Plácat, plácat, a ještě jednou plácat. Po zádech samozřejmě. A s patřičným vděkem na tváři. Přesně to by autoři téhle gangsterky zasloužili. V Brně prostě umí. 2K Czech to dokázalo už před osmi lety, kdy tuhle sérii načalo úvodním dílem. S klidem v srdci a trenýrkách lze říct, že se jim tehdy povedlo natrhnout gatě i samozvanému hegemonovi žánru – Grand Theft Autu.
Osm let trvalo, než se v dílnách českého/moravského studia vyklubalo první pokračování legendární Mafie. Už od začátku roku se hráči – a nejen čeští – třesou při pomyšlení, jak se budou do aleluja prohánět v Empire Bay padesátých let. Ta doba přišla. Konečně.
Demo vydané čtrnáct dní před launchem plné hry vzedmulo obrovskou vlnu ohlasů a, buďme za to rádi, veskrze kladných. Proto už nic nebránilo tomu, aby se Vito Scaletta a jeho věrný parťák Joe Barbaro zhmotnili na hráčských monitorech hezky v plné velikosti. Jízda prosycená pachem olova, mrtvol a spálených pneumatik může začít.
Když jsem nedočkavě doloval hru z jejího igelitového obalu, připadal jsem si, jako když rozzuřený rotvajler trhá na kusy flákotu masa. Tak to je ona. Nechyběla mapa Empire Bay se všemi záchytnými body: benzínkou, fast-foodem či prodejnou zbraní. Město ale na první pohled nevypadá moc rozlehle. Uvidíme.
Nejde to srovnávat s GTA, tohle je úplně o něčem jiném, slýchal jsem odevšad. A po prvních dvou misích mi to bylo jasné. Je to o něčem jiném. A hned vám řeknu o čem.
Je to hlavně o příběhu. O dokonalém, filmově zpracovaném příběhu, který vás během pěti minut zcela pohltí a vyplivne až před závěrečnými titulky. Taková v něm dřímá síla. Vypráví o dvou nejlepších kamarádech, které touha po moci a penězích zahnala až do mocných spárů mafiánských rodin. Ujmete se otěží Vita Scaletty, sicilského přistěhovalce, kterého delikty se zákonem dokonce na čas oblékly do armádního mundúru, a poslaly bojovat za Spojené státy do druhé světové války. Snad to byl osud, snad jen scénáristův zmar, který chtěl, aby to bylo právě na Sicílii.
Tady hra začíná. Uprostřed válečné vřavy. Možná se leknete, vždyť se to má odehrávat v padesátých letech. Tak se připravte na to, že podobných časových skoků absolvujete ještě několik. Dějová linie je spletitá, zato však skvěle odvyprávěná a hlavně dokonale sepsaná. V bitvě jednu koupíte a tak se jako válečný veterán vracíte domů. Do Empire Bay. Tam už na vás čeká rodina a hlavně parťák Joe.
No a je to právě on, který vás uvede do další dimenze města. Do té, kde mezi sebou mafiánské klany ustavičně soupeří o moc, kde policie za patřičný peníz ráda přimhouří oko a kde bez kvéru za pasem jen těžko obhájíte svůj názor. Joe Vita ideálně doplňuje. K lahvi alkoholu to nikdy nemá daleko, rozumí si s pouličními slečnami a bez přestání žvaní. Když už jsme u toho, slušelo by pochválit jeho skvělý dabing v podání Vlastimila Zavřela.
Díky Joeovi zjistíte, že Empire Bay ovládají tři mafiánské organizace. Clemente, Falcone a Vinchi. Právě oni se stanou vaším chlebodárcem. Ne však vždy. Sem tam si přivyděláte třeba v docích, kde kdysi pracoval Vitův otec a kterým šéfuje otylý chlap Derek, jenž toho ví o mnoho víc, než to na první pohled vypadá.
Kdybych měl příběh nějak pojmenovat, asi bych řekl „jeden velký průser“. Opravdu to vypadá, že na co Vito s Joem šáhnou, to nikdy nedopadne dobře. Ba co víc, strhne se tam pořádná mela. Ač to možná zní jednotvárně, opak je pravdou. Děj je prostě a jednoduše parádní. Neméně parádní, než jaký nabídlo The City of Lost Heaven. Když už jsme u té jedničky, několik odkazů na ní by se ve hře našlo. Ale víc prozrazovat nebudu. Vždyť vy už to stejně víte.
Odložme teď scénář a pojďme do města. Projíždí jím krásné modely amerických aut, které můžete sami osedlat teprve tehdy, co si obstaráte páčidlo a schopnost otevírat zámky. Teprve pak uzměte jeden ze zdejších vehiklů a vyzkoušejte, jak se řídí. Není to nic lehkého. Vozidla se pohybují těžkopádně, ráda chodí do smyku a vůbec se chovají tak, jak by se asi správný dobový „auťák“ chovat měl. Různá nařčení, že se jízdní model až příliš blíží GTA, bych moc nerozmazával. Nemá to cenu. Vůbec se mu totiž nepodobá.
Město je tu plné života. To prostředí si vás brzy získá. Snad to ani nejde jinak. Co na tom, že mu chybí venkov. Normální hráč si bohatě vystačí s tím, co mu hra nabízí. Lidé procházející kolem vás žijí svůj život. Vím, že to zní jako laciná „GTA“ fráze, ale tady tomu tak opravdu je. Když sbíháte po schodech ven z bytu, na každém patře se něco děje. V jednom vytírá paní domácí podlahu, v dalším zas nevrlý děda buší na dveře a žádá ztlumení rádia. Tohle a mnohem víc jen přispívá k navození dojmu, že opravdu běháte po skutečném městě.
Navíc začínáte v době, kdy Empire Bay zmítají mrazy a sněhová kalamita. Bílý prašan pokryl vše. Mráz zase způsobil, že vozovka klouže a vozidla se na ní lehce stanou neovladatelná. Po zhruba dvaceti odehraných procentech ale sníh roztaje, vysvitne slunce a přihlásí se jaro. Zkrátka chci jen říct, že atmosféru umí bývalí Illusion Softworks navodit dokonale a nejinak se jim to povedlo i tady.
Jenže když už se dostatečně nabažíte toho prostředí, je třeba procitnout. A uvědomit si, že nějaké skotačení v ulicích města jen tak pro zábavu v téhle hře nemá místo. To si s předstihem zabral příběh, který vám nedovolí vydechnout a žene vás z jedné mise (či průseru, chcete-li) do druhé. Většinu z nich děláte s kamarádem Joem, některé však na vlastní pěst. Těžko říct, jaké z nich jsou lepší, protože Joeova AI je opravdu slušná, a tak se na svého druha můžete v ledasčem spolehnout.
Jednotlivé mise jsou navíc navrženy tak, že vlastně ani nepoznáte, kdy jedna končí a druhá začíná. A tak platí, že jakmile zacinkají peníze ve vaší kapse, máte vyhráno. Po čase se může zdát, že se náplň misí opakuje. Sejdete se v baru se šéfem, tam si v rychlosti naplánujete, jak akci provedete, jedete na místo, kde se po chvíli všechno pos*re a tak nezbývá než se prostřílet pryč. Jinde by to vadilo. Tady ne. Tady se na návaly nepřátel doslova těšíte. Nevzpomínám si, kde jinde bych zažil něco podobného.
Možná za to může kvalitní krycí systém, možná celkově slušné provedení soubojů, možná to efektní polo-zničitelné prostředí (to však není nic nového), možná něco úplně jiného. Možná zbraně, jejichž arzenál čítá několik zajímavých nástrojů. Přes všechny pistole, MP40 a brokovnice není nic lepšího, než hezky po mafiánsku naládovat do nepřítele celý obsah kulatého zásobníku slavného samopalu Thompson. Jeho služeb využijete asi nejčastěji. Střílí rychle, ostře a nepřesně. A tak to má být.
Mě osobně se hodně líbila grafika, do jaké brněnští tvůrci hru oblékli. Obzvlášť pak noční město, kde se jednotlivá světla slévají v jedno a vypadá to hodně dobře. A to i při zachování poměrně slušných minimálních HW nároků. I s mou průměrnou sestavou se jen málokdy propadla pod 60 FPS a to není vůbec špatné. V tomto směru tedy určitě nemůžu hře upřít jedno malé, bezvýznamné plus za kvalitní optimalizaci.
A ještě jedna věc. Dabing. Mnozí jej považují za hrobaře celé hry. Přiznám se, že netuším proč. Už dlouho jsem neslyšel tak kvalitní namluvení hry. Už tu padl skvělý Zavřel, který propůjčil hlas Joeovi, ale neztrácí se ani Vito, na jehož ledově klidný, až trochu netradiční, hlas si možná budete chvilku zvykat. Stejně dobře zapadne třeba i Jan Šťastný coby Henry nebo Dalimil Klapka. Všechno silná jména našeho dabingu. Rozhodně jsem tedy necítil během hraní potřebu přepínat na angličtinu. Naopak. Český dabing mám rád a jsem rád, že hru znatelně vylepšil. Kéž by se dalo říci totéž třeba o posledním Princovi z Persie.
Jestli nemáte koncem prázdnin do čeho píchnout, předkládám vám řešení. Tisícovka je suma za takovou hru více než adekvátní. Čas s ní ubíhá tak rychle, že ani nebudete mít chvíli podívat se na hodiny. Za 12 hodin a něco k tomu máte hru dohranou. Během nich zažijete několik velmi, velmi zajímavých dějových zvratů, prošpikujete olovem stovky lidí a prožijete příběh, který v herní branži umí takto podat jen málo her. Buďme rádi, že právě tenhle český výtvor k nim patří.
Neříkám, že tahle hra nemá mouchy. Má je. Někoho naštve, že se po dohrání nemůže projíždět svévolně městem. Jednak to řeší jedna ze záplat, jednak si myslím, že k tomu ani nemáte důvod. Tohle není GTA, byť předchozí díl do jeho písečku značně fušoval. Ale přes všechny ty nedostatky, jako občasné bugy či pokulhávající AI nepřátel se jedná o áčkovou hru, která si nezaslouží být označována jako průměrná.
Kdo chyby vidět chce, ten je uvidí. Kdo se chce jen kochat skvěle napsaným příběhem, dobovou hudbou a poslouchat v rádiu o průšvizích, které právě napáchal, ten některé nedostatky milerád přehlédne.
