Když jsem poprvé - v roce 2013 během E3 - viděl první trailer na Tom Clancy's The Division, měl jsem chuť si jej okamžitě zahrát. Je jasné, že jsem si musel nechat zajít chuť, a to hned na několik let. Tak mi nezbývalo nic jiného než se těšit a doufat, že se Ubisoftu s tímto titulem nepovede udělat takový průšvih, jaký nastal u Watch_Dogs nebo Assassin's Creed Unity. Když jsem viděl - loni opět na E3 - jakého se dopustili downgrade grafického zpracování, trochu ve mně zavládlo zklamání. Ale zas na druhou stranu, a s drobným odstupem času, jsem byl za toto „přiznání“ rád. Měl jsem čas se s ním vyrovnat a hra se mi stále líbila.
První možnost si hru osahat jsem měl počátkem roku v uzavřené betě, kde jsem si potvrdil, že The Division bude po stránce hratelnosti kvalitní titul se spoustou inovativních prvků a - světe div se - i líbivou grafikou. Ale uzavřená beta je pryč, stejně tak i nedávná otevřená beta verze hry, a již je k mání finální produkt. Pomalu zasouvám disk do mechaniky své PS4, aby se hra nainstalovala, beru si spousty energeťáků, vypínám telefon, za okny začalo - ku překvapení všech - sněžit. Tahle noc bude dlouhá, A nejen tahle.
O kolapsu, který nastal po Černém pátku ve velkoměstech v USA, vývojáři dávali vědět už dopředu. Za vše mohl virus, který byl rozšířen prostřednictvím peněz. Původně se mělo za to, že jde o nějaký druh chřipky, ale posléze se ukázalo, že se jedná o pandemii modifikovaných neštovic. Během několika dnů došlo k totálnímu kolapsu, byly ochromeny veškeré policejní, záchranné i hasičské složky. Vláda byla totálně paralyzována a rozpadla se jako dům z karet. Nebyl nikdo, kdo by tuto situaci řešil centrálně nebo jakkoliv jinak. V zemi plné nebezpečných materiálů a zbraní zavládl totální chaos a vše nahrávalo do karet nebezpečným gangům, zločincům nebo trestancům, kteří na karanténní opatření kašlali a vyšli do ulic rabovat, loupit, vraždit... Proč? Nikdo je nemůže zastavit, žádná policie nefunguje.
V takovýchto situacích je mohou zastavit pouze agenti tajné služby známé pod názvem Divize. Mohou to být obyčejní lidé, vaši sousedé, známí, kamarádi. Jejich úkol je jednoduchý: v případě vážných krizových situací, jako je tato, nastolovat v ulicích pořádek, eliminovat za pomoci veškerých možných prostředků nepřátele, nebo prostě najít řešení pro danou situaci. Někdy stačí i malá pomoc. Někteří hladovějící civilisté vás mohou poprosit o kus žvance. Za pomoc se vám odmění kouskem oblečku apod. Ale povětšinou půjde o těžkou práci sestávající z tvrdých přestřelek.
Nastal tedy čas, a i náš hrdina byl povolán do služby. Zvedl své pozadí z barové židle, zanechal nedopitou sklenici kořalky a šel do akce. Nejdříve si jej však můžete přizpůsobit obrazu svému. Možností úprav není nijak přehršle, ale v rámci hry to bohatě stačí. Některé potěší, že váš hrdina nemusí být nutně muž, může být i pěkně vypadající agentka se stylovým tetováním na krku a piercingem v bradě.
Asi si nešlo - z reklamní masáže a veškerých informací - nevšimnout, že vaším působištěm bude velkoměsto New York. Resp. převážnou část hry strávíte na Manhattanu, kde se odehraje ta nejdůležitější část. V rychlosti musím ještě poznamenat, že zpracování města, veškerých budov, by mohlo kandidovat na vynikajícího průvodce po městě. Fakt, je vymodelované do nejmenších detailů. A to jak po stránce architektonické, tak po stránce ztvárnění nastalé katastrofální situace. Auta jsou ledabyle zaparkována, všude lítají papíry a válí se tuny nepořádku. A vzhledem k tomu, že jde o předvánoční dobu, na každém rohu je vidět rozvěšená vánoční výzdoba a hlavně sníh. A věřte mi, na něm je odvedená zatraceně dobrá práce.
Obecně dynamické počasí vám dokáže zamotat hlavu, a v tu nejméně vhodnou dobu. Například při sněhové vánici nevidíte téměř na krok. Předtím zdánlivě vyhraná přestřelka se najednou hraje podle zcela jiných pravidel.
Je strhující se dívat, jak vločky lítají kolem a následně se mění v pořádnou vánici, a nános sněhu na autech přibývá, aby se posléze ulice pokryté sněhovou nadílkou proměnily v marastem poseté cesty, na kterých tu a tam najdete zatoulaného psa, jenž má zrovna před vámi nejvíce napilno, aby vykonal tu doslova největší potřebu ve svém dosavadním životě a následně se ji snažil pečlivě zahrabat.
A když se tak postupně procházím po zdecimovaném Manhattanu, tak najednou... to musel být určitě on! Vážně to byl on? Potkal jsem někoho, kdo jakoby z oka vypadl Aidenu Pearceovi (hlavnímu protagonistovi Watch_Dogs). Nabubřelec, ani se nezastavil, aby se mi podepsal, beztak šel zas něco hackovat...
Prolog je příjemná pasáž, která vás spíše naučí ovládat vámi vytvořeného agenta. Už úplně úvodní pokyny ujasňují, že se jedná o pořádnou akci, protože první úkol vás naučí, jak se skrýt za překážku a následně střílet – v tuto chvíli ještě po plechovkách. Nemohu se ubránit zajímavě navrženému krycímu systému. Na někoho může působit rozporuplně, ale během pár manévrů se mi vryl pod kůži a přál bych si, aby přesně takhle fungoval v každé jiné hře tohoto typu. Pokud se někde kryjete (a že je možností spousty: auta, barikády, rohy budov, kontejnery apod.) a chcete se nepozorovaně přesunout do jiného úkrytu, stačí na nový úkryt zamířit a držet příslušné tlačítko, a přikrčený agent se už pomalu šine.
Během několika vedlejších misí a jedné hlavní se konečně dostávám na své hlavní působiště – Manhattan - a objevuji svůj bezpečný úkryt, respektive naši improvizovanou základnu stojící téměř naproti Medison Square Garden. Je na ní spousty práce a dát ji do kupy bude fuška.
Ještě než zmíním, kudy jsem se ubíral dál, nemohu si odpustit říci, že The Division je opravdu hutné RPG. Vyplývá z toho jedna věc. Pokud hrajete RPG hru třeba z fantasy světa, nevadí vám a přijde vám přirozené, že ten obr stále stojí, a to i navzdory tomu, že jste jej nejdříve pětkrát střelili mezi oči šípem a teď jej ještě masakrujete mečem. Prostě až mu dojdou životy, padne. Ale jakmile jsme v městské akci, kde proti nám stojí lidé, do jednoho z nich vystřílíme celý zásobník (přitom jsme minimálně 3x dali headshot) a on furt neskonal, tak se nad tím pozastavujeme. Chápu, že zrovna tato věc může hráče rozdělovat na dva tábory. Já za sebe přiznávám, že to působí divně, ale beru to jako RPG hru a časem jsem si na to zvykl.
Jinak musím ocenit komplexnost a důmyslnost celého systému. Ve vaší základně jsou tři křídla: zdravotnické, technologické a bezpečnostní. Každé můžete díky plnění různých misí vylepšovat. Za každé vylepšení se vám odemkne jedna schopnost, které jdou posléze upgradovat a modifikovat. Vy si můžete mezi získanými schopnostmi libovolně přepínat, tzn., že můžete reagovat na nastalou situaci.
Odemykání upgradů jednotlivých křídel má také za následek přidělování různých perků, které mají spíše pasivní dopad. A k tomu všemu si můžete ještě volit skilly, které je potřeba pečlivě zvažovat podle toho, jak si svého agenta uzpůsobíte.
Po zevrubném seznámení se všemi těmito možnostmi jsem se vrhl na první pořádnou misi - sám. No, celkem nuda. Vývojáři avizovali, že hra je koncipována jako kooperativní záležitost, ale můžete si ji užít i samotní, což mě neoslovilo. Nicméně pro další mise jsem využil velmi svižný matchmaking, a to bylo úplně jiné kafe. I s neznámými hráči byl můj herní zážitek, tedy až na jednu výjimku, úplně někde jinde. Situace, kdy s kolegou zoufale trčíme pod těžkou palbou, schovaní za policejním autem, a střídavě naslepo střílíme, než další dva kolegové obejdou bojiště z druhé strany, se mi vryjí navždy do paměti.
Procházení misí s parťáky je opravdu mnohem zábavnější. V souvislosti s prvními misemi vám musím sdělit své nadšení z toho, když jsem potkal poprvé tzv. Čističe. Ti nastalou situaci řeší po svém - chtějí vše spálit plamenomety na uhel. Ztvárnění ohně v The Division je dovedeno snad do dokonalosti.
Jak jsem zmiňoval, The Division je skrz na skrz RPG. V tuto chvíli mám na mysli vybavení a zbraně. Sice si některé předměty můžete koupit v základně, ale většinu použitelného lootu najdete při akci - během plnění misí.
Bude vás zajímat každý atribut čehokoliv, protože každý obranný bod se určitě hodí. Takže dokud nezískáte nejepičtější gear, budete jej měnit co chvíli, abyste v boji obstáli a získali aspoň malou převahu nad protivníky.
Samostatnou kapitolou jsou zbraně, které můžete různě modifikovat. A je potřeba si dobře rozmyslet, co by se vám kam hodilo. U takové sniperky, když přidáte solidní zásobník, můžete v úkrytu stát pěkně dlouho. Pokud máte samopal, je zase vhodné, aby byl stabilizovanější a získal na průbojnosti. V případě brokovnice je dobré najít něco na zvýšení přesnosti nebo zrychlení nabíjení. A tak si s tím můžete hrát do nekonečna.
K získání lepšího gearu (lepšího než z běžných misí) je tu další možnost: můžete si jej vyrobit sami. Nicméně ten úplně nejepičtější loot ve hře naleznete v části Manhattanu, která je nejvíce zamořená. Je známá pod názvem Dark Zone, a je možné do ní proniknout přes dekontaminační chodbu.
A řeknu vám: Dark Zone je místo, kam nechoďte jen tak. Zde se setkáte jak s NPCčky, tak s ostatními hráči. A radím vám dobře, nikomu nevěřte, protože aliance jsou zde velmi křehké. Pokud si nechtěně spletete hráče s výtržníkem ovládaným počítačem, začne pro vás pořádné peklo. Hra vás ocejchuje značkou Rogue a je na vás vypsána odměna. Čímž pro vás začíná boj o holý život. Navíc v Dark Zone je veškerý loot, co najdete, sice vzácný, ale je potřeba jej dekontaminovat. Věřte mi, 90 sekund, které jsou na tuto operaci zapotřebí, - tedy minuta a půl - je zatraceně dlouhá doba. A jestli někdo uvidí světlici, kterou přivoláváte vrtulník, abyste vzácný loot dekontaminovali, všichni to vidí a začnou jej pochopitelně chtít též ostatní - nebojí se vás o něj připravit.
Tom Clancy's The Division je bezesporu velkou hrou. A to nemusí mít ani mapu velikosti Just Cause 3. Na její přejití stačí přibližně 30 minut. Čeká na vás spousty zábavy díky kooperaci, ale hlavně nevídaný mix PvE a PvP v Dark Zones. Vlky samotáře hra možná taky zaujme, ale rozhodně si jí neužijí na maximum a mohou se po chvíli začít i nudit.
Na co ovšem nedokážu úplně 100 % odpovědět, je informace, jak vás hra bude bavit za měsíc či za rok. Vývojáři sice avizovali postupné přidávání menších rozšíření zdarma a tři velké expanze během letošního roku, ale bude to pro dostatečný end-game stačit? To uvidíme třeba s prvním velkým květnovým rozšířením, které nás zavede do podzemí Manhattanu. Ale s tím, co máme v tuto chvíli na stole a k dispozici, jsem nadmíru spokojen a ze zážitku, resp. atmosféry, která na mě ze hry sálala každou vteřinu, jsem byl unesen. A to i navzdory tomu, že se tu a tam vyskytl nějaký ten bug.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme ConQuest entertainment a.s.
