Kdybyste se zamysleli nad podstatou herního průmyslu, zjistíte, že vyznat se v něm vlastně není zase tak těžké. Hodně nadneseně řečeno totiž existují tři typy her: První jsou tak špatné, že je ani recenzenti nechtějí hrát, druhé jsou dobré, ale stejně rychle jako jste je dohráli, na ně také zapomenete, a třetí, u nich máte pocit, že vám některé scény ulpí v paměti navždy. Příroda už to tak zařídila, že narazit na poslední zmíněné je někdy setsakramentsky těžké. Proto pokaždé, spatří-li už nějaká memorování hodná záležitost světlo světa, bývá z toho pozdvižení až na půdu. Mass Effect k takovým jednoznačně patří.

Tři roky už nad námi bdí vesmírná loď Normandy a její posádka. Tři roky svádí tuhé boje s civilizacemi, o nichž jsme donedávna neměli ponětí, že existují. Tři roky příprav na jednu jedinou bitvu se naplnily. Reapeři útočí na Zemi a jestli někdo něco rychle nepodnikne, je s jejími obyvateli amen.

O Call of Duty recenzenti s oblibou říkají, že to je film, jehož je hráč součástí. Těžko něco podobného aplikovat i na Mass Effect. Svojí rozlehlostí spíš připomíná knihu, a ne jednu, hned tři tlusté svazky, které vyprávějí příběh epický jako málokterá herní série na trhu. Chcete tam být, a chcete pomoct. To je Mass Effect. Nelze na něj pohlížet jako na tři oddělené díly, protože každý z nich vyplňuje mezery předchozího a stejně jako jeden dílek v puzzle neznamená nic v porovnání s obrazem, který po jejich složení vznikne. Miliony hráčů po celém světě čekají, až jim BioWare ukáže, jaký že obraz to vlastně stvořili.

Ta chvíle nastala. A nelze si nevšimnout vzedmuté vlny nevole, která se na tvůrce sesypala ze všech možných stran a úhlů. Mass Effect 3 je akčnější, o tom žádná. Ústup od RPG hráči kritizovali už v minulém díle, já jej vítám. Je totiž víc než kdekoli jinde zřejmé, že to tvůrci nedělají proto, aby „to nováčkům ulehčili“. Tahle fráze nabývá v posledních letech na podezřele velké popularitě. BioWare ale nikomu nic zlehčovat nemusí. Každý jejich sérii zná a každý s ní někdy aspoň minimálně přišel do styku. Mass Effect 3 šel v oklešťování RPG prvků ještě o něco dál. Ne o moc, dost ale na to, aby si za to zase vysloužil salvu nadávek. Ve trojce jde ale především o dovyprávění příběhu. Trochu alibistické tvrzení, ale je to tak.

Nikdo už nepotřebuje znovu se babrat v detailech. Víc než kdykoli jindy musíte brát zřetel na ostatní národy, nadbíhat jim, hasit jejich rozepře a snažit se je dostat na svojí stranu. Jen tak totiž můžete pomýšlet na vítězství nad rasou, která každých 50 tisíc let ničí všechno živé, co jí přijde do cesty. Smůla pro Zemi je, že v cestě teď stojí právě ona. Ať už je Shepard jakkoli velký hrdina, na tohle sám nestačí. A tak zatímco reaperské lodě pomalu devastují nejen Zemi, ale i přilehlé planety v galaxii, vy se vydáváte na obří diplomatickou misi, jejímž cílem je dostat na svou stranu co možná nejvíc spojenců. Do cesty se vám neustále plete organizace Cerberus, v jehož barvách už nekopete; naopak se pro vás coby pro aliančního příslušníka stává tahle záhadná společnost jedním z úhlavních nepřátel.

K tomu samozřejmě nechybí možnost nahrát svoje uložené pozice z jedničky a dvojky. Příběh se tak stane ještě celistvějším, protože v něm dojde na rozuzlení spousty věcí, které zůstaly v předchozích dílech nerozřešeny. I v minulosti vám hra v mnoha případech dala několikrát na vybranou, jak se má velitel Shepard rozhodnout. Zabít/ušetřit? Nechat vybuchnout/nenechat vybuchnout? Složitá – a nutná – rozhodnutí musí dělat každý správný vůdce. Teď se jich na vás sesype víc, než jste byli zvyklí. A kolikrát si budete pěkně dlouho lámat hlavu, na čí stranu se přiklonit a jaký dopad to asi bude na výsledek mít. Všechno spěje k rozhodující bitvě a vy – jen vy – rozhodnete, kdo z ní odejde jako vítěz.

To nejlepší z předchozích dílů si Mass Effect bezpečně uchoval. Všechny herní prvky z minulosti fungují i nyní bezvadně, systém krytí je parádní a taktéž pracuje příkladně. Umělá inteligence vašich přátel sice sem tam koliduje, což mnohdy vyústí ve zbytečnou smrt, ale tahle drobnost se ve výsledku velmi rychle ztratí. Nepřátelé mají tuhé kořínky a několikrát vás – hlavně bossové -, doženou k šílenství, to se vsaďte. Znovu nebudete vědět, kam dřív skočit, protože se na vás neustále nabalují nové mise, jejichž pořadník spravuje samozřejmě jen a jen vaše maličkost.

Přesto však není radno vedlejšáky odkládat, protože se klidně může stát, že z nich vzejde nějaké nové spojenectví, které následně zamíchá s výsledkem finální bitvy. Kromě toho, že sháníte armádu, totiž ještě musíte stihnout postavit obří – a pochybnou – protheanskou superzbraň, která má Reapery jednou provždy sprovodit z vesmíru. Jak vidíte, valí se toho na vás docela hodně a nedá se říct, že by se s tím hra vypořádala na úplně čistou jedničku.

Ono totiž řešit všechny vedlejší mise je mnohdy dost frustrující. Často to není o ničem jiném než o pobíhání sem a tam na Citadele, a to ještě musíte poctivě poslouchat, co se ze sebe dané osoby vypouštějí za informace, abyste pak nemuseli listovat v kodexu. Většinou se jede podle podobného scénáře - někomu něco dát, promluvit s tamtím, pak s tamtou, a doufat, že to vyjde. Mnohokrát ale při těchhle toulkách nasbíráte nečekané množství kreditů, artefaktů, nebo „ochranářských“ či „odpadlických“ bodů, protože zaslechnete-li nějakou hádku, můžete jí coby nedotknutelná vesmírná persona číslo jedna rozsoudit a přítomní se bez remcání poddají vašemu verdiktu.

Asi nejvíc zamrzí překopání těžebního systému z dvojky. Sondy sice na planety stále vypouštíte, ale že se na nich něco nachází, zjistíte teprve proskenováním orbity, což může přilákat – a taky přiláká -, lodě Reaperů. Vy jim pak v minihře musíte co nejrychleji upláchnout. Mnohokrát to třeba i ven ze soustavy stihnete, jenže hra z nějakého důvodu usoudí, že ne, a pošle vás k nejbližšímu checkpointu skládat reparát.

Mass Effect 3 se může pochlubit multiplayerem. Vzhledem k rozlehlosti sólového příběhu je ale jasné, jaký účel tady online kooperace má. Podobně jako u Assassin’s Creed – čistě doplňkový. Přesto si v něm ale můžete užít docela dost srandy. Bráníte se nepřátelským vlnám v týmu čtyř postav, inkasujete XP body a vylepšujete svojí postavu. Kupodivu to docela funguje. Na dlouhé zimní večery však Mass Effect 3 multiplayer rozhodně konstruován není, vnímejte ho spíš jako rozcvičku před hraním singleplayeru.

Ať už se na závěrečné scény, nebo na akční pojetí, nebo na cokoliv jiného snáší kritika jakkoli velká, s Mass Effectem jako sérií to nezatřese. Ustojí to dle našeho soudu i trojka jako taková. To nejlepší, o co můžete v herní branži zakopnout, je právě Mass Effect. Tahle série má totiž všechno, co by správná hra měla mít – a ještě něco víc: Vytvořila kolem sebe kult, žijící společenství; její svět je tak detailní a propracovaný, až se z toho tají dech.