Recenzovat sportovní simulátory rok, co rok, je poněkud ehm... no něco ve stylu, můžeme se dočkat od vývojářů jen mnoha málo vylepšení, kde pohnuli pár "hejblátky", poupravili fyziku, koupili nějakou novou licenci, upravili to či ono. Na jejich obranu, připravovat nám každý rok nové dílo je pro ně poněkud časově náročné.
Konečně u mě na stole přistála nová verze basketbalového simulátoru od vývojářů ze studia Visual Concepts - mluvím o té NBA, která nese podtitul 2k17. Jsem zvědav jestli tento ročník bude přesně tím případem nebo nám přinese nějakou revoluci. Podle mého názoru tato série jednoznačně válcuje veškerou konkurenci (řadu let), a navíc je na takové vysoké úrovní, že si troufám říci, že se jedná o vůbec nejlepší ztvárnění sportu, které na trhu je. Chápu, že v našich končinách je našemu srdci blíže hokej nebo fotbal, ale pokud máte rádi basketbal nebo sport obecně, zkuste se u této série aspoň na chvíli pozastavit.
Už po pár odehraných zápasech si troufám říci, že právě v hratelnosti se borci z Visual Concepts zas pochlapili. A dočkali jsme se řady vylepšení, jenž vedou k vylepšení zážitku ze hry. Například v obranné hře je krásně vidět pomocí indikátorů, směr pohybu útočícího a bránícího hráče. Tento prvek má za cíl snadnější vypichování míče. Oproti loňsku to nekončí tak často faulem, ale chytré načasování vede k rychlému protiútoku.
Zas o něco více je neposednější míč, jenž mnohem více poskakuje na obruči, ale především při doskocích. Tam je to asi vidět nejmarkatněji. Loni byl takřka každý míč "přilepen" doskakujícímu hráči k ruce. Letošní ročník tenhle prvek dělá více realističtější a poskakuje si vcelku nepředvídatelně (v rámci zachování fyziky).
Ovšem, to hlavní čím NBA 2k17 překonává loňský ročník je plynulost animací, které na sebe mnohem více navazují. Sice se tu a tam stane nějaké nepěkné zaseknutí a následné rozběhnutí hráče připomínající "postiženého" robota, nicméně k těmto okamžikům dochází již takřka výjimečně. Tohle vše asi nejvíce oceníte při vašich úkonech s hráčem. Těžko se to popisuje, ale už běh, klička, přihrávka, chycení míče a střelba nejsou samostatné úkony - nyní vše působí to jako jednolitý celek.
V souvislosti s hratelností nemohu zapomenout na upravenou střelbu, jenž je zase o něco přístupnější širokému publiku (avšak můžete si vybrat s více možností, jak střílet). Přesněji řečeno NBA 2k17 vás učí střílet pomocí pravé analogové páčky, což je z počátku vcelku náročné na naučení, ale když si na to zvyknete budete odměněni parádním zážitkem ze hry. Chápejme to tak, že vývojáři učinili takový kompromis mající za cíl "ulehčit" situaci novým hráčům a zároveň docílit zábavnosti ze hry pro pravidelné hráče. Nutno říci, že se jim to dle mého názoru povedlo na výbornou.
Ať spustíte exhibiční zápas nebo důležitý finálový zápas play-off, čeká na vás totální informační nářez, zahrnující studio s odborníky, jenž vás uvede do zápasu, rozebrání dění po dvou čtvrtinách a závěrečná analýzu za zápasem. To vše je během čtvrtin doplněno o rozhovory s vůdci týmů a na závěr utkání samozřejmě rozhovor s klíčovým basketbalistou zápasu.
Navíc pochopitelně na palubovce nemohou chybět roztleskávačky a borci blbnoucí s trampolínami při smečování. Navíc je letošní ročník doplněn o komentář trenérů během time-outů a pořádnou předzápasovou show v aréně, kdy mě doslova dostal video maping před zápasem domácích Cleveland Cavaliers. No ještě nesmíme zapomenout na reklamní vsuvky o NBA 2k17, které jsou zařazeny před úvodním studiem ze studia. Zde krom spousty PR "keců" se dočkáte kvizových otázek.
A to jsem se ještě nezmínil o komentáři, který šel zas o kus dál. Není to jen bezbřehé komentování, ale plně reagující na dění na hřišti, proložené občasnými vtípky, názory expertů a vstupů kolegů přímo ze hřiště. Takhle vyvedený, neopakující se komentář jsem nikde jinde nezažil. Tohle se borcům z Visual Concepts opravdu nesmírně daří, takže opět palec nahoru.
Jo, přesně tohle se nebojím o NBA 2k17 napsat. Nic zde není polovičaté nebo napůl. Co herní režim, to zážitek na desítek hodin, vymazlený do nejmenších detailů. Kéž by takhle vypadaly všechny režimy i u konkurenčních sportovních titulů.
Pojďme začít třeba režimem MyCareer. Ten byl v loni držen v přísném lineárním pojetí pod taktovkou režiséra Spika Leeho (nutno podotknout, že inspiroval i jiné série - třeba Fifu). Letos se vývojáři pustili do klasického nelinárního pojetí, ovšem opět v hollywoodském stylu. Režii si vzal na starosti Aaron Covington a nebál se použít jako vašeho parťáka Michaela B. Jordana. Vašeho avatara si vytvoříte do nejmenších detailů (kdekterá RPG hra může závidět možností úprav). O pěkné animace a emocemi nabyté scénky nebude nouze, stejně jako o napjaté zápasy. Co samozřejmě nebude chybět je trošku nudnější cvičení a sponzorské eventy. Můžete je obejít pomocí mikrotransakcí, ale to je čistě na vás. Nicméně výsledný efekt je přiblížení se realitě, kde trávíte desítky hodin rutinou a tréninkem.
Velkých úprav se dočkaly i režimy MyGM nebo MyLeague, kde se o své kluby nestaráte jen po sportovní stránce, ale vžijete se do role manažera a řešíte rozhodnutí o ceně vstupenek, merchandise, změny názvu klubu, log, přestěhování klubu do jiného města apod. Letos je nově možnost si vytvořit vlastní soutěž z přítomných klubů. A vůbec, v NBA 2k17 v těchto režimech trávíte více času tak nějak mimo palubovku, než kdy jindy a při hraní jsem měl pocit, že mám najednou basketbalivý simulátor se sakra dobrým basketem v jednom.
Nestačí vám to? Pak tu je třeba režim MyTeam, což je kartičková obdoba známá od EA jako Ultimate team. Nebo, co se vykašlat na hraní v arénách a vyjít ven. Jo, i pro milovníky pouličního basketu je tu spousta aktivit. A co multiplayer? No, to je asi achylovou patou série NBA 2k. Letošní ročník sice už netrpí tolika výpadky a problémy se servery se bohužel stávají stále realitou, nicméně tohle je snad jediná pořádná výtka, kterou k NBA 2k17 mám - škoda, přeškoda.
Zní to až skoro neuvěřitelně a v případě série NBA 2k je to snad už i klišé. Oproti loňskému ročníku se vývojáři zas pochlapili a šli o kus dál. Na co sáhli, to dotáhli do dokonalosti. Upravená hratelnost je nyní přístupnější nováčkům a zároveň zábavná pro hard-core hráče. Animace hráčů nyní působí už jako celek a nikoliv jako rozháraný robot. Prezentace je jak z televizního přenosu propracovaná od A do Z A z herních režimů si vybere snad každý: od pěkného kariérního režimu v hollywoodském podání, přes pouliční basket, až po manažerské režimy, kde trávíte více času "mazlením se" s týmem než samotnou hrou. Jedinou vadou na kráse je méně stabilní multiplayer. A to jsem se ani nezmínil o specifikách každé arény (nasvícení palubovky reflektory, klaksony atd.). Co ještě zmínit? Snad jen, jsem zvědav, kam až mohou vývojáři ze studia Visual Concepts ještě jít.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
