Původní Dungeon Siege, a pak i druhý díl, byly akční RPG se vším všudy, a tak jsem se na recenzování trojky vyloženě těšil. Zvláště když jsem se dozvěděl, že na ní budou pracovat chlápci z Obsidian Entertainment, což je firma, již vede 5 klíčových postav, které spolu vyvíjely klasiky jako Fallout, Baldurs Gate, Neverwinter Nights, Icewind Dale, nebo Planescape: Torment. Mluvíme tedy o těch největších RPG drsňácích z daleké minulosti, které znají i mladší hráči jako autory např. skvělého Fallout: New Vegas.

O to více jsem byl překvapený, když jsem poprvé Dungeon Siege 3 spustil a nanečisto si vyzkoušel prvních pět minut hry... Nestrávil jsem je totiž vytvářením postavy, jak by člověk od podobné hry asi očekával, ale už přímo hraním. To mi však nijak nevadí, vybral jsem si ze čtyř hratelných postav (bojovník, mág, pistolnice a „mýtická člověkobytost“) tu největší kočandu a užíval si rychlého úvodu do hry. Bohužel, už z jeho jednoduchosti (ve špatném slova smyslu) bylo poznat, že tahle hra je mířená na věkovou skupinu mladších teenagerů...

Byla nebyla země s názvem Aranna a v ní Království Ehb (západní okraj kontinentu), které bylo od nepaměti chráněno tzv. Desátou Legií - těmi nejlepšími bojovníky z celé Aranny. To si jistě všichni ještě pamatujete z předchozích dílů... Trojka se odehrává cca 150 let po dvojce a do hry vstupujete přesně 30 let po tzv. Válce Legií, po které se nejdříve Desátá Legie stala mocnější než království, poté byl zavražděn král Ehbu, počemž následoval rozpad Desáté Legie a její plenění aktivistkou jménem Jeyne Kassynder, kvůli které přežilo už jen pár jednotlivců mezi které samozřejmě patříte i vy.

Na papíře to možná vypadá všechno pěkně, ale ve hře mě občas přepadala nepřekonatelná nuda. Děj je až neuvěřitelně čitelný a jednoduchý. Víte co bude následovat a od úvodního intra až do konce vás nic nepřekvapí. Tak základní problém má ta nejdůležitější složka každého správného akčního či hack and slash RPG (Dungeon Siege 3 jest jejich kombinací). Pojďme raději hodně rychle dál.

Hra mě ale ve výsledku docela táhla kupředu a s jejím dohráním jsem neměl problémy - vždycky, když už jsem ji chtěl vypnout, potkal jsem novou modelku s pevňoučkými trojkami a epickými boky. Těmhle holkám je potřeba se věnovat prioritně + těm co mají černé rovné vlasy přehnuté přes rameno dopředu až na hruď dokonce neodkladně. Nejhezčí hra všech dob. Grafika tak akorát stačí na to, aby se vám ty holky líbily. Ale od úchylností zpět k recenzi...

Grafika je samozřejmě krásná a ačkoli mě celkově Dungeon Siege 3 nepřesvědčil, jednalo se u mně o první RPG „z ptačího pohledu“, u kterého už jsem nevnímal propastný rozdíl oproti starým dobrým 2D hrám na Infinity enginu (Baldurs Gate, Icewind Dale atd.). Mimochodem s přiblížením to vypadá opět velmi špatně, ale s ním přeci nikdo nehraje.

Prostředí, ve kterém se se svým parťákem budete procházet, některým můžou připadat epická, monumentální či zajímavá, u mně to byl ale další kámen úrazu. Všeho moc škodí. Pokud hyperbarevné prostředí neustále střídá jinak hyperbarevné prostředí a jednu fantasy scenérii druhá, a to po celou hru, už v první pětině vás to začne nudit ať to vypadá sebevíc hustokrutě. Tenhle problém Dungeon Siege 3 má, přičemž ještě k tomu nic nijak extra hustokruté bohužel není... Za celou dobu překvapivě krátkého hraní (20 hodin) mě nic neuchvátilo...

Až doteď jsem se držel a protože nechci vyvolat flame na téma „ovládání pro novorozence + jejich psy“, vyhýbal jsem se slovu konzole. V odstavci o ovládání a hratelnosti to ale snad nikoho neurazí. Dungeon Siege 3 je totiž, dámy a páni, konzolovka se vším všudy. V adaptaci na trend zvyšování přístupnosti co nejširšímu publiku byli autoři navýsost úspěšní: ovládání zvládnou i novorozenci, ale vlastně i celá hratelnost je přiblížena i těm největším bezmozkům.

Všechny věci v něm máte rozdělené do kategorií, abyste třeba helmu své postavě necpali do zadnice. Jsem zvědavý, jak se k této zcela místné poznámce postaví korektor.

Všechny věci v dané kategorii vám hra podle jejich kvality automaticky řadí. Nemusíte přemýšlet nad tím, který meč je nejlepší - pokud to komukoli není jasné, tak ten nejlepší je vždycky nahoře. Pokud ani tohle není všem jasné, tak ten nejlepší meč je nejenže vždy nahoře, ale navíc je u něj napsáno největší číslo s penízkem.

Z toho mimo jiné plyne, že v inventoráři strávíte jen vteřiny a vlastně ani nevím, k čemu je. V dalším Dungeon Siege ho autoři jistě vypilují ještě více a také ho zruší. Nejlepší vybavení by se přeci mohlo za horší měnit automaticky!

Z mapy jsem při hraní Dungeon Siege 3 doslova nevycházel z úžasu. Mapa neexistuje! Geniální, na co mapu, na co nutit hráče prohlížet si prostředí ve kterém hraje, když Dungeon Siege 3 je vlastně jen obyčejná koridorovka typu Call of Duty? Minimapa stačí, a když člověk zrovna neví, kam má jít, zmáčkne si kouzelné tlačítko R a magické tečky mu ukáží kudy má jít. W T F ^ 2.

Dungeon Siege 3 není špatná hra, je to velmi dobrá hra, ovšem totálně vybočuje z žánru, na který jsou fandové série zvyklí. Všechno je velmi zjednodušené a kupa věcí, které by na první pohled mohly do hry přinést alespoň minimální pocit variability, jsou tu jen na oko. Třeba již zmíněná možnost hrát za 4 rozdílné postavy je sice super, ovšem do hry se vaše volba nijak zajímavě nepromítne. Stejně levelování - můžete si v něm jen vybrat fatality/dovednosti/říkejme tomu jakkoli, které vaše postava bude mít, ovšem na konci hry máte stejně všechny, jen některé silnější a některé slabší. Nijak výrazně.

Hra po vás zkrátka nevyžaduje přemýšlet nad tím, jestli potřebujete spíše např. kouzla na blízko, nebo na dálku - vše je příliš jednoduché, tak aby to stíhali hrát konzolisti s pomalými a nepřesnými ovladači... A něco jako plánování strategie boje, to je naprosté sci-fi kterému nikdo neuvěří už kvůli nemožnosti zapauzovat hru, nebo ovládat jediného možného společníka v „partě“. Celé Dungeon Siege 3 pro mně představuje v rámci série takové malé sci-fi.

Dungeon Siege 3 bude bezesporu bavit veliké množství hráčů a jistojistě si najde větší publikum, než předchozí díly… A asi právě díky tomu, že se stoprocentně naklonila konzolím. Co si budeme povídat, tušili jsme to už při pohledu na první videa.