Záchrana světa je obvyklé téma her, stejně tak invaze vše ničících mimozemšťanů. Ale kdy naposledy jste zachraňovali svět pod velením přeživšího Abrahama Lincolna, zachránili britskou Královnu a to vše ze vzducholodi, pomocí vybavení napájených parními stroji? Pravděpodobně nikdy a nyní máte tu možnost, v dnes recenzované hře Code name: S.T.E.A.M..
Strategičtí mágové z Intelligent Systems, kteří jsou proslaveni sériemi jako Fire Emblem, Advance Wars a Paper Mario, nám přináší novou značku. Všechny jejich hry, mají jedno společné, jsou postaveny na tahovém systému a v případě Code name: S.T.E.A.M. si zřejmě u Nintenda vymohli, že chtějí zkusit něco mírně odlišného. Něco co jim umožní vyzkoušet jiné principy a přitom oslovit jak fanoušky svých her, tak nové obecenstvo. A rovnou mohu říci, že se to povedlo, protože Code name: S.T.E.A.M. přináší dostatek zajímavých prvků pro všechny hráče.
Už od začátku bude jasné, že hra nemá AAA rozpočet, jako ostatní tituly tohoto studia. Jelikož prezentace hry je celkem strohá, co se detailů týče. Modely moc polygonů nepobraly, až by se mi skoro zdálo, že autoři vzali svůj engine z Fire Emblem Awakening. Změnili kameru na third person a mírně poštelovali něco tam něco sem, ale v nic zásadního. Nedostatek detailů na modelech se snaží kompenzovat komiksovým cell-shadingem (zvýraznění hran), který v tomto případě výrazně propůjčil ráz celé stylizaci hry.
Vše je totiž laděné do komiksového rázu. Příběhové sekvence jsou dělané formou živého komiksu, kdy kamera místo střihu přejede na další políčko a výrazné zvuky doprovází grafické komiksové výrazy. Samozřejmostí jsou bubliny při mluvě. Což neznamená, že by hra nebyla nadabovaná, anglický mírně přehrávající dabing, patří také spíše k úmyslné stylizaci, než špatné režii. Hra totiž moc vážná být nemůže, protože jak už jsem zmínil, je tu Abraham Lincoln a vše se odehrává ve steampunkovém světě.
Začneme v Londýně, ale podíváme se do USA a na jedno místo, které našinci dojde, až když se objeví jako postava Dorotka. Vzducholodě je běžný vojenský prostředek a téměř vše je napájeno párou. No, ale některé lidské znalosti nepochází úplně z fyzikálních znalostí, ale to už je věc příběhu. Ten se rozvíjí z nenadálé invaze modro-fialových vetřelců, kteří útočí po celém světě. Vaše hlavní postava Henry, je brzy po začátku naverbován do speciální jednotky S.T.E.A.M., kterou vede právě prezident Lincoln a základnu mají na vzducholodi Liberty (trošku kopírka Marvelu - S.H.I.E.L.D.). Postupně se do vašeho týmu připojují další agenti, každý specifický jak vzhledem, tak dalšími vlastnostmi.
Do každé mapy si můžete sestavit tým až čtyř agentů, se kterými ji budete plnit. Výběr není omezen, takže vše záleží na vašem stylu hraní a na sympatiích k jednotlivým postavám. Zde tkví jedno z velkých pozitiv hry a ukazuje, jak Intelligent Systems své řemeslo znají. Přijde mi, že je totiž úplně jedno jakou kombinaci agentů zvolíte, protože vždy se mise dá splnit a jen záleží na vás, zda dokážete z postav vymáčknout to, na co jsou vhodné. Postava, která umí vyskočit nebo vylézt na vyvýšené plochy, vám může hodně změnit postup po mapě, oproti tomu, když takovou postavu mít nebudete. Mapy jsou celkem malé, většinou se odehrávají v nějakém prostředí typu - náměstí, podzemní nádraží, zahrada před palácem, knihovna atd. Jejich členitost se také různí, takže je dostatek míst, za kterými se krýt nebo zariskovat a projít otevřeným prostranstvím. Mapy se mi líbí, nevybočují z žánru nikam a člověk nemá pocit, že by byl ztracen.
Už je dost na čase, abych zmínil jakým způsobem se hra vlastně hraje. Už jsem řekl, že se jedná o tahovou hru, takže logicky přijdou na řadu akční body, ty zde mají podobu páry, kterou máte ve svém bojleru na zádech. Většina bojlerů se pohybuje od 8 bodů k cca 13, což je myslím maximum, které jsem zatím ve hře potkal. Pohybujete se na čtvercových polích, které mají řekněme tak metr na metr ve virtuálním prostoru hry. Za jeden bod páry přejdete do dalšího čtverce, ale pozicování uvnitř něj nic nestojí. Největším nezvykem pro veterány tahovek bude fakt, že dokud neuděláte nějakou prostředí ovlivňující akci (střelba, sebrání lékárničky…), tak můžete chodit sem a tam. Můžete prostě dojít na druhou stranu vašeho dosahu, sebrat medaili a zase se vrátit a máte stále k dispozici plný bojler.
Tento prvek považuji asi za nejoriginálnější, umožňuje totiž taktizování, ale také hru zrychluje. Kvůli sebrání peněz nemusíte plácat tahy na cestu do kouta a čekat, namísto toho si tam zaběhnete. Zní to snadno, ale musí se s tím nakládat opatrně, protože pobíhání není stoprocentně bezpečné. Hra obsahuje tzv. Overwatch, to je stav, do kterého se dostanete, pokud ušetříte nějakou páru a vaše zbraň podporuje tento mód. To samé mají samozřejmě nepřátelé. Pokud tedy ve snaze sebrat medaili na konci chodby přehlédnete výklenek, kde číhá nepřítel. Ten vás zpozoruje, vystřelí a tím se stala akce. Pára, která byla potřeba, na dostání na toto pole se spotřebuje. Vaše postava tím má omezený manévrovací prostor a může zůstat vystavená nebezpečí.
Podstatné je, že pohyb po polích funguje čistě third-person střílečkovým stylem. Prostě analogem pohybujte postavou a pohled ovládáte v závislosti na vašich možnostech nebo zvyku. Majitelé New 3DS to mají totiž nejjednodušší a použijí C-stick. Majitelé starších verzí 3DS mohou použít buď tlačítka ABXY nebo virtuální páčku na touchscreenu. Záleží na chuti, ale na New 3DS je vše přirozené a pohodlné. Míření totiž v Code name: S.T.E.A.M. má svůj účel, nestačí pouze určit, že zaútočím na nepřítele.
V závislosti kam míříte, můžete ovlivnit způsobené zranění. Nejen headshot se počítá, ale nepřátelé mají citlivá zářivě fialová místa, přesné míření může mít rozhodující vliv na výsledek. K míření mám jen malou výtku, jsou situace, kdy by se hodil zoom nebo něco takového. Je zde jeden typ maličkého létajícího nepřítele, který se ve vzduchu kolébá a trefit ho na hranici dostřelu zbraně postavy, je dost předmětem náhody. Ale jinak tato koncepce pohybu, míření a netradičního spotřebování akčních bodů je obrovské oživení hry. To z ní dělá více akční tahovku a je to dobře, to má právě potenciál přivézt k tahovému, často za nudu považovanému žánru více lidí.
Vaše cíle na jednotlivých mapách se různě liší. Od celkem častého úkolu dojít pouze na vyznačené místo na konci mapy, se dostanete i k vybíjecím úkolům nebo záchraně rukojmích. Nechybí ani tahově omezené obranné mise, perličkou jsou pak mise s bossy. Na ně má hra připravenou spíše akční minihru, která aspoň lidi nechá oddechnout od zbytku hry, více prozrazovat nebudu. Z hlediska misí, jediné co mi přišlo je, že ke konci sklouzávají více do akce, než taktickému postupu a pomalému čištění. Je pravda, že to vám nikdy hra nedovolí na sto procent, protože čas od času vám respawne nepřátelské posily a nejlépe za zády.
V době mezi misemi nečekejte mnoho, když shlédnete filmeček o příběhu, jen vyberete další misi, pak vás čeká výběr postav a hurá na to. Jakékoliv RPG prvky známé z Fire Emblem tu nenaleznete. Maximum co hra odemyká, jsou nové sekundární zbraně, za nasbírané medaile v misích. A za sbírání ozubených kol (tři na mapě) nové bojlery pro agenty, ale to je vše. Žádný komplikovaný management, nic. Pouze rovnou do akce a není to na škodu. Obtížnost je posazená celkem nízko, ve srovnání s předchozími hrami od stejných tvůrců. Prakticky za celou dobu kampaně jsem nenarazil na větší zásek a slovo Mission Failed jsem viděl pouze párkrát. Veteráni se však nemusejí bát, protože při opakování misí si mohou zvolit z několika náročnějších modifikátorů, které hru dost ztíží.
Hra obsahuje také Versus mód, který jak jinak je forma multiplayeru. Online nebo přes lokální připojení (Download play není podporováno), lze bojovat proti lidskému protivníkovi ve třech módech. Asi nejméně zajímavým jsou A.B.E. Battles, které odkazují na několik akčních sekvencí z kampaně, ale těmi bych čas neztrácel, s hlavní hrou to má pramálo společného. Klasický Death Match asi není třeba nějak popisovat. Zajímavá je Medal Battle, kde nejde o to zabít protivníkovi agenty, ale posbírat během bojů co nejvíce medailí. To vzhledem k přítomnosti funkce Overwatch dělá z módu velice zajímavou věc. Co je trochu problém, že hra nenabízí možnost spojit se snadno s kamarádem, ale vždy hledá oponenta v internetu. Lze založit privátní tournament a do něj pozvat kódem pouze přátele, ale je to takové drbání pravou rukou za levým uchem. Každopádně, komu by nestačila kampaň, tak multiplayer nabízí solidní možnosti.
Podpora Amiibo je ve hře implementována a komunikuje s postavičkami ze série Fire Emblem, bohužel žádnou nevlastním, tak jsem nemohl tyto postavy ve hře vyzkoušet, ale přiznám se, že mě to lákalo. Ve výsledku není kromě vizuální stránky co hře vytknout. Mohl bych si postěžovat, že pokud máte New 3DS, tak je využití dolní obrazovky žalostné, protože namísto virtuálního joysticku bych raději viděl statistiky postav (objeví se, pouze pokud kliknete na end-turn). Nebo že mezi misemi bych uvítal více informací o zbraních, když je vybírám, ale to je rýpání, protože to hru nijak nerozbíjí. Naopak tato hra je opravdu vyladěná, návyková hratelnost, zábavné mise a vše fungující na výbornou. Intelligent Systems ukázali, že umí udělat věci jinak a oživit starý žánr do akčního způsobu, aniž by to působilo jako divný hybrid.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.
