Upřímně řečeno, existují dva žánry počítačových her, k nimiž mám docela zvláštní vztah – vojenské simulátory a hardcore strategie. Abych to trochu vysvětlil, oba žánry mne nesmírně baví, ovšem neumím je příliš dobře hrát. U těch strategií je to možná ještě horší, neboť se zbraní v ruce se člověk sžije přeci jenom daleko rychleji než s hordou tabulek. Teď samozřejmě přeháním, ovšem přesně takový pocit jsem měl zpátky v listopadu 2002, když jsem jako dvanáctiletý zapnul první Hearts of Iron. Od té doby však již uplynula spousta let, teď už umím alespoň obstojně hrát a Paradox Interactive vydalo spoustu dalších titulů. Posledním z nich je March of the Eagles a já se chytil příležitosti. Možnost uspět v roli vojevůdce ze začátku devatenáctého století? Sem s ní!
March of the Eagles je logicky v mnoha ohledech podobný svým starším bratříčkům. Stejně jako v nich se na začátku hry ocitnete nad mapou tehdejší (tentokráte pouze) Evropy a musíte si vybrat kterýkoliv z tehdejších států, jemuž zajistíte neskonalou slávu (nebo... ehm, cestu na propadliště dějin). Kampaň se odehrává v rozmezí let 1805 až 1820 a během nich musíte dosáhnout takzvané „pozemní a námořní dominance“. Jinak řečeno kontrolovat, ať už přímo nebo nepřímo skrze vaše satelity či spojence, předem daná města a přístavy. Jak a kdy se k tomuto cíli dostanete už je zcela na vás.
Hlavní pozornost je tentokráte věnována armádám a válčení obecně a podle mého názoru se tato část vývojářům povedla více než dobře. Armády tu totiž nefungují pouze jako náhodný shluk pěchoty, lehké pěchoty, gardistů, jezdectva nebo dělostřelectva, které někde vycvičíte a pošlete vstříc nepříteli, ale dokonce mají i vnitřní hierarchii. Teď si však nepředstavujte systém známý z Hearts of Iron, ten by v této historické době příliš dobře nefungoval, spíš jde o rozřazení vašich mužů do čtyř "kategorií" – střed, levé/pravé křídlo a rezervní regimenty. Každé této části pak lze přiřadit vlastního velitele či dokonce preferovanou strategii během bitvy. Autoři zašli dokonce tak daleko, že u každé jednotky evidují počet standart, které během bojů ukořistí. Roztomilý detail, skutečně.
Teď už k samotným konfliktům mezi dvěma národy. Nejdůležitější roli v nich hrají města a pevnosti, neboť většinou ta vám zajistí zvýšení válečného skóre (samozřejmě jej zvyšují i vítězné bitvy). To je důležité především při diktování podmínek během vyjednávání o případném míru. Požadovat můžete spoustu věcí – od získání dobytého území, přes anulování závazků vůči jiným národům až po čachry s loutkovými státy. Všechny tyto kroky však něco „stojí“ a pokud chcete být při vyjednávání úspěšní, musíte mít dostatečně vysoké válečné skóre. Ve výjimečných případech si dokonce můžete dovolit dané území bez dalších průtahů anektovat, to však lze pouze u států, které jsou menší než padesát provincií.
Tahle slavná Napoleonova slova platí nejenom ve skutečném světě, ale také v March of the Eagles. Otázka zásobování byla autory proklamována jako zásadní hratelnostní prvek a nutno uznat, že měli pravdu. Přeci jenom, pokud se na vykašlete na stavění zásobovacích konvojů a budování skladišť ve větších městech, připravte se na brutální ztráty při jakémkoliv tažení. Popravdě řečeno jsem nikdy nezašel až do takového extrému (nenašel jsem odvahu), ale dokáži si docela jasně představit, jak by vaši muži dopadli. Sám si vzpomínám na své tažení na Balkán, kdy jsem měl na pár týdnů špatné zásobovací trasy a ztrácel jsem kolem pěti set mužů denně.
Jak už jsem se tedy zmínil v předchozím odstavci, zásobovací konvoje a skladiště jsou pro zásobování vašich armád klíčové. Na druhou stranu je podle mě, že se v tom neskrývá něco víc. Zvlášť, když si uvědomím, jak umí být lidí z Paradoxu puntičkáři. Napadá mě třeba nutnost plánovat trasy pro zásobování, možnost napadnout zásobovací trasy nepřítele,...
Krom toho mne mrzí i zpracování ostatních částí, které jsou... nechci říci vyloženě odfláknuté, rozhodně však podle mého názoru docela zjednodušené. Jasně, nejdůležitější je v March of the Eagles armáda a válčení, přesto si myslím, že minimálně výzkum či ekonomika vašeho státu mohla být o něco rozvedenější. V případě výzkumu to ještě celkem jde: máte k dispozici několik kategorií bonusů a za takzvané „ideové body“ si je postupně zpřístupňujete. Ekonomika se však bohužel scvrkla do naprostého minima a hráč ji dle mých zkušeností nedokáže příliš ovlivnit. Osobně považuji takové brutální řezy za zbytečné. Nejsem sice žádný guru hardcorových strategií, ale i mně bylo líto, že nemohu v tomto směru popustit uzdu své fantazii.
S March of the Eagles se to má stejně jako s jedním slavným českým nápojem – když ji miluješ, není co řešit. Jinak řečeno: pokud máte rádi hry od Paradox Interactive a pojem hardcore strategií vám není cizí, bude vás bavit i tohle. Zvlášť, jestliže máte rádi období Napoleonských válek. Zkušenější hráči (a dokonce i já) si dost pravděpodobně budou stěžovat na velké zjednodušení některých aspektů hry, jako například budování ekonomiky či výzkum. Popravdě mne tento krok autorů mrzí, na druhou stranu respektuji jejich rozhodnutí a tak trochu je chápu. March of the Eagles tak zpřístupnili i nováčkům, které by mohlo pár dalších tabulek snadno odradit.
