A je to tady. Recenze na jednu z nejočekávanějších her první čtvrtiny roku 2013 – Tomb Raider. S pusou upatlanou od energetických tyčinek a plným močových měchýřem se vydáváme na začátek dobrodružství jedné z nejpřitažlivějších herních postav v ženské roli, Lary Croft, samozřejmě.

Lařina nová předloha, britská herečka Camilla Luddington, možná mohla některým zažraným fanoušků série zamilovaných do její původní podoby trochu snížit náladu. Jestliže jste kvůli tomuto důvodu hru nehráli, okamžitě si ji běžte sehnat. Camilla Luddington je sympatická dívka a role Lary Croft jí neskutečně sedla, přestože pro vývoj sloužila pouze jako předloha. Lara je nezkušená, docela uhekaná, mladá dívenka, která ani nemohla čekat, co se jí v blízké budoucnosti přihodí. Šok to samozřejmě byl, ale ne přímo v pozitivním slova smyslu. Nejradši bychom vám dojmy z nového Tomb Raider řekli rychlostí běhu Usaina Bolta, ale nic byste z toho, pravděpodobně, nepochytili. Zkráceně, nový Tomb Raider je podle nás velice povedený titul. Ať už příběhem, hratelností, audiovizuálním zpracováním,…

„Ááááááh!“, „Uuuuuáááááh!“, nebo třeba jen „Au!“. Tak tyto heky vás budou provázet příběhem skoro pořád. To tak bývá. Jste nezkušený/á, na pustém ostrově plném šílených lidí, a musíte přežít. K tomu se vám bude hodit nějaká ta zbraň. „Hele, tamhle je pistole… Opatrně se pro ni… uuuááááh!“. Nějak takto způsobem se většina Lařiných výkřiků rodí. Nejsou samozřejmě způsobené jen špatným našlápnutím na kámen, když jste si chtěli dojít pro nový díl vaší brokovnice, to vůbec ne. Jenom je to založené na podobném stylu.

Zpět k příběhu. Příběh rebootu (restartu) série Tomb Raider by se dal shrnout dvěma slovy – špičková záležitost. Ta dynamičnost, ty chvíle, kdy si myslíte, že váš adrenalin v krvi klesl na základní hodnotu, a během několika sekund opět řešíte přesilu dvacet na jednoho. Ta chuť zůstat celou noc u monitoru, protože jste právě načali další důležitou část příběhu, ale z časových důvodů už ležíte v posteli. To vám ale nedoporučujeme, tedy pokud nechcete Tomb Raider dohrát za jeden den (přiblížíme níže).

Příběh vás nejen zabaví, ale zaujímá ve hře docela důležitou roli – aspoň podle nás. Parta kamarádů společně s Larou se vydává hledat do ne moc bezpečné oblasti Dračího trojúhelníku (obdoba Bermúdského trojúhelníku) království japonské královny slunce Himiko. Jednoho krásného večera totiž loď převážející Lařinu partu připluje do velké bouřky, která napomůže k devastaci lodi a udělá tak z Lary a jejích přátel trosečníky na neznámém ostrově.

Postupem času, nalézáním různých indicií a samozřejmě posloucháním nepřátel, si dává Lara pět a pět dohromady. Dozvídá se, že se nalézá na ostrově Yamatai, ostrově královny Himiko. A jejím úhlavním nepřítelem se stává banda zasr…, no, spíše sekta lidí uznávajících Himiko, nazývající se Solarijští. A pochází evidentně z Ruska, jak překvapivé. Vaším hlavním úkolem se stává zachránit vaši kamarádku, Sam, jenž Solarijští, pod vedením otce Mathiase, chtějí obětovat a přivést tak Himiko zpět k životu. Hlavní příběhová linie je zasazená do koridorovosti, což dělá menší vrásku na krásném obličeji. Není to ale nic hrozného. Spousty vedlejších úkolů, jako je třeba vykrádání hrobek, kde na vás budou čekat logické překážky, dále plnění výzev, což je třeba sesbírat všechny relikvie v okolí a zjisti tak o okolním prostředí více informací, vám může délku hry prodloužit i o dvě hodiny, což je slušné.

Když se podíváme/podíváte na grafické zpracování hry, musí vám ukápnout slina. MUSÍ! Grafika je zde vyšperkovaná do posledního Lařina vlasu, což myslíme doslova. Můžete si totiž hru zahrát na vysoké rozlišení a ultra detaily, což vám přinese neskutečný požitek z hraní, nebo můžete hrát na vysoké rozlišení a ultimátní detaily, které rozhýbají na Laře každý pramen vlasů, každý vlas, možná i s jeho kořínkem. Na to už potřebujete trochu silnější mašinu. My jsme recenzovali na vysokém rozlišení a ultra detailech, a hře bychom za grafiku dali jedničku s hvězdičkou. Kdybychom měli možnost hrát na ultimátní detaily, tak jedničku s hvězdičkou a dvakrát podtrženou. Ale i tak to byl skvělý zážitek. Hlavně Lara. Ta je vyšperkovaná do posledního detailu.

Druhá část audiovizuálního zpracování, zvuk, je další věc, za kterou si autoři hry zaslouží potlesk. Cítili jsme se jako u filmu Gladiátor, jenž je stále ve vrchních příčkách v ohledu zvukového zpracování. A to už je pár let, co byl natočen. Při neuvěřitelně realistickém zpracování zvuku nám někdy i naskočila husí kůže. Když to tedy spojíme (obraz a zvuk), máme tu skvělou podívanou jako v kině.

Hratelnost… no, nebudeme tu opět vypisovat naše velmi pozitivní dojmy jako do nějaké eseje na vysoké škole. Zkráceně, nový Tomb Raider se hraje jedna báseň. Velký plus od nás hra dostává za to, že se autoři rozhodli změnit své původní plány, jenž měly dělat hru velmi realistickou. Vykašlali se na to, udělali hru akčnější a nesmírně to prospělo. Uznáváme, větší realističnost by hře určitě neuškodila, ale asi by to nebyla taková zábava, jako teď. Skoky deset metrů daleké nedělají Laře problém, a skoky z deseti metrů způsobí maximálně další „Eh!“, ale to je jen detail. Je to jen hra.

A narážíme na první kámen úrazu, a to je umělá inteligence nepřátel. Asi před každým bojem vypili moc vodky, protože jim nedělá problém vběhnout vám do rány, zato jejich přesnost tento nedostatek trochu vyvažuje. Vyváženost nepřátel na vaši osobu je navíc udělaná tak akorát, takže se nemusíte bát, že by na vás najednou udělalo nájezd deset tuctů žoldáků se sekerami v ruce. A i kdyby, tak by to byla aspoň větší zábava. Při jejich inteligenci jsou totiž schopni zastavit se v půlce cesty, pár vteřin čekat, jestli po nich vystřelíte a až potom se teprve donutí přejít do úkrytu nebo zkusit na vás zaútočit.

Nepřátele budete moci kosit několika zbraněmi ve vašem arzenálu, čímž se Tomb Raider přibližuje ke starším hrám, kde nosit pod kabátem (zde asi ve výstřihu) nějakých deset dvacet zbraní nedělalo žádný problém. Zbraně si časem navíc můžete upravovat za nasbírané součástky, které se povalují skoro všude. Je libo tlumič, větší zásobník, nebo kulky způsobující více škody? Žádný problém. Není to zde tak složité, jako nám (autorovi této recenze) přišlo ve Far Cry 3. Dále je zde slušně udělané vylepšování Lařiných schopností. Opět, máte zájem o nová smrtící zakončení nebo získání více součástek při šacování mrtvol? V pohodě.

To, co nás na této jinak peckové hře nudilo, byl multiplayer. Ten ne, že by byl špatný, ale nepřináší nic nového, co byste v trochu jiných podobách už nikde neviděli. Tím se finální hodnocení hry trochu zmenšuje, ale přitom je vysoké. Tak si tak říkáme, že kdyby se autoři na multiplayer vykašlali, a přihodili ještě tak dvě tři hodinky kampaně, možná by udělali lépe. Ano, samotná kampaň nám zabrala nějakých 12 hodin. Na dnešní poměry to je slušné, ale kdyby opravdu takové tři hodinky přibyly, byly bychom šťastnější než s multiplayerem ve hře. Ale nikomu nechceme kazit pohled na hru. Multiplayer nás prostě nebavil, tečka.

Restart série Tomb Raider se nejen povedl – on se povedl na výbornou. Grafika, Lara, hratelnost, příběh, finální požitek ze hry… Jen si nejsme jistí, jestli chtějí autoři v budoucnosti přinést další a ještě lepší díl než tento (odkaz zde). Autorům v tom případě držíme palce a na další Laru se už teď moc těšíme!