Úkol virtuálního hokeje od EA Sports je jasný. Udržet hráčovu pozornost pokud možno po celou sezónu a pak mu nabídnout to samé, jen v novém obalu a obměněné o několik maličkostí. NHL si to totiž může dovolit. Za dobu, co se v herní branži pohybuje, si už stihlo vydobýt slušný respekt a ostatní to vědí. Třeba hokej od 2K, který jakmile zjistil, že NHL nemůže konkurovat, tak se raději po anglicku vytratil a teď to zkouší na Wiičkaře. Díky tomu si EA může v žánru dělat, co se jí zamane. A taky tak s radostí činí.
Definitivně třeba upustila od PC platformy, za což jí PCčkaři dodnes spílají. Hokejem tak už hezkých pár let žijí jen konzolisté. A právě jejich peněženku nabádá přes léto masivní reklamní kampaň ke koupi nového ročníku. Marketingu v EA přikládají velký důraz. Někdy možná až moc. Samotné NHL pak totiž může hráče v lecčem zklamat. Jistě, je to pořád skvělý hokej, ale přehnané těšení se na nějakou vysloveně inovativní novinku rozhodně není dobré. Bitky z prvního pohledu mezi ně, skalní fanoušci prominou, vskutku nepočítám.
NHL 11 je v tomto ohledu průkopník. Několik let zažité mechanismy úspěšně nahrazuje novými a ono to funguje. Jenže to už vám říkám na úvod přespříliš.
Ač NHL 11 nese v názvu jméno nejslavnější hokejové ligy světa, nabídne i množství dalších soutěží. Kromě evropských lig, české nevyjímaje, se tentokrát objeví ale i Kanadská hokejová liga (CHL), která sama o sobě je rozdělena ještě na tři další (OHL, WHL a QMJHL). Hrají v nich vesměs jen mladíčci čekající na svou příležitost prosadit se ve velkém klubu. Přítomnost těchto lig pocítíte nejvíc v Be a Pro módu. Právě do nich vás totiž hra na pár zápasů umístí a nechá vyniknout.
Nejdůležitější je však samotný zápas a konkrétně změny, které v něm tvůrci přichystali. Dlouho se mluvilo třeba o novém vhazování nebo o lámajících se hokejkách. Buly už opravdu neřešíte tak, jak jste byli doposud zvyklí. Podle toho, kam uhnete analogem, se hráč buď do soupeře zaklesne a další odkopne puk pryč nebo jej jednoduše přetlačí. Existuje taky možnost staromódní přihrávky na beka či přímá střela na gólmana. Jako zpestření nelze tuto novinku přivítat jinak než s otevřenou náručí, něco takového NHLku bezesporu chybělo.
I lámání hokejek se povedlo vývojářům zakomponovat do hry tak, aby nevypadalo příliš šroubovaně. Hole se štípou jako ztrouchnivělé dříví a ne jednou vás připraví o slušnou střeleckou možnost. Nehledě na to, že kromě zlomení vám ještě může vyklouznout z ruky po souboji s jiným hráčem.
Určitě vás zajímá, jak se ve srovnání s minulým ročníkem změnila hratelnost. Popravdě, zrovna dvakrát radikálně ne. Ale jak už jsem tu říkal, novinky jsou rozmístěny tak šikovně, že i zkušeného hráče zmatou a navodí u něj pocit, že tohle ještě nezažil. Jenže zažil.
Možná to však zní moc tvrdě. NHL 11 si takové zacházení zcela jistě nezaslouží. Zápasy prošli obměnou, zase jsou o něco blíž reálnému hokeji. Hra se zpomalila, puk se nelepí z hokejky na hokejku a mnohem častěji vás tak nutí uchýlit se k nahození do třetiny. Plus lze připočíst i umělé inteligenci, která hráče žene za nahozeným kotoučem, pohotově si s vámi mění pozice a cloní před brankovištěm. Jen ten přechod do útočného pásma je stále ještě poměrně kostrbatý.
Změny se dotkly i fyzikálního modelu. To znamená konec se všemi naskriptovanými souboji. Podle toho, jak do hráče najedete, se bude odvíjet i to, jak tvrdě si nakonec nabije. Vystavíte-li před ním „strom“, jak se říká, padne na led jako podťatý a vám jen spokojeně zavrčí gamepad. Jenže se klidně může stát, že do soupeře nabruslíte pozdě a nijak ho tím neohrozíte. Zkrátka další lehká změna vstříc realitě.
Také brankáři urazili slušnou porci cesty směrem k dokonalosti. Byť jim za záda stále propadá nelichotivé množství laciných a – co si budeme povídat – chytatelných střel, jsou zase o něco lepší. A to jim tvůrci přidali jen několik nových pohybů. Jak by to asi vypadalo, kdyby jich bylo dvakrát tolik? Ale to ne, to až v příštím roce. Maskovaní strážci svatyní už však konečně chytají a nevyrážejí jednoduché střely, hlídají si dorážku a nezmatkují, když mají s pukem něco vyvést za bránou.
A teď se podívejme na nejdůležitější módy. Vývojáři totiž zplodili jeden zbrusu nový. Nese název Ultimate Hockey Team a je úzce propojen s hraním po síti. Sestavíte si v něm tým snů a vyzýváte týmy snů ostatních hráčů na souboje. Čím víc výher, tím víc bodů k jeho vylepšování. Nezní to vůbec špatně, ale že by se to ujalo podobně, jako třeba Be a GM nebo Be a Pro, to si troufám říct, že ne.
Oba dva „Be“ módy se dočkaly letmých inovací, třeba v GM se podepisování smluv mnohem víc přiblížilo reálným poměrům v NHL. Je to řehole a musíte při tom trochu zapřemýšlet nad tím, komu klíček od šatny v příští sezóně necháte a komu ho vezmete. Be a Pro se zase pěkně propojilo s kanadskou CHL.
Ve třech zápasech v juniorské soutěži vás hra nechá přesvědčovat o svých kvalitách agenty, kteří vás o několik týdnů později draftují. A je jen na hráčovi, jak vysoko pro vaše jméno budou muset sahat. Trochu zamrzí, že hra za brankáře je pořád docela nuda. Na nižší obtížnost vás hra zaměstná sotva deseti zákroky, na vyšší už sice protihráči útočí častěji, o to víc branek vám pak ale vstřelí a to je docela frustrující.
Nejen mě bezesporu rozezlily stále stejné, už snad třetí rok se periodicky vracející, nezáživné animace. Obzvlášť tu úvodní si pamatuji snad z pět let starého ročníku. Na dvě použité přibyla jedna nová. To je setsakra málo. A třeba při vyloučení téměř chybí. Hru by tak měli oživit aspoň komentátoři. Jenže ohranému duu Thorne-Clemment to už prostě neklape tolik, jako minule. Kdyby si aspoň připravili nějaké nové hlášky, průpovídky či dokonce hádky, které se taktéž v minulých dílech objevili…Nic.
To na soundtrack lze třeba pět ódy prakticky pořád. Výběr hudby ani letos nezklamal, rockové pecky doplňují elektronické instrumentálky a tím letošní hudební podklad alespoň trochu vybočuje z předchozích let. Jen stará známá píseň Olé! od Bouncing Souls by se spíš hodila do fify než do hokeje.
Jak to celé nějak povedeně, vtipně a zároveň nekompromisně shrnout? NHL 11 je hokej, který byste měli mít. Ať už jste fanoušek rok co rok pádící do obchodu pro nový díl nebo jen příležitostný hráč bez zájmu o FIFU. Anebo cokoli jiného.
Tenhle hokej totiž, ač se zase jal opustit dílnu EA poměrně nalehko, nabízí dost na to, aby vás učaroval. Přizvat potom kamaráda jako soupeře je sranda mnohokrát větší, než u fotbalu. A když už vás nepřesvědčí nic jiného, pak vězte, že jiné virtuální NHL se už letos na trhu zcela jistě neobjeví.
