Ruku na srdce, hardcore strategií již v dnešní době příliš není. Pokud už náhodou nějaká vznikne, můžete se s docela velkou pravděpodobností spolehnout, že v ní budou mít prsty lidé z Paradox Interactive. To není nic proti těmto švédským vývojářům, pouze takové menší povzdechnutí nad faktem, že v posledních letech mají v tomto žánru docela slušný monopol. Na druhou stranu, proč ne, jejich hry mají kvalitu a mezi fanoušky jsou oblíbené. A je úplně jedno, zda jde o titul z druhé světové války, ze středověku nebo viktoriánské doby. Musí vám být tedy jasné, že čtvrté pokračování Europa Universalis, dle mého názoru jejich nejambicióznější projekt, bylo v herní komunitě docela napjatě očekáváno. Autorský tým Paradoxu však nezklamal.

Jedné z novinek si všimnete takřka okamžitě – grafika. Byť samozřejmě není to nejdůležitější a zvlášť v tomto případě to platí dvojnásob, Europa Universalis 4 vypadá skvěle. Paradox ze svého enginu Clausewitz vymáčkl maximum a je to znát. Má to sice i svoji stinnou stránku a to občasné poklesy snímků za sekundu, zvlášť na nejvyšší rychlost, ale to je spíše detail. Zvlášť, když si člověk uvědomí, co všechno se musí vypočítávat a řešit.

Daleko zásadnější změnou je zavedení administrativních, diplomatických a vojenských bodů. Ty nově potřebujete takřka ke všemu – stavba budov, technologický výzkum, zvyšování stability, dokonce i pro uzavírání příliš expanzivního míru během války. Stalo se z nich zkrátka takové univerzální platidlo pro cokoliv. Jejich příjem pak zajišťuje váš panovník a kvalita rádců pro danou část správy země.

Díky zavedení těchto bodů se spousta věcí zjednodušila, třeba takový rozpočet. Tím teď nemyslím fakt, že konečně zmizelo dělení na měsíční a roční příjem (uf... viz později), jako spíš odstranění posuvníků pro výzkum a stabilitu. Původní systém se mi osobně líbil daleko víc. Jednak byl výzkum rozdělen do více částí a jednak se člověk mohl soustředit na různé věci různou měrou (jinak řečeno investovat do nich různě velké částky). Teď jste nuceni „jenom“ našetřit určitý počet bodů, kliknout a okamžitě dostanete balík vylepšení. Stejně tak mě mrzí vyřazení nastavení pro „domácí politiku“ (mám na mysli ty posuvníky u národních ideí) a kulturní tradice, díky nimž jste si mohli odemknout další rádce.

Když už jsem se v minulém odstavci dotkl národních ideí, zmíním se o nich o něco podrobněji. Tentokrát jsou vyvedeny spíše ve stylu únorového March of the Eagles, kdy si na začátku zvolíte určitou sadu ideí a postupně si je odemykáte. K tomu opět potřebujete určitý druh bodů, tudíž se často musíte rozhodovat, zda investovat do idee či technologie. Každý národ má pak řadu „unikátních národních ideí“, které se aktivují postupem času automaticky. České království má například „Český nacionalizmus“ (vytváření nároku na provincii stojí nepřátele o 200% více), Francie zase „Elán“ (33% bonus k morálce a o deset procent její rychlejší doplňování).

Ne ze všech změn mám však podobný pocit jako ze zavedení bodů. Třeba taková diplomacie, která do sebe mimochodem spolkla celou špionáž. Autoři po hříchu konečně zavedli asymetrické vztahy mezi dvojicemi států (čímž chci říct, že když vy máte vztahy s daným státem +150, vůbec to neznamená, že oni mají také +150, jak tomu bylo v Europa Universalis 3), možnost zakládat proti společnému nepříteli koalice nebo podvrhovat nároky na provincie. Rád bych se ještě zmínil o mnou osobně velice oblíbené funkci rivalství. Nově si můžete až tři státy zvolit za své rivaly, což vám usnadní nejenom války s tímto státem, ale také vylepší vztahy s těmi, kteří je také mají coby rivaly (aneb „nepřítel mého nepřítele je můj...“).

Obchod se pak zbavil center obchodu a nahradil je obchodními uzly, které jsou mezi sebou propojené po celé zeměkouli. Příjmy z obchodu tak nově daleko více závisí i na kvalitách námořnictva, úrovně technologie a také na vaší overextention (ideální český překlad mě bohužel stále nenapadl).

V úplné rychlosti se ještě zmíním o kvalitách umělé inteligence. Devadesát devět procent herní doby funguje více než dobře, přesto se však občas nevyvaruje nejrůznějších výstřelků. Jako třeba když jsem hrál za České království a uzavřel spojenectví s Rakouskem. V jednu chvíli jsem nestačil věřit vlastním očím. Rakušané se mnou rozvázali spojenectví, poslali mi diplomatickou urážku a okamžitě mi nabídli spojenectví zpátky.

Čtvrtý díl je také díky všem novinkám, které jsem výše popisoval, daleko přívětivější k nováčkům. Sám s oblibou vzpomínám na dobu před zhruba půl rokem, kdy jsem částečně i ze zvědavosti nainstaloval Europa Universalis 3 a vrhl se tak říkajíc do jámy lvové. Inu, prvních deset až patnáct hodin bylo řádně krušných a když už jsem hru dostal trochu do ruky, zjistil jsem, že se se šedesátkovou inflací moc daleko nedostanu (zpropadený roční příjem). Tady je podle mě situace o něco lepší, přesto bude pro začátečníky prvních několik hodin čistě seznamovacích. Mimochodem, přítomný tutoriál hodnotím velice pozitivně, na můj vkus je skvěle zpracován, oproti třetímu dílu je to nebe a dudy. Krom toho máte během hraní neustále přístup ke spoustě tipů a nápovědy s odkazy na další témata, které mi tak trochu připomínaly Wikipedii.

Mimochodem, seznam změn, který jsem v této recenzi vyjmenoval, není konečný. Je jich daleko více, přesněji několik desítek. Jestliže vás tedy zajímá úplný výčet úprav vzhledem k předchozímu dílu, doporučuji si přečíst takřka padesát stránek dlouhý dokument sepsaný samotnými vývojáři z Paradoxu. Velice zajímavé počtení.

Europa Universalis 4 je skvělá hra, osobně se od ní nedokáži odtrhnout. Jedná se o výborné pokračování výborné série a nebojím se přiznat, že ji osobně považuji za jednu z nejlepších her od Paradoxu vůbec (zároveň s Hearts of Iron III). Jestliže vás tento žánr baví, důrazně doporučuji si ji pořídit. Rozhodně neprohloupíte. Rozsáhlý tutoriál je pak skvělou pomůckou začátečníkům, aby i oni měli šanci si takřka čtyři sta let historie dosyta užít. Je k tomu potřeba jediné – trocha trpělivosti.