Když jsem si poprvé mohl sáhnout v Kolíně nad Rýnem na novou generaci SimCity, rozhodně jsem nečekal nic. Zatím poslední díl série vyšel v roce 2007 a velkou díru do světa neudělal. SimCity se vždycky stavělo víc na stranu hardocorvých budovatelů než příležitostných hráčů, kteří by si sem tam zaskočili do města a podívali se, co nového. A právě tuhle myšlenku nové, zregenerované SimCity zcela od základů boří. Už to není dospělácká simulace. Nebo minimálně na první pohled se tak netváří. Zjednodušením prošlo naprosto vše. SimCity se otevřelo světu, a to doslova, protože se svým městem jste neustále na očích ostatním hráčům – to sebou samozřejmě nese tíhu permanentního připojení k internetu.

A právě tahle poporodní komplikace celé hře hodně zkomplikovala cestu na trh. Ukázalo se, že venku se najde větší množství potenciálních starostů, než v EA počítali, a tak krátce po vydání, a ještě několik dní poté, prakticky nebylo kvůli zkolabovaným serverům možné hru hrát. SimCity totiž funguje na bázi otevřených serverů, na kterém hráč založí hru, do níž se může připojit a starostovat si na svém písečku zase další hráč. A protože separovat a hrát offline ve hře nejde, jste odkázaní na dobrou vůli serverů, které buď nápor hráčů vydrží, anebo jednoduše spadnou. Teď už se situaci povedlo jakž takž stabilizovat, tudíž každý, kdo chce hrát, si skutečně zahraje. Ale běda, jestli vyjde nějaký DLC, který vzbudí paniku a nadšení, a hráči se opět houfně nahrnou do svých virtuálních měst.

I přestože si série prošla výrazným zjednodušením, stále doporučuji předem vyzkoušet tréninkový mód. Hra vás docela rychle seznámí se základními starostovskými starostmi a strastmi, a pak vás nechá řídit si vlastní město. Nebo se můžete připojit už do nějakého z existujících světů a začít řídit svoje vlastní město tam. EA se prostě rozhodlo vytvořit hru ve stylu předchozího SimCity Societies, ovšem tentokrát postavilo onu socializaci na úroveň internetu a nikoliv na úroveň virtuální. Bohužel se s tím pojí především nevýhody; za všechny jmenujme jednu obří, a to závislost na neustálém připojení k internetu a serverech, které nesmějí vypovídat službu, jak se jim zachce.

Jinak je ale neuvěřitelné, jak moc změna hře prospěla. Mám-li se vyjádřit trochu explicitně, dalo by se říct, že výrazně „zesimštěla.“ Co si pod tímhle výmyslem choré recenzentovy mysli představit? SimCity má, podobně jako The Sims, kořeny u vývojového studia Maxis, tudíž jsou to vlastně příbuzní. A tohle nové SimCity vypadá, jako kdyby se po letech konečně rozhodlo ke svému příbuznému otevřeně přihlásit a přijmout ho za svého. Uživatelsky je prostředí najednou nadmíru příjemné. Pomáhá tomu pěkná a trochu infantilní „simácká“ grafika, ale taky žádná přehnaná složitost.

Všechno má své pevně dané koleje. A proto na začátku začínáte jen s malým kapitálem pro vybudování nutné infrastruktury a prvních domů. Pečlivě si rozmyslet, kudy povedou rezidenční oblasti, je důležité, protože chraň Bůh, aby se překrývaly s průmyslovými zónami a chudáci obyvatelé museli dýchat zamořený vzduch! Kromě těchto dvou zón tu máme ještě komerční. Podle toho, jakými nerostnými zásobami země, na které budujete město, zrovna oplývá, se můžete specializovat. Buď vystavíte město překypující fabrikami, jehož magistrály brázdí jeden naložený kamion za druhým, anebo vybudujete příjemné městečko napájené solárními panely, které žije z cestovního ruchu. Toto je jen modelový příklad – už jen fakt, že každé město může být svým způsobem specifické, by měl hru bezpečně uchránit od jakýchkoli náznaků nudy.

Když na to přijde, hodí se i interakce s ostatními hráči. Můžete od nich například skupovat suroviny anebo naopak prodávat své vlastní. Nestane se ovšem často, aby se v jednom světě potkalo hned několik aktivních hráčů, a tak se raději spoléhejte na vlastní zásoby surovin. S ostatními můžete také soupeřit v počtu obyvatel. Čím víc jich je, tím víc stoupají vaše zisky z daní. Ale pozor, příliš vysoké daně zase simíky z města vyhánějí. Vlastně je velice jednoduché o obyvatele přijít. Zato zvednout populaci na číslo, které by vám dovolovalo například vylepšit radnici na magistrát, je setsakramentsky obtížný úkol, jehož složitost zdaleka neodpovídá tomu, jak se na vás nové SimCity tváří: jako milý simulátor pro děti.

Rozebírat detailně všechny mechanismy, které hru dávají dohromady, nemá příliš smysl. Potěší ale rozhodně a lá The Sims doprovodné mise, které vám sem tam některý z obyvatel nebo přímo činitel na radnici zadá. Ty jsou vytvořeny s klasicky simovským nadhledem, takže se nesmíte divit, když po vás například jeden z průmyslových lobbistů chce, abyste do města přivedli zloděje, kteří by pomohli rozkrást investice z okolních továren. Jednotlivé budovy lze různě modifikovat a rozšiřovat, aby mohli sloužit většímu počtu obyvatel. A když náhodou všechny své starostovské cíle vyčerpáte, není nic jednoduššího, než se přesunout na zelenou louku o pár údolí dál, a začít znovu, tentokrát například s vizí dokonalého velkoměsta plného nákupních center.

Nad očividnými mínusy se přemýšlí jen velmi těžko. Pomineme-li potíže s připojením, nenapadá mě prakticky nic. SimCity udělalo velký krok k socializaci, plně využívá Origin a doufá, že se stane platformou budoucnosti, což se však vzhledem ke konkurenčnímu Steamu jeví pravděpodobné jedině tehdy, že by se švédský digitální distributor složil stejně jako servery SimCity. Ale to není předmětem dne. Tím je SimCity. Milá a nanejvýš sympatická hříčka, která vás připoutá k počítači, a hodiny s ní ubíhají nadpozemsky rychle. Tak nahoď oblek, starosto, a mazej do práce!