Již dlouho jsem při hrání jakékoliv hry neměl tak rozpačité, dokonce až extrémní pocity, které by mě dovedly k otázce proč. Proč má hlavní hrdina místo ruky automatický kanón? Proč má jeho spolupracovnice 16 rukou? Jak to, že mu v tom úřednickém obleku není na měsíci zima? A jak je vůbec možné, že tam dokáže dýchat?

Při značném úsilí vydaném na hledání odpovědí, jsem si vzpomněl na jednu dosti zásadní věc, a to, že Killer is Dead pochází z úchylné dílny dvojce strýčků, Suda51 a Grasshopper.

Dvojce, která prakticky nic jiného, než úchylárny neděla. Zdárným příkladem je loňské lollipop chainsaw, v kterém jsme se ujali role středoškolské roztleskávačky s motorovou pilou bojující proti hordám zombie. Taky proč ne, že?

Hlavním protagonistou celé hry není žádný středoškolský roztleskávač v upnutých šatičkách, nýbrž tvrďák (tedy, co se na japonské poměry sluší), který se, ve volném čase živý jako nájemný zabiják a gigolo. Že to k sobě nejde dohromady? No jasně že ne.

Jak už to tak bývá, téměř každá japonská hra má velice šílený, někdy až nepochopitelný příběh, který hráčovi místo odpovědí hází pod nohy jen samé otázky, na které mu stejně neodpoví. Stejný případ je i Killer is Dead, z jehož příběhu (točícího se kolem měsíce) jsem se dozvěděl jen to, že hraji za Mondo Zeppa, nájemného zabijáka s cybernetickou rukou/gigola pracujícího pro nejmenovanou popravčí firmu, zabývající se jak jinak, než rozsekáváním měsíčních monster na kousky.

Počkat, počkat, počkat… měsíční monstra? U téhle hry, se nesmíte divit zkrátka ničemu, a u faktu, že tajemná měsíční síla, měnicí prachsprostý vlak, na obří mluvící vlak, to platí dvojnásob.

Při plnění první hlavní mise, která mi mimochodem zabrala pouhých 45 vteřin, jsem si všiml jedné velice zajímavé věci. A to, že grafické zpracovaní, které by se dalo popsat, jako komiksová hra stínů a barev hře nesmírně sluší, ale zrovna tak nemusí svědčit úplně každému. Krom originálního grafického kabátku, se Killer is Dead může pochlubit také originálními bossy.

Výše zmiňovaný obří mluvící vlak, je tak jen špičkou bizarního ledovce, který v sobě skýtá opravdu zajímavé kousky.

Kromě bossů, se vám do hledáčku dostanou také ne, až tak běžní nepřátelé, u kterých sem měl po celý čas hraní, jeden nepříjemný pocit. A to, že se až genericky opakují, a jediné, co na sobě mění, jsou barvy. Díky čemuž, se mi po nějaké té hodince hraní dostavil sebemenší pocit stereotypnosti, který záhy zmizel, a pak se zas vrátil. Proč?

Náplň většiny z 12 hlavních misí, se totiž skládá pouze a jen z jednoho úkolu, a to najdi, zabij a přines hlavu. Nejhorší na tom je, že na papíře to zní lépe, než to ve skutečnosti vypadá. Většinou, jste totiž vhozeni do striktně lineárních prostorů, v který musíte rozsekat vše, co hýbe a ideálně sekat do té doby, než se to hýbat přestane. Na konci vás pak čeká boss, kterého musíte porazit hned na třikrát, paradoxem je, že tohle mě na každé misi bavilo asi nejvíce.

Po zdolání onoho bosse, následuje uhlazení Mondových vlasu, napřažení katany, tvrďácká hláška v podobě: KILLER IS DEAD a šup, hlava onoho bosse už trčí ve vitríně žadatele. Jak prosté že?

I když se může zdát, že Killer is Dead je čistokrevná hack-and-shlash sekaná, není tomu tak. Svých pět minut slávy, si ve hře odbyly i jisté prvky RPG a střílečky, které toho s žánrem hack-and-shlash nemají rovněž moc společného.

Abych vše uvedl na správnou míru, jistými prvky RPG mám na mysli drobné vylepšení Monda, či Mondových schopností, jako léčení, vylepšení sekundární, či primární zbraně atd… Samozřejmě, nic není zadarmo, a tady přicházejí na řadu měsíční kameny, měna, kterou použijete pouze a jen k nakupování vylepšení.

Podobným způsobem fungují tzv. gemy a krev, které na rozdíl od měsíčních kamenů, fungují zcela jinak. Sbíráním gemů, se vám navyšuje dosavadní level vašeho zdraví, a množství krve, jejímž sběrem, se vám doplňuje množství, které potřebujete takřka ke všemu, od střílení z Mondovy cybernetické ruky, až po efektní zakončovací komba.

Kapitolou samou pro sebe je pak Scarlett, neposlušná sestřička v krátkých růžových šatech s abnormálně velkou injekční stříkačkou, jejímž nalezením (nejčastěji v sošce kočky) si odemknete dodatečnou challenge. Vidíte tu logiku?

Vrchol této někdy úchylné, někdy pouze jen šílené japonské řežby tvoří vedlejší a gigolo mise, které se vám v průběhu plnění hlavních misí zpřístupňují. Vedlejší mise, které by se daly popsat spíše jako minihry, slouží pouze a jen k jednomu účelu. A to k vydělávání hromady peněz, které vzápětí utratíte, za parfémy, žvýkačky, klenoty, nebo růže.

Jedna s dalších úchylností, při které si vývojáři pustily zip na špacír přichází, až v gigolo misích, v kterých nemáte za úkol nic jiného, než svést druhé pohlaví. Na tom by nic úchylného nebylo, kdyby, jste to neměli udělat tím, že v ten správný moment (přesněji, když se dívka nedívá) zaostřit svůj zrak na ty správné partie (stehna, výstřih), přičemž vám stoupá váš ukazatel krve v p… ehm… mozku. Za splnění jedné ze tří dostupných gigolo misí, získáte jednu sekundární zbraň (vrták, ledová puška, plasmová puška). Úchylnou korunku tomu všemu, pak nasazuje možnost pořídit si takzvané gigolo brýle, s kterými uvidíte skrz ženské oblečení.

Ve výsledku, by se dal Killer is Dead přirovnat k roztodivné japonské sekané s neurčitým datem spotřeby, na které si pravděpodobně nesmlsne úplně každý. A kdo ví, třeba vás i stejně jako mě bude docela bavit. Faktem ale je, že se k ní po jednom dohrání málokdo vrátí, a vůbec vzpomene, že se do takového pestrobarevného experimentu vůbec někdy pustil.