Call of Juarez. Call of Duty. Call of…cokoli, jen ať je to volání něčeho. Jenomže nový Call of Juarez: The Cartel – to není nic jiného než Volání bídy. Změna, k jaké se tvůrci uchýlili, byla nečekaná, obří a ve všech směrech radikální. Jediné, co mělo zůstat, je atmosféra Divokého západu. Kulisy však Techland od základů přestavil. Už žádné prérie a na nich osamělí kovbojové, už žádné kooperující bratrské duo, nic takového. Naši východní sousedé se zkrátka rozhodli – ať už je k tomu dotlačilo cokoli, že je čas na změnu. A to ideálně takovou, jakou hráč – či spíš fanoušek série – nikdy zcela nestráví. Zrodila se myšlenka a z ní pak celý projekt: Call of Juarez v současnosti.

Už zpočátku se zdálo, že tomuhle nápadu věří snad jen mocní představitelé Techlandu. Nikdo další. Málokdo změnu opěvoval chvalozpěvy. Naopak, většina herní obce to při představě takhle mocné přestavby neměla k hanlivým slovům vůbec daleko. Obava byla právoplatná: Proč ničit originální příběh mainstreamovou, koridorovou a lineární hratelností dnešního typu? Z jakého důvodu? Techlandu leží v dílně nejeden rozpracovaný projekt - že by právě v tomhle tkvělo jádro pudla? V nedostatku času a tím pádem i originálních řešení? Možná. Každopádně, ať už to bylo jakkoli, ať už si od toho Techland sliboval cokoli – nepovedlo se to. A co hůř: Krutě se to pohnojilo.

Namísto kovbojské zápletky tvůrci servírují nemastný detektivní příběh, konkurence schopný možná ve srovnání s epizodou Zákona a pořádku. Tenhle děj bych bral, kdyby mu nechyběl náboj, něco, co dokáže hráče přikovat k židli a samo ho to přinutí rozplétat nitku po nitce až k úhlavnímu padouchovi – třeba jako v L.A. Norie, jen bez toho padoucha. Nic takového ale The Cartel nenabízí.

V protidrogovém úřadě někdo nastraží bombu, která vyhodí do luftu celé oddělení a s nimi i sedm z osmi agentů, kteří pracovali na rozprášení velkého mexického kartelu. Tohle samozřejmě nemůže zůstat bez odezvy, a protože vojenský zásah nepřipadá v úvahu, Strýček Sam vyšle do týlu nepřítele trojici vyšetřovatelů, kteří se mají o mexický drogový gang postarat. Trojka vyšetřovatelů je správně zkažená, má fůru svých vlastních problémů a ke všemu to ještě vypadá, že mají uvnitř týmu krysu. A otěží jednoho z nich – kteréhokoli – se v rámci singleplayeru zhostíte.

Šéfem je tu drsňácký detektiv losangeleského policejního sboru Ben McCall a tušíte správně, pokrevní linie vede přímo k bratrům McCallovým z Bound in Blood. Mimochodem, ať si tvůrci říkají, co chtějí: Tohle je jediná spojka mezi The Cartelem a jeho předchůdcem. Vedle Bena válčí s Mexickými gangy ještě agent Eddie Guerra a agentka Evansová. Eddie je právě tím jediným vyšetřujícím agentem, kterému se povedlo přežít a není divu, že se teď na něj proto obrací mnoho očí, především z vnitřního oddělení. Navíc má ještě problémy s hazardem. Parta se tedy sešla vpravdě rozmanitá, nikoli však charakterově natolik silná, aby trumfla syrového McCalla. 90% všech hráčů sáhne při výběru postav právě po něm – můj tip.

Do téhle chvíle – rozuměj do doby, než to celé pořádně vypukne – se hra tváří docela seriózně. Ale pak vám to dojde. Všechno je tu špatně. Kdyby to nemělo slavně pojmenovaného hlavního hrdinu a profláklý název na přebalu, člověk si začne pohrávat se slůvkem budgetovka. Těžko říct, co se našim severním sousedům stalo, co je přimělo označit tohle za právoplatné pokračování. Protože tohle nepokračuje absolutně v ničem.

A co hůř – udává to nový směr. The Cartel vyrazil vlastní cestou. Cestou, která je předem nalajnovaná a kde se na každém větším placu zjeví několik maximálně tupých nepřátel, že je až s podivem, jak jsou hloupí. Lineární hratelnost vám nedovolí vybočit. Jdete od jedné tečky k druhé, mapa v levém rohu je jenom na okrasu, protože chraň Bůh, abyste se náhodou vzdálili s probíhající přestřelky! V takovém případě je hra schopná vás – neuposlechnete-li příkazu k návratu – zabít a vrátit na poslední checkpoint.

Sem tam se taky projedete v autě, a to buď v pozici řidiče, nebo střelce. Do auta nasednete v případě, že si hra usmyslí, že nastal čas na nějakou maximálně adrenalinovou honičku. Jízdní model snad ani nemá cenu komentovat. Nic takového totiž ve hře neexistuje. Trochu to připomíná Quantum of Solace. Pro srovnání: Cartel nesahá jízdnímu modelu v nejnovější bondovce ani po kotníky. A ne, to nemá být kompliment.

Alespoň trochu zajímavé je sbírání tajných předmětů a plnění tajných úkolů tak, aby vás přitom parťáci nezmerčili. Rezultují z toho pak body, díky nimž se vám odemkne přístup k lepším zbraním. Hráč unese tři plus granát, z toho dvě jsou pistole či revolvery (jež lze uchopit pěkně po staru do každé ruky jednu) a jeden samopal, brokovnici nebo jinou „velkou“ zbraň.

Když dojde na souboj s nepřáteli, jedno jediné se nevyplatí – vyčkávat. Prostě vyběhněte a střílejte kolem sebe hlava nehlava. Kulka nepřítele většinou záhadně rozpohybuje, tudíž není problém ho trefit. A kdyby nic, tak tu z dvojky setrval režim soustředění, neboli jakéhosi bullet-timu, během kterého se zpomalí čas, a vy máte jedinečnou možnost prostřelit pár hrudních košů. Stejně tak nechybí ani klasické rozkopnutí dveří a slow-motion přestřelka s překvapenými protivníky.

Je jasné, že grafika nikdy nehraje úplný prim, ale když má tvůrce tu odvahu udělat hru, jejíž vizuál nejenže vypadá hrozně, ale ještě je plný bugů, řeknete si, že je něco špatně. Opět. A ani tentokrát nejste daleko od pravdy. Grafika je totiž vysloveně hnusná. Nedoporučuji nějak zvlášť se věnovat detailům postav – žádné totiž nejsou. San Andreas hadr. Osoby se pohybují docela krkolomně a nezvládnutá animace způsobuje, že se při pronášení zlomových replik tváří úplně stejně, jako by zrovna mlčeli.

A tak jediná věc, kterou lze s klidným srdcem vložit mezi plusy, je hudba. Zkomponoval jí Pawel Blaszczak a nutno říci, že si vedl skutečně výborně. Jestli tu má být nějaký opravdový most mezi divokým západem – smutnou pravdou je, že jím má být celá hra – a dnešními reáliemi, pak je to právě soundtrack. A to nejen scén, kdy se střílí, ale i těch, které jen podkreslují cut-scény.

Jenomže hudba hru nedělá. A bohužel, to, co hru dělá, selhalo na plné čáře. Tohle není další Call of Juarez. Tohle je béčko, které si omylem obléklo slavný dres. Jinak si snad ani katastrofou jménem The Cartel nelze vysvětlit. Hra zabaví jedině ty, kteří netouží po ničem jiném, než se prostřílet ze startu k cíli. Něco takového dnes ale nabízí většina her. Kvalitnějších.