Alternativ ke Grand Theft Auto se na trhu objevilo několik. Žádná z nich ale vývojáře z Rockstaru nějak zvlášť nepotrápila, a ti si tak mohou ve svých dílnách dál v klidu vytesávat pátý díl. A těšit se přitom z toho, jak jejich konkurence pláče nad shazujícími recenzemi. Právě do téhle utrápené party se před lety vlastní vinou přimíchal i Driver, jehož vývojáři se zoufale snažili odstartovat novou éru téhle série právě ve stylu volnoměstské akce. Nepovedlo se – a byl to krach. Letošek ale měl být jiný. Driver: San Francisco představuje koncept, který míchá prvky jak free-formové akce, tak klasického závodění ve stylu oldskůlového klouzání se po asfaltu ve stoosmdesátce.
Jak to asi dopadne, když se někdo pokusí smíchat tyhle dva žánry dohromady?
Je zřejmé, že GéTéÁčko si nikoho na vlastní píseček nepustí. I proto asi tvůrci sáhli právě po tomhle – neméně riskantním – řešení. Třeba Saints Row 3 taktéž upustilo od jakékoliv reality a jde na to bez servítek a s notnou dávkou černého humoru. Musí. Jinak to nejde. Ale Saints Row – to je úplně jiný případ. Driver kdysi zapřel své kořeny. A letos se rozhodl, že tuhle hrozitánskou chybu jednou provždy odčiní.
A hned ze začátku je jasné, kudy na to půjde. Příběh ustupuje trochu do pozadí, prim hraje požitek z arkádově laděné jízdy a ničení všeho okolo. Trochu to připomíná stařičké Midtown Madness říznuté Burnoutem. To všechno pak rámuje dějová linie, v níž přebíráme otěže sanfranciského detektiva Johna Tennera, jemuž se při stíhání hlavního padoucha Jericha stala jedna zajímavá a velmi prapodivná věc.
Jerichovi se podaří zmocnit se dodávky, jež ho má transportovat do cely. Tanner a jeho parťák Jones jsou u toho – začíná tedy zběsilá honička napříč kopcovitou metropolí. Původní zprávy tvrdily, že Jericho Tannera srazí na Golden Bridge. To však není úplně pravda. Ke srážce opravdu dojde, jenomže za jiných okolností. Tannera sejme z boku kamion. Začne boj o život. A právě v tu chvíli taky začíná celý příběh. Tušíte správně – Driver: San Francisco se odehrává v Tannerově hlavě.
Jericho prchá a Tanner po něm pátrá – pouze však v útrobách své mysli. To z něj dělá mimo jiné jakéhosi silničního poloboha, ale o tom později. Důležité je, že hlavním cílem bude dopadnout lumpa. A mezitím si můžete užívat volné jízdy a spousty vedlejších úkolů. Některé z nich mají dokonce efekt na posun v příběhu.
Důležitá zpráva – z auta nikdy nevylezete. Pohyb po městě se tak omezuje jen na silnice, což byl ale prvotní záměr tvůrců a nijak to nevadí, naopak. A to hlavně díky featurce nazvané Shift. Ta vám umožní skákat z jednoho vozidla do druhého a přebírat nad ním kontrolu. To se hodí hlavně tehdy, potřebujete-li se rychle vypařit nebo třeba nějak chytře vyzrát na pronásledovaného. K tomu ještě Tanner dokáže mít neomezené nitro a pomocí altu pak účinněji bourat do aut. Shift si velmi rychle zamilujete. Musíte však akceptovat fakt, že hra, která svým zevnějškem evokuje realističnost, je vlastně jedno velké sci-fi.
San Francisco je velké město a jde v něm natropit spoustu škody. Ale na druhou stranu si v něm taky lze užít spoustu srandy. Ani se nemusíte oddávat volnému ježdění, hra pro vás vždycky něco přichystá sama. Mám teď na mysli vedlejší mise, nutné plnit kvůli posunu v příběhu. Jde buď o různé závody, maximálně dynamické, díky nimž získáváte body a zlepšujete schopnosti svých aut v garáži, nebo o rozsáhlejší doplňkové úkoly. Třeba „shiftnout“ se do některého z policejních vozů a dopadnout ujíždějícího. Nebo v roli pronásledovaného ujet chlupatým z dohledu. Nutno říct, že škála vedlejšáků je docela pestrá – nudit se při nich nebudete.
V Tannerově mysli tak kousek po kousku skládáte střípky vedoucí k dopadení Jericha. S parťákem Jonesem, kterého ze začátku musíte přesvědčit o tom, jakouže schopností to vlastně oplýváte, křižujete město a naháníte neřády. Jakkoli se hlavní dějová linka snaží tvářit dospěle, nedaří se jí to. Jako klasické béčkové klišé by to snad i fungovalo, kdyby ale hra nepřeskakovala mezi vážností děje a nadlehčeností doplňkových misí. Díky tomu se zdá, jako by vlastně tvůrci nevěděli, co od Drivera chtějí. Vznikl z toho jakýsi nápadový mišmaš, který není ani to, ani ono. A hráče to zbytečně rozptyluje, protože je nucen přemýšlet, kdy si z něj hra utahuje a kdy zase brnká na strunu emocím.
Jízdní model na Drivera přesně sedí. Ručička osciluje kolem dvoustovky, vy se však můžete klidně s nohama na stole a prstem na šipce dál proplétat hustým kalifornským provozem. Jde tu hlavně o zábavu, pak o požitek z ničení všeho okolo, o požitek z jízdy a až po tomhle všem o realističnost. Nikdo to Driverovi nebude vyčítat, koneckonců proč taky. Ke všemu se tu taky sešla poměrně zajímavá plejáda vozů, od pomalých sedanů po mega-rychlé a absolutně nezvladatelné supersporty, všechny plně k vašim službám. Stačí si je někde ve městě najít, a pak Shiftem ulovit.
Grafika dělá novému Driverovi docela problém. Hlavně pak nevyváženost cut-scén s ingame obsahem, protože mezi nimi zeje docela hluboká kvalitativní propast. Použitý engine až příliš odbývá třeba proklesení všech projíždějících aut. To, že všichni chodci před vaším burácejícím motorem vždy včas uhnou, pak snad ani není jeho chyba, je to ale minimálně zvláštní. No ale co – když už se to odehrává v Tannerově hlavě, tak proč si u té ratingové komise nešplhnout, že.
Jako celek se Driver netváří zrovna přesvědčivě, přesto se však jedná o slušný posun kupředu. Tvůrci dokázali obrodit sérii na poslední chvíli – přidali ztřeštěnost, zamkli dveře a hle: Ono to funguje. Ne že by šlo o záležitost, na níž bychom ještě za rok nadšeně pěli ódy, ale jako víkendová oddychovka Driver: San Francisco poslouží dokonale. A snad to je i role, pro kterou byl stvořen a od svého prvního dílu i předurčen.
