We are the dwarves je velice zajímavý titul a to myšleno jak z dobré tak i té méně kladné prespektivy. Sama hra je nejen posazena do atraktivního prostředí trpasličího světa, ale i příběh sám o sobě je velice působivě zpracovaný. Dostaneme se tak do světa těchto robustních, houževnatých a notně vousatých chlapáků (neplést si s hipstery, které by si asi dali na snídani), kteří se museli vydat na nelehkou misi. Jakou to misi? No nic menšího, než záchrana jejich světa to samozřejmě být nemůže.

Trpasličí klany zde totiž žijí jak jinak než v útrobách země a jejich jediným zdrojem světla a energie celkově jsou takzvané hvězdy. Jenže jak už tomu v podobných případech bývá, nic netrvá věčně. Hvězdy pomalu začínají z neznámých důvodů pohasínat a katastrofa zániku trpasličího světa je na spadnutí. Proto se tři klany rozhodnou vyslat své nejlepší bojovníky na misi s cílem najít nové hvězdy. Jakmile se nám nalodí, začne jejich pouť skrz tento kamenný svět. Co čert ale nechce, věci nejdou, jak by měli a naši hrdinové ztroskotají. A právě v tento moment se dostáváte do sedla vy.

Vzhledem k absenci nějakého standartního tutoriálu (trošku mi připadá, že už se to ani dnes nenosí), jste vrženi přímo do akce. Samozřejmě hned nedostanete všechny možnosti členy do ruky a ani naši hrdinové nebudou mít všechny schopnosti. Jako s prvním začínáte s ranařem s brokovnicí. Musím říct, že mě začátek dosti frustroval. Nejen v tom, že téměř vždy stojíte proti značné přesile monster, kterou jasně můžeme očekávat, ale celkově fyzika ačkoliv působivá, vás někdy vytočí do přímo neskutečných mezí. Ona totiž brokovnice tohoto pána má neskutečný zpětný ráz. Pokud k tomu přidáte to, že se pohybujete po jakoby ostrůvcích a pod vámi je hluboká propast, asi už tušíte co se tak mohlo stát. Nejen že mi zpětný ráz několikrát shodil trpaslíka do propasti, ale stalo se mi i to, že se díky tomu bugnul na jedné nižší plošince, ze které se nedalo vylézt. Na druhou stranu síla výstřelu odhodí i zasažené nepřátele, což se dá využít k jejich shození ze srázu.

Později se do party přidají i další jedinci, až do finálního počtu tří trpaslíků pod vaší plnou kontrolou. V tu chvíli už budete seznámeni více s ovládáním a chováním vašich borců, ale to neznamená, že by se tím obtížnost nějak rapidně změnila. Bude to od vás chtít trpělivost a dobré plánování, abyste se posunuli vpřed. Navíc každý z vašich svěřenců má nějaké ty speciální schopnosti, což samozřejmě usnadní váš postup napříč úrovněmi. Také můžete postupně zlepšovat staty svých trpaslíků díky speciálním surovinám, které napříč úrovněmi posbíráte.

Spoustu jsem zmínil již během článku, proto v tomto odstavci udělám spíš takový sumář. Nedají se čekat žádné grafické orgie, ale osobně si myslím, že grafika je líbivá. Prostředí jsou rozmanitá, což je dobře. Na druhou stranu, je to možná jen můj pocit, ale i přes různé relativně pestré a rozmanité barvy, vše má takový šedo temný nádech. V tomto ohledu si mohli autoři trošku víc pohrát. Co musím uznat že funguje perfektně, je fyzika. Zmiňovaný zpětný ráz brokovnice, nebo třeba propadání se trpaslíka v bažině, svět nabízí hodně možností jak vaši skupinku můžete nechtíc poslat do kamenného hrobu. Mám pocit, že z tohoto fyzikálního modelu se také dalo vytěžit víc, i když i současný obsah je vás bude nutit přemýšlet nad efektem vašich akcí a terénu a jak je nejlépe využít ve váš prospěch.

We are the dwarves není hrou pro každého, tedy je, ale není zároveň. Je to obtížná hra a když myslím obtížná, tak to neprojdete za hodinu či dvě. Spíš u toho přijdete o jednu dvě myšky, pár vlasů a pravděpodobně budete nadávat každému člověku, který bude menší jak 160cm. Na druhou stranu se jedná o titul, který když dohrajete, bude to pro vás neuvěřitelná odměna.

Děkujeme Whale Rock Games za poskytnutí titulu We Are The Dwarves.