Když si tak letmo vzpomenu na naši tělocvikářku na základní škole, dovolím si tvrdit, že nade všechno milovala basketbal. Říkám to z toho důvodu, že jsme jej neustále museli hrát, byť bychom daleko raději položili mičudu na zem a kopali do ní. Ale ona se nenechala naší otráveností znechutit a pořád dokola se snažila zlepšovat naše přihrávky, střelbu, dvojtakt,... Občas to bylo až k zbláznění.
Mohlo by se tedy na první pohled zdát, že tenhle kolektivní sport zrovna příliš nemusím. Ale opak je pravdou! Občas se na podívám na nějaký ten zápas, ať už Evropské ligy nebo NBA, nikdy nezapomenu na film Space Jam (mimochodem, to asi nikdo z nás) a především jsem si ze začátku tisíciletí sehnal NBA Live 2000. Po téměř patnácti letech jsem se tedy rozhodl, že do hraní basketbalu opět ponořím a vyzkouším, jak daleko se virtuální házení míče na koš posunulo.
Pokud bych však měl hodnotit verzi, kterou jsme od vydavatelství obdrželi na recenzi, příliš dlouhé povídání by to nebylo. Verze pro Xbox 360 je totiž až sprostě stejná jako loňský a předloňský ročník. Naštěstí jsem však měl tu možnost ochutnat také „next-gen“ (teď už spíše „current-gen“) podobu NBA 2K15, která je ve spoustě ohledů o mílové kroky vpřed. Inu, logicky.
Některé zvyklosti se však (v tomto případě bohužel) nemění a tak ani letos nejste „ochuzeni“ o přihlašování, respektive registrace na servery 2K Sports, které vás budou doprovázet takřka na každém kroku. Upřímně řečeno, už po několika minutách máte této vymoženosti plné zuby. Doslova každé vaše uprdnutí musí být okamžitě odesláno a tak se většina načítání neobejde bez třicetivteřinového čekání.
V některých situacích je navíc celý systém dotažen až ad-absurdum. Třeba mně se na servery nikdy nepodařilo připojit. Nevadí, říkám si, obejdu se i bez nich. Spouštím kariéru, nemohu se připojit na servery, musím tedy volit takzvaný „offline režim“. To chápu. Co však už nechápu je jednak to, že jsem musel třikrát (opravdu, TŘIKRÁT) potvrdit, že tuto volbu myslím vážně (poslední instancí je nutnost napsat do příslušné kolonky „agree“) a také to, že i v offline režimu se hra neustále snaží připojovat na servery a odesílat získaná data. Proč? Netuším.
Jinak nemohu říci na adresu kariéry ani popel. Protože právě takto by měl podobný mód vypadat, třeba takové NHL se může jít se svým „Live a Life“ zahrabat. Pravidelné tiskovky, individuální tréninky, komunikace s fanoušky, možnost pořádat večeře, charitativní akce, úkoly od trenéra přímo během zápasu,... Tohle všechno a ještě mnoho dalšího skvěle dopomáhá vytvořit pocit skutečnosti, že jste skutečně tam, že opravdu zažíváte kariéru basketbalisty v NBA. Verze pro počítače a nové konzole navíc obsahuje spoustu vylepšení jako společné tréninky, náhodná setkání s hráči, trenéry, agenty a tak dále a tak dále. Krom toho si nemusíte vytvářet obličej svého hráče ručně, ale stačí si (pomocí PlayStation Camera nebo Kinectu) naskenovat svůj vlastní.
Na druhou stranu bych však rád podotkl, že mi na ní několik věcí vadilo. První připomínka je spíše kosmetická – ještě pořád není možné urychlit úvodní draft. Ano, vím, je to detail a pokud si vedete v úvodním zápase nováčků nadmíru dobře, někdo po vás sáhne velice rychle, ovšem třeba já byl draftován až na šestnáctém místě a už to trvalo docela dlouho. Upřímně řečeno si nedokáži představit, kdybych šel až ve druhém nebo některém z dalších kol. To bych se už asi skutečně ukousal nudou. Zvlášť, když se neustále střídají pouhé dva různé záběry na moderátora celé akce.
Daleko podstatnější jsou však chyby umělé inteligence, které se vztahují na jakékoliv zápasy. Nesčetněkrát se mi stalo, že jsme přešli do útoku, rozebrali si pozice a můj spoluhráč s míčem se odmítal jakkoliv pohnout. Zkrátka stál, dribloval a ubíhající čas na střelu zatvrzele ignoroval. Jistě tušíte, že kdybych nezasáhl, čas by vypršel. Když se podobný problém stal druhému týmu, dvacet čtyři vteřin uběhlo a daný hráč se pak strašně divil, že rozhodčí zapískal. Vymýšlení útočných akcí tak většinou zůstává zcela na vás, ať už hrajete na jakékoliv pozici. Nejlepší na tom všem je, že pokud už musíte umělé inteligenci tímto způsobem pomoci a zažádáte o přihrávku, dost často za to můžete být v hodnocení vašeho výkonu ještě penalizováni.
Jednou z novinek exkluzivních pro Xbox 360 a PlayStation 3 je herní mód 2K Heroes a nutno uznat, že jsem jím byl nadšen. Ani ne tak kvůli jeho obsahu, neboť ve své podstatě nejde o nic jiného než klasický multiplayer, ale kvůli jeho myšlence. Každý z osmičky týmů, které sestavily basketbalové legendy (namátkou LeBron James, Kevin Durant nebo Michael Jordan) a za něž můžete v 2K Heroes hrát, podporují nejrůznější charitativní společnosti. Za každý vítězný zápas pak od 2K Sports dostanou určitý finanční obnos. Což je podle mého názoru super nápad. Krom toho byly přidány další slavné evropské týmy jako FC Bayern Munich, Real Madrid nebo Maccabi Electra Tel Aviv.
Pár slov také ke grafice a ozvučení. Ano, hodnotit grafiku není kvůli zastaralému hardwaru tak úplně férové, přesto si myslím, že některé animace autoři opravit mohli. Především trenéři se dost často ksichtí naprosto neuvěřitelným způsobem, až se budete za břicho popadat. Také hráčská tetování dost často vypadají spíše jako rozplizlé šmouhy. Jistě chápete, že všechna tato kritika se týká především verzí na staré konzole, neboť hru na těch nových (a konečně také na počítačích) pohání nový engine, díky čemuž hra vypadá o poznání lépe (viz obrázky).
Grafické nedostatky ovšem skvěle dohání ozvučení. Za zmínku stojí především komentátoři, kteří jsou skvěle zpracovaní a především během hraní kariéry vás nesčetněkrát překvapí aktuálními hláškami. Třeba když během tiskovky plácnete něco o „trénování tisíce trestných hodů“ a další zápas si z vás komentátoři na toto téma dělají legraci. Tady opravdu není moc co zlepšovat, snad jenom občas volit trochu lépe soundtrack. Nic proti rapu (například naprosto miluji Gangsta's Paradise), ale když během registrace uslyšíte neustále se opakující se skladbu a rappera opakujícího „one, two, three, four, five, six, seven, eight, nine!!!“, vyvede vás to trochu z míry.
Celkově vzato tedy mám z hraní NBA 2K15 pozitivní dojmy. Skvělá kariéra, prezentace zápasu simulující skutečný televizní přenos, to všechno stále dělá z NBA 2K15 jedničku na trhu. Electronic Arts se budou muset ještě hodně snažit. Mé závěrečné hodnocení se však částečně odvíjí také od verzí pro staré konzole, z níž jsem zkrátka zklamaný. Tři roky po sobě nabídnout takřka na chlup to stejné, to už se někde projevit musí. Pokud tedy vlastníte Xbox 360 nebo PlayStation 3 a některý z předchozích ročníků, příliš mnoho důvodu ke koupi nenajdete. Vlastně žádný, maximálně tak 2K Heroes, o němž si i po napsání tohoto textu myslím, že je to skvělý nápad.
