Hry z druhé světové války patřily vždy k mým oblíbeným a to i přes to, že v době před několika lety byl jimi trh doslova přeplněn. Poslední měsíce se však zdá, že toto nepříznivé období pomalu odeznívá a konflikt mezi Osou a Spojenci začíná opět nabírat na popularitě. Dobře je to vidět na příkladu zdarma hratelných her, mezi nimiž v poslední době vzniklo rovnou několik titulů zpracovávající tento konflikt. Za všechny jmenujme třeba velice povedené Heroes and Generals či dnes recenzované Army Rage, které už sice vzniklo před nějakou dobou, na druhou stranu se teprve minulý měsíc prostřílelo také na evropský trh (a tím pádem i k nám a na Slovensko).

Popravdě řečeno, když jsem si četl provolávání autorů o „realistické střílečce“, docela jsem se těšil a liboval si, jak naváží na (podle mého názoru) skvělé Heroes and Generals. Už během instalace jsem si však uvědomil, že šlo o plané naděje, neboť když celou dobu koukáte do hlubokého... pohledu blonďaté dívky v uniformě Wehrmachtu, musí vám být jasné, jak tomu skutečně je. Přeci jenom, když vidíte po mapě pobíhat borce s hořící dýní na hlavně, neubráníte se myšlenkám na konkurenční Battlefield Heroes. Realismus tak můžete zcela hodit za hlavu, Army Rage je totiž spíše než cokoliv jiného zcela obyčejnou střílečkou.

A nutno uznat, že během prvních několika úrovní také dosti nudou. Vývojáři totiž přístupy k herním módům odstupňovali podle dosažené úrovně vaší postavy a tak jediné, k čemu budete mít na začátku přístup, je obyčejný Team Deathmatch (dalšími jsou Blitz, o němž se podrobněji zmíním později; King of the Hill, Domain Control a speciální verze TDM (např. pouze na pistole a podobně). Nic moc, zvlášť pokud k tomu přičteme nijak nápaditou hratelnost či občas až děsivě miniaturní mapy. K zážitku příliš nepřispívá ani místní komunita, která je zatím (logicky) poměrně malá a jejíž herní kvality bych označil za poměrně rozporuplné. Teď tedy nechci znít jako nějaký „efpéeskový“ guru, ale většina hráčů, které jsem potkal, mi svým chováním připomínala počítačem ovládané boty. Dlouhé stání na jednom místě, nepřítomné koukání jedním směrem,... Jistě tušíte, co mám na mysli. Ale možná jsem měl zkrátka a jednoduše jenom smůlu na výběr serverů.

Za jednu věc však autory musím pochválit. Když se řekne střílečka z druhé světové, většina vývojářů se spokojí s klasikami jako M1 Garand, Thompson, PPSh 41, Mosin-Nagant, respektive K98, MP40, MG42 a MP44 (chcete-li StG44). Army Rage v tomto směru zašlo daleko dál a nabízí krom vyjmenovaných kusů i spoustu dalších, které se během války používaly (MP18, FG42, Fedorov Avtomat, MG34 a další). Opravdu mě potěšilo, že si někdo dal tu práci a nespokojil se pouze s několika nejznámějšími kusy, ale přinesl daleko širší seznam, z něhož si vybere skutečně každý. Tedy pokud na to tak říkajíc má.

Army Rage totiž stejně jako ostatní zdarma hratelné hry funguje na principu nakupování lepších předmětů, ať už za herní či skutečné peníze. Nemusím zřejmě příliš dlouho vysvětlovat, že to nejlepší vybavení, stejně jako oblečení, získáte za reálnou měnu a „normální“ hráč se k nim dostane pouze v případě, kdy je sebere od padlého (ne)přítele. Jiné vybavení či vzhled postavy však není ten jediný způsob, jak se od ostatních odlišit. Stejnou možnost nabízí i talenty, které jsou pro každé povolání unikátní, zpřístupní se od desáté úrovně a poskytnou vám další nejrůznější výhody. Jejich odemykání funguje přesně tak, jak byste čekali.

Když už se v minulém odstavci zmiňuji o povoláních, měl bych se o nich rozepsat trochu podrobněji. Hráči mají na výběr z vojáka, průzkumníka (neboli odstřelovače), podpory a inženýra. Vzájemně se od sebe liší nejenom schopností používat trochu jiné typy zbraní, ale i ve čtyřech základních vlastnostech: počet životů, délka sprintování, rychlost pohybu a brnění. Nemyslete si však, že jsou jejich hodnoty neměnné, lze je i nadále upravovat prostřednictvím oblečení (a jejich úpravou) či vhodně volenými talenty. Tímto způsobem si tak můžete zvýšit přesnost střelby, snížit zpětný ráz, udílet větší poškození či schopnost povolat dělostřeleckou palbu.

Když skousnete hraní nepříliš zábavného Team Deathmatche a probojujete se k šesté úrovni, Army Rage vám ukáže tu nejpříznivější část – mód Blitz. Teprve zde se ke slovu přihlásí i bojová technika (džípy, děla či tanky), také mapy jsou o poznání větší a už nejde jenom o prostinké získání většího počtu zabitých či bodů. Útočící tým totiž vždy musí zničit dva důležité objekty a pokud se mu to podaří, boje se přesouvají do další části mapy. Uznávám, ani v tomto případě to není nic, co byste už někde neviděli, rozhodně si však myslím, že tento mód je to nejlepší a nejzábavnější, co může Army Rage nabídnout.

Ani Blitz však Army Rage nemůže uchránit od hodnocení pohybující se kolem průměru. Přeci jenom se jedná o průměrnou, v mnoha aspektech až podprůměrnou zdarma hratelnou střílečku. Nenabízí takřka nic, co byste již neviděli někde jinde a to jak z hlediska hratelnosti, tak i systému nakupování zbraní či herních módů. Nesmíme však zapomenout také na několik pozitiv, jako rozsáhlý arzenál zbraní, talentový systém a konec konců i v minulém odstavci zmiňovaný Blitz. Za všechny tyto prvky si autoři zaslouží pochvalu. Při srovnání se svými konkurenty však Army Rage citelně ztrácí.