Abych byl upřímný, o sérii Men of War jsem až do letošního roku tak nějak neměl tušení. Ano, hrál jsem sice demoverzi Soldiers: Heroes of World War II, která je v dnešní době a ze strany vývojářů považována za takový první díl této válečné strategie, ale jinak byl náš pomyslný vztah na bodu mrazu. Teprve letos, přesněji řečeno s příchodem samostatně hratelného datadisku Assault Squad byly ledy prolomeny. Dostal jsem totiž příležitost zrecenzovat nejnovější díl série (tentokráte) od německých vývojářů Digitalmindsoft a naprosto neznalý tohoto titulu jsem na nabídku kývnul.

A zcela upřímně musím i s odstupem několika měsíců uznat, že tahle strategie z druhé světové války má rozhodně něco do sebe. Propracovaná destrukce herní mapy, relativně vysoký důraz na realismus, možnost přímo ovládat kteroukoliv jednotku ve hře nebo vysoká obtížnost a více než schopná umělá inteligence, se kterou jsem průměrně bojoval takových šest hodin... Proto zřejmě nikoho nepřekvapí, že když jsem se dozvěděl o dalším takovém datadisku, který se tentokráte jmenuje „Vietnam“, neváhal jsem snad ani minutu. Dopadlo mé druhé setkání s Men of War stejně pozitivně, jako to první?

Předem je potřeba říci, že ta nejpodstatnější novinka oproti předchozím dílům série je období, které během hraní navštívíte. Vývojáři (tentokráte přímo z vydavatelství 1C Company, jelikož ostatní studia pracují na jiných projektech) se totiž rozhodli opustit již notně zprofanované roky 1939 až 1945 a před hráče a koneckonců i sami před sebe položili výzvu v podobě války ve Vietnamu. Osobně podobnému nápadu tleskám, jelikož vietnamská válka si na poli válečných strategií s ničím nezadá s o něco starší korejskou válkou – obě jsou stejně ignorované.

Hlavní porci datadisku na rozdíl od únorového Assault Squad zabírá tentokráte singleplayerová kampaň. Zahrát si lze za obě válčící strany, tedy za speciální jednotky Americké armády nebo za Národní vietnamskou armádu. I když, v případě Vietnamců to není tak úplná pravda, jelikož dobrou polovinu vašeho čtyřčlenného týmu budou představovat ruští (vlastně sovětští) vojenští poradci. Ať už si však vyberete kteroukoliv ze dvou dostupných kampaní, bude na vás čekat pětice hratelných misí dlouhých klidně i několik hodin.

Mimochodem, možná jste si všimli, že jsem v předchozím odstavci napsal „čtyřčlenný tým“. Ne, to není žádná chyba, při kampaních skutečně nebudete disponovat nevyčerpatelnou mužskou silou, budete si muset vystačit se čtyřmi. Singleplayer datadisku Vietnam totiž není hlavně o velkých bitvách a stovek mrtvých na obou stranách, ale spíše o partyzánském způsobu boje, tichém plížení se vysokou travou nebo zdlouhavém čekání na správný okamžik. Samozřejmě, občas autoři na tento způsob hraní zapomenou a vaše nebohé vojáky vrhnou do skutečné válečné vřavy. Ale to skutečně jenom párkrát.

Musím vás však upozornit, že pokud si vy musíte během všech misí vystačit maximálně se čtyřmi vojáky, pro nepřátele to v žádném případě neplatí. Upřímně řečeno, nepřátelské jednotky prosazují zcela opačnou taktiku a čím víc jich na mapě je (samozřejmě nejlépe ještě s dalším vybavením, jako například s vrtulníky), tím lépe. Hraní kampaně ve Vietnam si tak nepředstavujte jako takový hladký průchod džunglí, kdy každý váš voják je něco jako Rambo na druhou , který kosí protivníky jako na běžícím pásu, ale spíše zoufalý boj několika statečných, kteří si musí každý svůj krok několikrát rozmyslet. A stejně potom nevyjde všechno tak, jak by chtěli a oni musí improvizovat.

Tím spíš, že se s vámi nemazlí ani samotná hra. Teď už s láskou vzpomínám na jednu z misí za ruské poradce, kdy před vás vývojáři postaví na první pohled relativně jednoduchý úkol – dobýt most, abyste mohli pokračovat směrem k hranicím. Problém je v tom, že je obsazený Američany a ti se s jeho obranou příliš nepárali – spousta vojáků, spousta kulometů a kdyby to náhodou někomu nestačilo, tak v záloze čekají ještě minomety. O odstřelovačích, kteří jsou schovaní v okolní džungli se zřejmě nemá cenu ani zmiňovat. Jistě si tak dokážete představit, že přímý útok by znamenal něco jako asistovanou sebevraždu.

Přeci jenom vám občas pomůže samotné nebe, či přesněji řečeno umělá inteligence nepřátelských vojáků. Ta je totiž podle mého názoru o něco slabší než v Assault Squad a docela často budete děkovat bohu za její (pro normálního člověka) nepochopitelné rozhodnutí. Nejlépe jsou tyto kiksy poznat v situacích, kdy se svým odstřelovačem (o něhož se během prvních minut naučíte starat jako o oko v hlavě) ostřelujete blízkou vesnici. Hlídka po prvním výstřelu padne a vy logicky čekáte, že ostatní nějak zareagují. Ano, pokud jste dostatečně blízko, tak vás jsou schopní začít hledat, ovšem pokud ne, chvíli se budou mít na pozoru a pak zase začnou dělat, že „se přece (skoro) nic nestalo“.

Jejich oblíbené, přesto podivné rozhodnutí „musím jít zastoupit kamaráda držícího kulomet, kterého před sekundou někdo zastřelil“ už snad ani nemá cenu příliš komentovat. Je to zkrátka škoda. Neříkám, že by se umělá inteligence měla chovat naprosto reálně, to by snad většina misí nešla ani dohrát, ale přítomnost podobných chybiček opravdu zamrzí.

Pár slov také k multiplayeru, který je pro mne osobně asi největším zklamáním. Autoři se totiž v základní verzi s touto částí příliš nepárali a hráčům předložili pouhý kooperativní průchod všech misí známých z kampaně. Ano, lze je sice hrát ve dvou až čtyřech lidech a to jak po lokální síti, tak také Internetu, přesto však společně s vámi cítím, že jsme si všichni přáli trochu víc. Tím „víc“ samozřejmě myslím klasické zabírání důležitých pozic a nakupování jednotek za získané body, tak jak jsme u série Men of War zvyklí. Bohužel, tento luxus si dopřávají pouze majitelé speciální verze, která krom ostatních bonusů obsahuje i takovéto tři multiplayerové mapy.

Kdybych měl stand-alone datadisk Vietnam zhodnotit tak nějak souhrnně, byl jsem při jeho hraní relativně spokojen. Pravda, častokrát jsem se při hraní misí neskutečně rozčiloval, neustále načítal a zase ukládal uloženou pozici, protože se mi stále nepodařilo zlikvidovat tu hlídku tak, jak jsem chtěl a zbytek vesnice se proti mně rozeběhl a i některé bugy mě dokázaly vytočit až k nepříčetnosti, ale jinak si nemohu na nic stěžovat. Samozřejmě, absence plnohodnotného multiplayeru v základní verzi více než zamrzí, jenže... Co s tím momentálně naděláte? Buď si koupíte speciální verzi nebo si budete muset vystačit s kooperací.

Každopádně koupí Vietnam neprohloupíte. Zvlášť, pokud jste šílenci do válečných strategií a chcete si vyzkoušet alespoň virtuálně vietnamskou džungli plnou smrti, hořícího napalmu a nastražených pastí.