Dnes už si zřejmě jenom málokdo vzpomene na 2D mlátičky viděné z bočního pohledu, kdy jste, většinou i s kamarády, stáli proti hordám tupých nepřátel a řezali to do nich hlava nehlava. Stejně tak si zřejmě málokdo vzpomene na legendy jako třeba Golden Axe nebo (moje zamilované) Sunset Riders, vždyť upřímně, kdo z vás tyto hry někdy hrál? Žánr „Beat 'em up“ her, jak se jim říká v angličtině, totiž postupem času upadl v zapomnění a byl zcela logickým vývojem nahrazen jinými.

Přesto však ještě stále existuje skupinka nadšenců, kteří tento žánr přinejmenším milují a snaží se jej i v jednadvacátém století udržet při životě. Mezi takovou sortu lidí dozajista patří také vývojáři ze studia Klei Entertainment, kteří před třemi lety představili sérii Shank. První díl z předloňského roku měl ve světě celkem úspěch (hodnocení se pohybují okolo sedmdesáti pěti procenty) a dvojka je na tom relativně podobně. Jak se však líbil nám?

Příběh Shank 2 začíná nenápadně. Hlavní hrdina jede autobusem a nic nenasvědčuje tomu, co za pár minut nastane. Autobus je však zastaven hlídkou místních vojenských jednotek, kteří chtějí autobus prohledat. Voják provádějící prohlídku dojde až k Shankovi, jenž sedí téměř vzadu a učiní osudovou chybu – vyrazí mu láhev z ruky. Ano, může to vypadat jako banalita, jenže hlavního hrdinu to k smrti rozzuří. A aby se nějak tomuto opovážlivci pomstil, jedním seknutím mu usekne ruku, která zapříčinila jeho hněv. Jenže celý incident viděl vojákův kolega, tudíž musí zemřít také. Naneštěstí to však ještě celé stihl ohlásit do vysílačky, a tak má Shank proti sobě najednou celou vesnici přeplněnou vojáky a nakonec i vojenskou vládu místní země.

Samozřejmě, dělám si legraci, o jedné rozbité lahvi příběh Shank 2 pochopitelně není. Na druhou stranu nic složitějšího za tím také nehledejte, čeká vás totiž jedno z těch zažitých klišé o záchraně milované ženy. Tu totiž nařídil unést místní prezident, neboť potřebuje její srdce, a to doslova (jeho totiž dosluhuje). Shank se však nehodlá s takovým jednáním pochopitelně smířit a tak se vydá na záchrannou misi. Jinak řečeno vás čeká celkově osm misí, z nichž sedm prožijete v kůži samotného Shanka a jednu jako jeho sličná pomocnice, Corina.

A nutno uznat, že je to pořádně akční jízda. Upřímně řečeno, první díl jsem neměl tu čest vyzkoušet a tak jsem trošičku netušil, co je to vlastně ten Shank zač. Po prvních několika minutách, vlastně hned po první animaci zmiňované v úvodu, jsem jej poznal. Tohle je Rambo, v tom pravém slova smyslu. Dokonce si myslím, že kdyby se hlavní hrdina nejmenoval Shank, ale John Rambo, nikdo by neprotestoval. Během hraní singleplayerové kampaně se totiž skutečně cítíte jako tato filmová postava, tím spíš, když Shank v jedné animaci zvládne svoji motorovou pilou rozpůlit vrtulník, spadnout do moře a zabít holýma rukama žraloka. Zkrátka jako kdybyste se dostali k interaktivnímu filmu Rambo V. Pohodička, klídeček, potoky krve,...

Z hlediska hratelnosti to však už taková pohodička a klídek není. Nechápejte mě špatně, samozřejmě i mně občas baví vypnout mozek a řezat do nepřátel hlava nehlava, porcovat je, reagovat na jejich útoky a tak podobně. Můj problém ovšem spočívá v tom, že tohle všechno děláte nepřetržitě přibližně pět hodin, což jednoho dokáže řádně unavit. Nehledě na to, že ovládání klávesnici není opět kdo ví jaké terno, neboť všechny důležité akce provádíte prostřednictvím kombinace přibližně sedmi tlačítek blízko sebe, což je občas docela o prsty. Navíc, až do vydání prvního opravného patche byly problémy s mířením pomocí myší, kdy postava střílela jinam než jste ukazovali.

To by však nebyl ten největší problém, neboť by se stačilo přizpůsobit tomuto posunutí, problém nastával při boji na blízko, kdy se potřebujete rychle otočit a sekat za sebe. Až příliš často se mi stávalo, že jsem sice byl otočen na nepřátele, ovšem jakmile jsem začal sekat, Shank se poslušně obrátil k nepřátelům zády a útočil na nebohý vzduch. Nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že jsem občas měl řádné nutkání do své klávesnici minimálně udeřit pěstí. Shank 2 je navíc v duchu svého předchůdce už na normální obtížnost pořádně těžký a tak budete rádi za každý možný checkpoint. Autoři totiž na vás ze všech stran neustále valí jednoho nepřítele za druhým a i když jste proti nim mnohonásobně silnější, občas jich je zkrátka tolik, že vás přemohou.

Bohužel, ničeho propracovanějšího se za celou kampaň nedočkáte a tak budete neustále jenom mlátit, řezat, kuchat, pálit, škrtit, drtit a tak dál, zkrátka pořád dokola a dokola. Jediným vytrhnutím z mírné letargie tak můžou být snad jenom souboje s bossy, které vás čekají na konci každé úrovně. Občas si také zastřílíte ze stacionárního kulometu, což váš zážitek také osvěží. Stejně tak jako možnost zabránit nepřátelskému útoku a použít jejich zbraň proti nim, což je jednou z mála novinek.

Jedním z nejdůležitějších prvků prvního dílu byla bezesporu kooperativní kampaň pro dva hráče. Ta v únorovém pokračování opět nechybí, ovšem autoři se ji rozhodli lehce poupravit. Vás a vašeho kamaráda tak už nečeká průchod klasickými misemi podobným těm z kampaně, ale obyčejné bránění tří bedniček s náboji proti útokům vln nepřátel probíhající na jediné obrazovce. Přesně tak, něco podobného jako třeba ve třetím Mass Effectu nebo třeba v módu Spec Ops v Modern Warfare 3, dokonce i s tím nakupováním použitelných předmětů. Map je k dispozici několik, ovšem liší se prakticky pouze rozmístěním pohybových ploch a typem pasti, kterou můžete použít k likvidaci nepřátel.

Krom toho si můžete před startem hry zvolit některou z odemčených postav (ty se odemykají za získané medaile, jenž získáte za předvedení různých akcí, například musíte desetkrát dosáhnout alespoň dvacítkového komba), které také ovlivňují některé z vašich vlastností (životy, zranění ze střelných zbraní, atd.). A to je asi tak všechno, co k tomu říct. Neboť se stále bráníte, porcujete nepřátele, oživujete padlé spoluhráče, odjišťujete bomby na krabicích s municemi, v klidnějších pasážích kupujete potřebné předměty a když přežijete všech třicet vln, máte to za sebou.

Ke grafice nemám absolutně žádný výtek, naopak. Kreslená stylizace se mi velice líbila a stejně tak se mi moc líbí i veškeré animace. Tím myslím nejenom ty vyplňující jednotlivé pasáže, kdy si můžete odpočinout a v rychlosti nabrat síly na další pokračování, ale také animace nepřátelských postav, jejich likvidace a tak podobně. Shank 2 zkrátka vypadá velice dobře a stejně tak i zní. Hudební doprovod totiž ve většině pasáží padne jako ušitý a co si tak vzpomínám, nikdy se mi žádná melodie neomrzela (a že jsem některé poslouchal pořádně dlouho). Takže palec nahoru, to každopádně.

Shank 2 není špatnou hrou a upřímně řečeno, pokud máte rádi staré 2D mlátičky nebo se potřebujete rychle odreagovat a řezat do někoho hlava nehlava, rozhodně do toho jděte. Zvlášť, když je titul dostupný za velice příznivou cenu necelých jedenácti euro (při současném kurzu přibližně 276 korun), nicméně jej podle mého vydržíte hrát pouze pár desítek minut. Když to totiž „přeženete“ a zkusíte hrát delší dobu, začne to být hrozně jednotvárné a v některých částech poněkud frustrující. Navíc, kratší herní doba a poněkud slabší kooperativní multiplayer tomu taky moc nepřidává. Ale jak říkám, pokud jste se ještě tohohle žánru nepřejedli a baví vás, jděte do toho.