Tak jsme se konečně dočkali! Dnešní recenze se bude týkat netrpělivě očekávané sportovní Mario kolekce s názvem Mario Sports Superstars, která v těchto dnech vychází na konzoli Nintendo 3DS. Ano, sportů je k dispozici tentokrát více, ale jestli se jednalo ze strany autorů o šťastné rozhodnutí, to se pokusím rozklíčovat na následujících řádcích.

Oproti hrám, které se zaměřují vždy na jeden sport, je ihned ze začátku nutno počítat s tím, že titul pravděpodobně nebude tak komplexní, jestliže má být v jeho rámci zpracováno rovnou pět rozdílných sportů. Ano, v jednoduchém menu si hned všimnete, které to jsou. K nalezení tu máme fotbal, baseball, tenis, golf a závody na koních. Každý ze sportů lze hrát ve vícero režimech. Nachází se tu klasický singleplayer, který lze hrát v módu rychlé hry nebo turnaje. Případně lze zvolit i hru více hráčů, a to jak lokální, tak online. Během recenzování se mi bohužel nepodařilo k nikomu připojit, takže tuto složku hodnotit nemohu. Každopádně se bude jednat o solidní věc, pakliže servery budou šlapat tak, jak mají.

Co se fotbalu týče, jednalo se o první sport, na který jsem se s nadšením vrhnul. Po volbě dvou velkých Nintendo postaviček, zbytku týmu a gólmana jsem se vrhnul do zápasu. Byl jsem překvapen, že namapování tlačítek odpovídá tomu, na které jsem zvyklý z titulů FIFA či PES, nicméně herně je to již samosebou o něčem jiném. Přestože se na hřišti stále něco děje, po chvilce přišla vcelku solidní nuda. Hlavní příčinou z mého pohledu byl patrně neustálý chaos, kdy nestíháte ani promýšlet postup na soupeřovu polovinu, přihrávky posíláte jednoznačně naslepo a když jich provedete dostatek, dojde k nabití speciálního kopu, který může vypálit jen „velká“ postavička. Co se mi naopak líbilo, byly opakovačky, které si po vstřelení gólu můžete vychutnat z vícero úhlů. Další sport, který mám rád je tenis, takže ten se stal mým adeptem číslo dvě. Zde si lze zvolit povrch, na kterém zápas odehrajete, přičemž kurt je jinak stále stejný. Mohu říci, že vliv povrchu má skutečně vliv na chování míče, takže prvky fyziky zde byly do určité míry aplikovány. Se svým hrdinou, který opět disponuje několika speciálními údery, si poté užijete vcelku solidní porci zábavy.

Golf v ničem nepřekvapí ani neurazí. Hráči, kteří již měli tu čest s titulem Mario Golf se tu budou cítit jako ryba ve vodě. Při odpalu si lze nastavit úhel úderu, je nutno počítat s větrem, který signalizují „mráčky“ jezdící po displeji, zkrátka klasika. Co se optimální síly úderu týče, tak ta je vždy zobrazena na displeji a na vás tak vždy bude ve správný okamžik pouze stisknout tlačítko. Ano, směr tu hraje roli samozřejmě také, ale jinak je celkově vše zjednodušeno, aby se golfistou mohly stát i vaše ratolesti. Baseball nepatří mezi mé oblíbené sporty, nicméně videoherních zpracování jsem již pár hrál. Co se možností týče, lze si nastavit spoustu možností jak při nadhozu tak odpalu, nicméně jakmile se pálkaři zadaří odpálit, vše je již tak nějak o náhodě. To, kolikrát jsem byl hrdý na svůj odpal, který stejně nakonec skončil v pazourech soupeřů a znamenal můj out, bych již ani nespočítal. Chytači jsou prostě dobří a vždy stojí, tam kde mají.

Posledním sportem jsou závody na koni, které mají lehce nádech do klasických závodů Mario Kart s tím rozdílem, že místo na pedálech máte nohy ve třmenech. Hlavním cílem během závodu je sbírat mrkev a hvězdičky, sem tam přeskočit překážku, vyhnout se soupeřům či přejet přes zrychlovací plošinu. Toť vše, nic více, nic méně. Musím přiznat, že tento sport mě opravdu moc nebavil obzvláště kvůli tomu, že výhra v závodu není většinou ovlivněna dovednostmi hráče, ale spíše jeho strategickými schopnostmi. Špatně použitý boost v kombinaci s minutou mrkví může vést k vyčerpání staminy a poté již nezbývá než koně tlačit i očima.

Graficky a zvukově nabízí Mario Sports Superstars příjemný zážitek, který rozhodně neurazí. Postavičky jsou i na drobném displeji velmi detailní, 3D efekt působí příjemně a zvuky, doprovázející jednotlivé zápasy zní také dobře. Menší problém jsem měl s lehce opakující se hudbou, nicméně se nejedná o nic, na co by se nedalo zvyknout.

Po dokončení všech turnajů to vypadá, že již nebude kromě mutiplayeru ve hře co dělat. Opak je však pravdou. K nalezení je v Mario Sports Superstar i nějaký ten end-game obsah. Tím je v tomto případě sbírání kartiček, kterých je celkem 324. Ty se dají koupit v balíčcích za mince, které vyděláváte hraním jednotlivých zápasů, takže hnací motor tu je. V balíčcích naneštěstí velmi často narazíte dvakrát na stejnou kartičku, což není úplně dobře. Hra také podporuje Amiibo karty, se kterými si lze posléze odemknout další balíčky. Na závěr bych tedy titul zhodnotil následovně. Nejedná se v žádném případě o podprůměrný titul, nicméně chybějící fixace na jeden sport z kolekce činí mix sportů, z nichž každý má nějaké ty mouchy. Nečekejte, že byste si zahráli například komplexní fotbalový či tenisový zápas. Všchny sporty lze nicméně brát jako povedené minihry pro ukrácení dlouhé chvíle, a o to jde u her především.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ConQuest entertainment a.s.