Na konzolích už se boxuje poměrně úctyhodnou dobu. O to paradoxněji pak zní fakt, že tomuhle specifickému žánru dlouhá léta vévodí jen jediná značka. Ještě předminulý rok to byl Fight Night Round 4, teď už je z něj Fight Night Champion. Původ odvážnějšího přídomku Champion můžete hledat třeba v novém story módu nebo taky ve stále rostoucí odvaze tvůrců. Vědět, že v oboru nemáte konkurenci, to je jako týden nepít nic jiného než Redbull. Narostou vám křídla.

Jestli byl kdy Fight Night Round ringem, do něhož se nováček bál vstoupit, ať už kvůli složitosti či něčemu jinému, nejnovější Fight Night Champion tohle všechno mění. Vývojáři se hru snaží zlidštit. Přiblížit jí i hráči, který na box narazí jen když v televizi omylem přepne na Eurosport. A jdou na to docela zajímavě, byť v mnoha ohledech by to chtělo přitvrdit a ujasnit si, co vlastně bylo záměrem.

Skoro jako by Fight Night křičel do světa: „Hej vy tam, dost už bylo fify, pojďte zkusit box!“ Odklon od hardcore hráčů mu asi v komunitě dají sežrat, ve výsledku to ale může být krok správným směrem. Champion totiž má na co nalákat. Třeba na daleko přívětivější ovládání. Skolit protivníka sériemi pravých a levých háků by tak měl při správném načasování zvládnout i úplný boxerský analfabet. Hlavně však počin nabízí mód Champion, kde se s jedním neznámým mladíkem proboxujeme až na vrchol. Ve sportovních hrách je příběhová kariéra velkou raritou a je jen dobře, že se v EA Canada nebáli šáhnout po takto originálním řešení.

Fight Night Champion se díky tomu stává jednou z prvních sportovních her od EA Sports, která má hlavu a patu – totiž seriózní děj. To je vám pak úplně jedno, že to je klišé nad klišé a že se v ledasčem velmi těsně přibližuje boxerským projektům Slye Stallona. Už jen ten fakt, že se tvůrci oprostili od standardního formátu kariéra/přátelák/onlajn mód zasluhuje palec nahoru. Samozřejmě všechny tři zmíněné hra obsahuje taky.

V Champion módu se pokusíte s mladým afroamerickým sportovcem André Bishopem prorazit mezi boxerskou smetánku. Jenže nic není tak krásné, jak si ze začátku malujete. Tenhle příběh má všechno, co by správný béčkový akčňák měl mít. Koučuje vás agilní stařík, na něhož nedáte dopustit i kdyby to znamenalo vzepřít se vlivnému manažerovi DL Quinnovi a odmítnout jeho služby. Tohle rozhodnutí vás nakonec pošle do basy a prsty v tom nemá nikdo jiný než právě zhrzený Quinn. Několik háků tak porozdáte i ve vězeňském ringu. To abyste nevyšli ze cviku, když se chystá váš epický návrat mezi velikány boxu.

Tolik zhruba k linii plné siláckých slov, „nečekaných“ zvratů a dalších scénáristických pomůcek k utužení děje. Je zajímavé, že příběh, na který bychom v kterékoliv FPSce naházeli tolik špíny, kolik by jen snesl, v boxerské rubačce málem blahořečíme. Vždyť to je v podstatě jen několik cut-scén následujících po každém vyhraném utkání.

Nastavíte-li si nejlehčí obtížnost, hrací dobra se výrazně zkrátí. Knokautovat kohokoli v takovém případě totiž nenadělá hráči větší problém, stačí jen nevnímat křeč v palci a bez ustání „řezat“ do pravého analogu. Na vyšších levelech už hra vyžaduje víc. Pomocí úhybů a výpadů si budete muset údery načasovat tak, abyste jimi zasáhli nehlídané části soupeřova těla. Odhalit princip tohoto počínání sice chvíli trvá, odměnou vám pak ale zcela jistě bude výhra. A důležitý posun v ději.

Hra obsahuje poměrně jednoduchý tréninkový mód, v němž si lze základy virtuálního boxování snadno osvojit. A není potom nic jednoduššího, než si je otestovat v praxi a přizvat do ringu místo CPU hráče kamaráda.

V nabídce – byť zprvu téměř celé zamčené – se nachází spousta slavných veteránů boxu. Do ringu tak proti sobě můžete svést třeba Mikea Tysona s Muhammadem Alim nebo další vysloužilé či zářící (David Haye) hvězdy tohohle sportu. Jestli vám ale tahle jména pranic neříkají, není nic lehčího než v editoru vytvořit šampióna s vlastním jménem. S tím si tvůrci evidentně dost vyhráli a je to znát. Jen na rukavici můžete změnit snad šest různých barev. A to nemluvím o zevnějšku boxera a jeho schopnostech. Hra vám dokonce umožní nahrát vaši fotografii, ze které pak bude vycházet při formování sportovcova vzhledu.

Co však rozhodně zklame, je grafika. Minimálně na úrovni ingame prostřihů to je se vší slušností prachmizerná bída. Spíš než před měsícem vydanou hru to připomíná čtyři roky staré Grand Theft Auto IV – hlavně pak mimikou (je-li tam nějaká) a kostrbatým pohybem jednotlivých postav. Alespoň že samotný gameplay je o úroveň spíš. Že diváci EA Sporťákům nejdou každopádně platí i pro Fight Night Champion, byť je fakt, že se s tímhle neduhem vypořádává asi nejdůstojněji ze všech počinů sportovní odnože EA.

Na soundtrack však lze v případě EA Sports pět ódy prakticky neustále. Neplatí to už o zvucích v aréně. Diváci až příliš často monotónně zahučí, snad aby bylo jasné, že jeden z boxerů právě uštědřil druhému nepříjemný direkt. Trochu mi to připomnělo fanoušky v Tiger Woods PGA 11.

Svým založením sice Fight Night Champion je jen sportovní hrou, přesto to zkusil. Vydat se do neprobádaných vod a vsadit na příběhovou linii. Vyšlo mu to tak napůl, nepočítáme-li kvalitu scénáře, kterého by se zalekl i Uwe Boll. V mnoha případech jako by v Champion módu zbytečně couval před výzvami, které příběh skýtá a raději se dál zarytě držel formátu souboj-scéna-souboj-scéna. Což je velká škoda a promrhaný potenciál. Ať už tak či onak ale Fight Night Champion splnil svůj účel. A sice probudit boxera v každém z nás.

Jen skalní hardcore hráči – a že jich není zrovna na jednom prstu dvacet – to asi budou vnímat jako podspásovku. Jenže mají smůlu. Ať už chtějí nebo ne, Fight Night Champion je nejlepší virtuální box na trhu. A pozor, pojem box neplést s bezduchými virtuálními 2D mlátičkami, které se zvlášť na březích Japonského moře těší velké popularitě.