Ach ne! Halloween je znovu ohrožen a jeho osud je opět jen ve vašich rukou! Tedy, v rukou dvou sourozenců Reynolda a Wren, kteří jsou jednoduše k zulíbání. Costume Quest je zpátky a vypadá… hmm... tak trochu stejně. Což automaticky neznamená špatně, ne?

Kdo je jedním z nejvíc nenáviděných lidí na planetě pro všechny děti a nejspíš i většinu dospělých? No, jistě, váš zubař. Tak proč z něj neudělat hlavního záporáka hry? Vždyť se to přímo nabízí. Kdo jiný by mohl mít pifku na takový kouzelný svátek jako je Halloween, no řekněte.

Naši sourozenci se ani nestačí rozkoukat po předešlém dobrodružství a už se objeví na scéně na první pohled nesympatický pán v bílém, Dr. Orel White, který pomocí cestování v čase vypustí do světa tunu monster a vymaže navždy z našeho kalendáře svátek Halloween. Tedypočkat, vymaže? Minimálně se o to pokusí a to přeci nemůžeme dopustit, další na řadě by byly Velikonoce a časem by se, nedejbože, mohlo dostat i na Mikuláše, kdy se přeci taky rozdávají bonbony. Za pomoci svých přátel, starých, nových, ale i nečekaných, musíte utnout zapšklému zubaři tipec. Děláte to přeci pro něj, bez bonbonů by přišel o práci.

Dějová linka netradičně navazuje na DLC Grubbins on Ice, ne tedy na původní díl, ale ve své podstatě se obejdete bez znalostí obojího. Díky vylepšením určitých neduhů prvního dílu se i nabízí začínat rovnou tímto kouskem.

Příběh není nikterak komplikovaný, přestože by to mohlo nebezpečné si zahrávání s časovou linkou snadno pomotat. Jeho hlavní kouzlo tvkví ovšem v nenuceném humoru, který prostupuje dějem, interakcemi, prostředím, bitvami, ale i nápaditými kostýmy.

Jak už jsem naznačila v prvních pár řádcích, vypadá to prostě stejně jako předchozí díl. Samozřejmě, že je vše krásně barevné a líbivé, nápadité, pobaví vás detaily, speciální útoky v bojích jsou působivé, tudíž si vlastně nemám právo stěžovat. Jen po mne prostě nechtějte, abych ze dvou screenshotů rozpoznala, jestli se jedná o starý nebo novejší díl. Ehm, dobře, podle kostýmů, nepřátel a prostředí bych to poznala, ale rozumíte mi, ne? Zapotila bych se až u hudby, je sice atmosférická, úžasně pohádková a krásně ladí s celkovou stylizací hry, ale kdyby na pozadí přehrávali soundtrack z prvního dílu, ani bych si nevšimla.

Hra má od začátku příjemný spád, popadne vás do pařátků, vysvětlí, co a jak, a hurá na to.

Ze všech sil se snaží tvářit jako RPG. Tahové souboje, levelování postav, sbírání bonbonů, plnění questů, sestavování a vylepšování kostýmů... Vše je ovšem velmi zjednodušené a brzy prokouknete, že jde především o objevování a prozkoumávání nevelkého světa, resp. několika lokací. A díky bohu, že se jedná o o tak malé lokace, jelikož mapa, kterou si za pár bonbónů koupíte u každého kartičkového dealera, je dobrá akorát tak na letmý pohled a pak si s ní můžete vytřít třeba víte co. Jasně, stylizaci do dětského plánku chápu, ale když stejně nepoberete, u kterého z těch přeškrtnutých baráčků vlastně stojíte, protože zde není zakreslena vaše poloha, můžete klidně chodit i po paměti a budete na tom skoro stejně.

Boje jsou v porovnání s jedničkou propracovanější, to se jim musí nechat. Jednoduchý princip: co postava, to jedno tlačítko na ovládání. Útok, obrana, to je fuk, Wren má prostě trojúhelník a basta fidli (příklad xD). Na co se tentokrát sází, jsou vaše reflexy. Čím více se blíží úrovni Jeana Clauda Van Damma, tím lépe pro vás. Správné načasování a stisknutí tlačítka vám totiž zvyšuje útok, ale i obranu. Nově byly představeny výhody a postihy jednotlivých kostýmů vůči různým typům nestvůr. Vylepšení se dočkaly i karty, které postupně nacházíte, abyste se jimi mohli vybavit a následně použít v boji. Mají řadu efektů hodících se v boji, po použití ovšem každá karta potřebuje 3 bitvy odpočívat, než ji opět vytasíte na svého nepřítele. Postupně se naučíte další bojové vychytávky jako je protiútok či kombíčko, což vám opět usnadní klácení nepřátel jednoho po druhém. Kostýmy mají navíc svoje speciální útoky, které vám svou animací prozáří den, tedy alespoň prvních pár použití, pak naštěstí existuje skipovací tlačítko.

I přes všechna tato vylepšení se ani pokračování nevyhnul jeden veliký, ale opravdu veliký neduh. Boje jsou časem nehorázně repetetivní, až bych si troufla říci - nudné. Zachování obcházení domů, kdy zaklepete a modlíte se, ať vám dají bonbony a pokoj, tomuto problému moc nepomáhá. Hlavně když stejně většinou musíte bojovat. Tu a tam se souboje oživí nasoukáním se do nového kostýmu, kdy vás na nějakou dobu rozptýlí nový vzhled, nástup a hlavně speciální útok. Takové vzrůšo vám ovšem vydrží maximálně pět soubojů a poté se vrátí náš starý známý, pan Stereotyp. Naneštěstí i přesto, že je zde představen zajímavý systém obrany, případně protiútoku, nezabrání to častým procházkám k fontánce, která vaší skupince doplní zdraví. Ano, můžete baštit těžce vymlácené bonbóny, plácat svoje kolo léčivými kartami, či používat některé kostýmy se super ozdravnými schopnostmi, ale nakonec zjistíte, že si mnohdy raději zajedete zdarma na tryskající živou vodu. Nebylo by to tak špatné, kdyby vás tahle zajížďka nečekala skoro po každém druhém střetu, leč se bráníte zuby - nehty - štíty.

A nesmíme zapomenout na nejpodstatnější věc, podle které se hra jmenuje - kostýmy! Jejich množství je více než dostačující, nápaditost jim rozhodně nechybí, přestože by někteří hnidopíšci mohli poukázat, že jejich schopnosti jsou jen zrecyklované z prvního dílu a jinak promíchané. Ale ve hře jako je Costume Quest toho stejně nemůžete vymyslet o moc víc, takže v tomhle ohledu bez výtky. Kromě již zmiňovaných různorodých speciálních útoků, které můžete použít pokaždé, když se dostatečně rozohníte, je většina kostýmů použitelná i mimo bitevní vřavu. Bez nadsázky se dá říct, že bez některých se prostě dál nedostanete, kupa listí je přeci jinak nepřekonatelná překážka. Navíc mají vliv i na vaše staty, tudíž můžete vybírat a kombinovat dle libosti, ale počítejte s tím, že převlékání se stejně nevyhnete.

Hra vás nepřipraví ani o řadu praštěných úkolů, kdy si zahrajete na klakson s jazzovou skupinou nebo kazíte radost dítkám při odhalování jejich promyšlené schovky. Většinu času ovšem sbíráte bonbony, až příliš mnoho bonbonů. Naštěstí je vše doplněné milým humorem, takže se nezřídka kdy zastihnete s tupoučkým úsměvem na tváři, a o to zde jde především.

Co se délky hraní týče, Costume Quest 2 se ani v nejdivočejších představách nesnaží dosahovat na deseti až stahodinové hranice klasických RPG. Upřímně, i deset hodin této hry by bylo až moc. Těch 5-6 hodin, které hra nabízí, jsou tak akorát, abyste se těmi bonbony nepřejedli a nezkazili si tak apetit na další chod.

Pokud toužíte po nablýskaných trofejích do své sbírky, doba se vám trochu prodlouží při dosbírávíní karet a prozkoumávání všech zákoutí. Ani jedno z toho však není tak otravné, jako nutnost mít po celou dobu v partě Candy Corn, a kdo hrál navlečen do tohoto kostýmu jen do doby, kdy to bylo skutečně nevyhnutelné, pocítí teď upřímnou soustrast s trophy huntery. No, aspoň, že je vtipnej, frustrující, ale vtipnej.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Double Fine