Žánr dungeon crawlerů prožívá renesanci a všichni milovníci procházek po zatuchlých kobkách se ve svých doupatech tetelí radostí. V Čechách má tvorba DC dlouhou tradici (o Branách Skeldalu asi slyšel každý) takže není divu, že čas od času se můžeme dočkat nějakého tuzemského produktu. Kluci z Cinemaxu po vývoji hardcore RPG Inquisitor sice říkali, že další RPG už nikdy dělat nebudou, ale realita je očividně trochu jiná. Když jsem o The Keep slyšel poprvé, ihned mě překvapila prapodivná volba autorů, že vytvoří hru, která bude dostupná výhradně pro Nintendo DS. Jakožto nemajitel této přenosné konzole jsem měl zkrátka smůlu, a mohl jsem jen tiše závidět, tedy až doteď. Cinemax se totiž rozhodl hru portnout i na PC takže vám přinášíme čerstvou recenzi.
Zápletka příběhu je nápaditá asi jako scénáře Rychlých Prachů (a je jedno jestli těch s Petrem Rychlým nebo těch 18+), jste bezejmenný rek, který se rozhodl svrhnout tyranského čaroděje Watryse. Před tím, ale musíte projít celým jeho příbytkem, což je desetipatrový hrad, odtud název hry. Každá patro je jeden level a po cestě osvobozujete vězněné děti (wtf), řešíte hádanky a zabíjíte agresivní myši, pavouky, netopýry a další potvory, případně tenčíte řady Watrysovy osobní gardy. Na rozdíl od klasik žánru nevedete celou družinu, ale máte pouze jedinou postavu, dokonce si ani nemůžete vybrat, jak bude vypadat nebo její povolání. RPG prvky jsou okleštěné do té míry, že máte pouze tři hlavní atributy - sílu, inteligenci a obratnost - a podle toho jestli spíš kouzlíte nebo se oháníte chladnými zbraněmi, se vám zvyšuje dovednost boje nebo kouzlení. Pro mne to bylo trochu zklamání, nicméně stále musíme mít na paměti, že hra byla původně koncipovaná pro handheld a tam se trochu jednodušší pravidla dají překousnout. Někdy.
Jenže si nedokážu si pomoct, ale při hraní na mě pořád doléhal pocit, jak prima The Keep musí být na Nintendu DS a o kolik tam musí být zábavnější. Neberte mě špatně, hraje se dobře i na počítači, ale všechny mechanismy včetně ovládání jsou navržené tak, aby fungovaly na původním handheldu a člověk má neustále chuť si ke hře sehnat i tablet. Boje totiž fungují tak, že musíte švihat kurzorem myši po příšeře jako byste měli v ruce šavli a podle toho jakým směrem táhnete, vybíráte typ útoku a nepřítele na kterého útočíte. Bohužel to nefunguje úplně ve všech případech a zvlášť v hektičtějších bitkách zjistíte, že udělat speciální kombo útoky je skoro nemožné a místo precizního šermířství zběsile máváte mečem a plácáte si staminu útoky, které na nepřátele neplatí. Naštěstí je možné vyvolat speciální okénko, ve které je rozděleno do devíti čtverců a pomocí kterého vybíráte, jak budete vést své útoky. Rozhodně to je mnohem jednodušší, než když se snažíte útočit přímo v hlavním herním okně.
Samotný boj na blízko ale příliš naplňující není a zajímalo by mne, jestli se našel někdo, kdo by celou dobu nepřátele zabíjel pouze pomocí normálních zbraní a nevyužíval kouzla. Ta jsou totiž mnohem zábavnější a jejich fungování je propracovanější. Abyste mohli kouzlit potřebujete (kromě many) najít magické runy a ideálně i svitek,který vám prozradí jak je za správně poskládat. Jde to samozřejmě i bez receptu, ale hádat správné kombinace chce asi jen málokdo. Runy se umístí do magické matice (pokud jste studovali algebru, možná se tomu pousmějete) a pomocí tahu myši je aktivujete. Pakliže jste runy aktivovali ve správném pořadí, hrdina sešle vybrané kouzlo. Run je ve hře přehršel a s kouzlením si celkem vyhrajte, už jen když se snažíte uspořádat magickou matici tak, aby šlo co nejjednodušeji seslat co nejvíce kouzel.
Například blesk i fireball používají stejnou počáteční runu, takže ji můžete umístit do horního rohu a zbytek ingrediencí na fireball umístit horizontálně a u blesku diagonálně a hle, hned máte při zabíjení nepřátel více možností. Některé druhy nepřátel jsou vůči určitým typům zranění imunní, takže mít možnost výběru je takřka nutnost. Pravdou ale je, že nepřátele vás zas tak často nezabijí a většinou mají vaši smrt na svědomí hromady pastí, které se v černokněžníkově hradě nacházejí. Hned v prvním levelu je pastička, která vás instantně zabije poté, co zvednete ze země šutr. To jednoho potěší. Vyplatí se proto savovat co nejčastěji, ať nemusíte zbytečně procházet ty samé lokace znovu a znovu.
Protože přiznejme si, není zrovna dvakrát na co se dívat a kvůli nádherně zpracovaným lokacím The Keep zřejmě hrát nebudete. Ne že by hra vypadala vyloženě zle, ale variabilita herního prostředí je vpravdě malá a většinu času budete mít před očima texturu kamenné zdi. Důvod je i ten, že ve zdech je čas od času umístěno tajné tlačítko, které vám většinou otevře dveře k zajímavému lootu jež vám průchod klaustrofobickým hradem zpříjemní. Jasně, jen málokdo hraje dungeon crawlery kvůli grafice, ale i tak si myslím, že na tomhle mohli autoři zapracovat, stejně jako na soundtracku, který je hodně generický a sám jsem si po čase začal pouštět vlastní hudební podkres.
A jak bych to celé shrnul? The Keep je takovou příjemnou jednohubkou, kterou si vyfotíte na instáček, zhltnete, chvilku se budete spokojeně usmívat a pak na ní zapomenete. Velmi jednoduché mechaniky jsou totiž dvojsečná zbraň. Sice vám umožní se do hry rychle dostat a užít si ji, ale na druhou stranu vás po prvním dohrání nic netlačí do toho, abyste si ji pustili znovu. Což je trochu škoda zvlášť když si uvědomíte fakt, že například Legend of Grimrock stojí úplně stejné peníze, ale nabízí mnohonásobně více obsahu. Možná že 15€ není žádná závratná částka, ale i tak bych si hru pořídil spíše, až bude ve slevě. Každopádně se jedná o povinné hraní pro všechny patrioty a fanoušky žánru, avšak díky své nenáročnosti se jedná o ideální titul i pro hráče dungeon crawlery dosud nepolíbené. Nicméně pokud čekáte RPG s hlubokým příběhem a komplexními mechanikami, asi se porozhlédněte jinde.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cinemax
PC hry pro vás testujeme na sestavě LYNX
