačítka proti vám na virtuálních strunách neuvěřitelnou rychlostí. Jen stěží udržíte tempo a hlavně správný rytmus. Přesto tohle stojí za to si hru zahrát. Výběr písní je absolutně perfektní. Od Metallicy zde najdete spoustu hitů, mezi něž patří: Fade to BLack, One, Nothing Else Matters, Fuel, All Nightmare Long, Hit the Lights a mnoho dalších. Pokud však budete chtít trochu změnit repertoár, můžete si vybrat ze spousty jiných hudebních interpretů: Foo Fighters, Queen, Motorhead, Alice in Chains , System of a Down a další. Možná je však škoda, že od těchto interpretů se dočkáte pouze po jedné skladbě.
Bohužel jsem neměl možnost vyzkoušet bubny, takže upřímně nemohu hodnotit tento zážitek, ale věřím, že komu se poštěstí, tak ten bude mít opravdu co dělat, aby některé skladby dokázal dohrát až do konce. Osobně jsem rád, že jsem některé skladby dokázal vybrnkat na obtížnost medium.
Pokud jde o grafické zpracování, tak je zde jednoznačný a pochopitelný rozdíl mezi grafikou Playstationu 3 a Playstationu 2. Je radost vidět, že zpěvák otvírá pusu, skutečně v momentě, kdy zpívat má, což se u Playstation 2 verze Guitar Hero: World Tour říci nedalo. Muzikanti vypadají poměrně věrohodně, ale arény, ve kterých hrajete, se neustále opakují a diváci zde působí opravdu jako směšné kulisy.
Kdo má doma kytaru či bubny, ať neváhá a pořídí si Metallicu, protože u ní se rozhodně nudit nebude a výběr písní je více než vynikající. Možná je trochu škoda, že grafické zpracování není tak dokonalé, ale postačí k účelům titulu. Dle mého názoru jde o nejlepší titul ze série, který se zatím dá pořídit. Pravda, hraje se stejně, jako předchozí díly, ale co bychom na tom vlastně chtěli měnit, když i takhle je to naprosto geniální a občas si i připadáte jako opravdoví hudebníci.
