V každém odvětví může nastat situace, že je někdo neprávem přehlížen a přes své nesporné kvality se mu nedostane adekvátního ohlasu od okolí. Je jedno, jestli hrajete fotbal, jste ta holka Dido ze superstar nebo děláte videohry. Pánové z Two Tribes, kteří stojí za dnes recenzovanou hrou Rive, už mají na kontě pěkných pár zářezů, především pak sérii Toki Tori, ale co se týče businessu, moc úspěchů bohužel nesklidili. A tak se rozhodli, že je Rive jejich hrou poslední. Sami vývojáři říkají, abychom nebyli smutní, protože: „we are going to go out with a bang!“. Musíme jim dát za pravdu, Rive je pořádnej bangin!

Ústředním hrdinou je pilot Roughshot (a jeho věrný stroj Spidertank), milovník počítačových her, vesmírného harampádí a ultimátního ničení všeho okolo. Hned v první misi se dostane do útrob zdánlivě opuštěné vesmírné stanice, a doufá, že v ní najde nějaký ten zpeněžitelný kovošrot a načerpá si plnou nádrž své lodičky pěkně zadarmo. Jenže stanice k naší (i jeho) radosti není vůbec prázdná, ale plná robotické havěti…a švábů. A všechny je potřeba poslat do křemíkového nebe.

Stylově jde o dual stick shooter, nicméně v závislosti na mokolním prostředí se herní mechanismy pozvolna mění. První změna přijde hned na začátku, ještě než si vůbec stihnete zvyknout na ovládání. Na startu si to tak ve svém plavidle pálíte vesmírem, hezky prolétáte kolem asteroidů, střílíte pěkně v rozsahu 360 stupňů třeba jako v Superstardust, ale poté co proniknete do lodi a začne působit gravitace, se Spidertank přizpůsobí (za hlášky „Hello gravity, my old friend.“) a začnete místo poletování pěkně šlapat po zemi, hra se promění v plošinovku a střílet budete jen tak, abyste svojí plechové krásce neustřelili nohy.

Pravda ale je, že by rozhodně nebylo to nejhorší, co jí může stát přihodit. Vesmírná stanice, ve které se většina hry odehrává, totiž není zrovna tou nejbezpečnější a bezpečák by se tu vážně vyřídil. Většinu nepřátel tvoří výbušné kamikaze létající koule, (taktéž) sebevražedná růžová frisbee, robotičtí netopýři a tak dále. Boj proti nim by sám o sobě nebyl zas tak složitý, kdyby všichni nebyli pekelně rychlí, zřejmě protože právě svižností jejich pohybu se kompenzuje nedůmyslnost umělé inteligence. Nestačí ale mít mušku jako Clint Eastwood, musíte se i naučit setsakra dobře pohybovat, abyste ze soubojů vyvázli živí a jakž takž zdraví. To trochu znesnadňuje fakt, že ani okolní prostředí vám nepřidá klidu na duši. Laserové stěny, láva a obří kotoučové pily (WTF?), jsou na této stanici všudypřítomné.

Průměrný souboj tedy probíhá tak, že se snažíte ze všech sil uskakovat a uhýbat sebevražedným nepřátelům, střílet po nich a zároveň pálit i po těch co to šijou do vás a současně sledovat herní prostředí a modlit se, ať nedopadnete někam, kde vás to rozšmelcuje na atomy. Ale to se bude stávat opravdu, ale opravdu hodně často. Není však potřeba truchlit, autoři vědí, co dělají a tak vás za to, že neumíte Spidertank ovládat zbytečně netrestají.

Loadingy jsou vskutku bleskové a checkpointů, kde se hra automaticky ukládá, je v každé misi požehnaně. Málokdy se vám tak stane, že se po své nemotornosti budete muset vracet více než dvě minuty nazpět, spíše však méně. Díky měnícímu se prostředí se boje v jednotlivých úrovních liší, jednou budete sestřelovat nepřátele v antigravitační bublině, příště budete bojovat pod vodou, kde vám nefungují zbraně, takže pro útok z ní budete muset povyskočit, a jindy budou okolo padat bloky železa, protože umělá inteligenci na tomto podlaží hraje Tetris. Za nápady dáváme autorům jednoznačné plus.

A právě díky tomu vás hra bude neuvěřitelně bavit i se vším tím umíráním, protože přesto, že z vás někdo udělá mastný flek asi tak milionkrát, nezdržuje vás to od akce. Dlouho jsem neviděl tak krásně dynamickou a plynulou hru, ve které by byly úspěchy tolik uspokojivé (jediné srovnání je pro mne v poslední době Furi) a když po smrti váháte moc dlouho, hra vám sama napíše, že už máš sakra konečně zmáčknout to tlačítko a hrát znova.

Humor je druhá nejdůležitější ingredience Rive a Two Tribes musím opravdu pochválit za to, jak se jim to povedlo. Hlavní hrdina, který má po celou dobu v puse zubní kartáček, hláškuje jedna radost a všechny fráze působí autenticky a nenuceně, za mě to funguje asi tak o 100% lépe než třeba v letošních filmech Sucide Squad nebo Deadpool, kde měl být humor taktéž základním stavebním kamenem. Jediný parťák, se kterým si hrdina popovídá, je replikující se robot, nicméně úplně to stačí a tato komorní komedie, kdy se pilot zezačátku snaží robota a jeho výtvory zničit, ale nakonec ho začne mít i rád, má sice značně klišoidní zápletku, ale tak mistrně provedenou, že scénárista by se měl na práci poptat i v Hollywoodu. Nejspíš by se chytil u DC, tam to v poslední době vázne jak obsluha v nejhorším nonstopu.

Škoda jen, že hra samotná je poměrně krátká. Kampaň mi trvala okolo pěti hodin čistého herního času, s umíráním se dostaneme na cca 6-7 hodinek (BTW hra defaultně běží na Hard Mode, pokud se vám hodně nedaří, nabídne se vám i soft mode, to se mi stalo jen u posledního bosse, takže je štěstí, že jsem se to vůbec dozvěděl). Ovšem během hraní se budete opravdu královsky bavit, tedy za předpokladu, že máte tento typ her rádi a nebojíte se výzev. Po dohrání se vám zpřítupní speedrun mód, kde se (nečekaně) snažíte dohrát hru v co nejkratším čase a pak single coin mód, který simuluje případ, kdy si na automatu chcete zahrát svojí oblíbenou hru, ale v kapse máte jen pětikáču. Je až k neuvěření, že nějaký maník to dotáhnul do konce, já se dostal po třech pokusech na 20% a v době psaní recenze jsem byl v žebříčku šestý, ale dohrát to celé beze smrti? Za mě nadlidský výkon hodný olympiády. Čas od času vás hra někam vrhne a vy máte asi tak vteřinu na to se vzpamatovat a začít jednat, než vás sežehne laser, usmaží láva nebo cokoliv jiného a naučit se tohle všechno nazpaměť je kumšt.

Co se týče technického zpracování, dá se o něm říci, že je povedené, nebo tedy alespoň v rámci mezí, pokud toho moc nečekáte. Hra si zakládá na výbuších a je to vidět, exploduje totiž takřka vše, do čeho střelíte a k tomu to moc pěkně vypadá i zní, skoro by se mi k tomu líbily 3D brýle. Na druhou stranu se nejedná o kdovíjaký odvaz, ale co se grafiky týče, rozhodně vás od titulu neodradí. V podobném duchu se nese i hudba, která má sice několik chytlavých melodií, avšak nejedná se o nic, co si pak budete pouštět z Youtube nebo kupovat. Nebo alespoň u mě. Ale je hezké, že je sem tam slyšet inspirace některými žánrovými klasikami.

To je vidět i na hře celé, nepřináší totiž nic zásadně nového, využívá koncepty, které jsme už viděli mnohokrát, ale přesto je extrémně zábavná. Jakmile ji začnete hrát, nebude se vám chtít přestat, dokud nepokoříte posledního bosse. A pak si hru budete chtít zahrát znovu. Akce je krásně dynamická a frenetická, protkaná dobře nadávkovaným humorem a okořeněná správně vyváženou obtížností. Asi dvakrát se mi stalo, že se ve hře vyskytl menší bug a musel jsem restartovat misi, protože jsem se nemohl dostat dál, což je sice nepříjemné, ale svět se z toho nezboří. Proto rozhodnutí vývojářů skončit trochu zamrzí, protože jejich poslední počin byl bezesporu tím nejlepším a tvoří tak důstojný epitaf studia Two Tribes. Ale kdoví, třeba je neočekávaný úspěch této pecky ještě nakonec přesvědčí, aby své rozhodnutí přehodnotili. Já jim to budu upřímně přát a vy určitě taky, jakmile si Rive zahrajete.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Two Tribes